Citáty na téma banalita

„Nejčastějším důvodem nepřejícnosti je banalita, zvaná závist.“

Bohumír Kolář (1932–2020) český učitel a aforista

„Myšlenka je to, co chybí banalitě, aby byla myšlenkou.“

Karl Kraus (1874–1936) český dramatik a novinář

„Popisovat neznamená fotografovat; naopak, znamená to narušit perspektivu, patřičně zvětšit jistý detail. Znamená to vidět srdcem a srdce není černá komora. Na jednom pólu realismu je Meissonier a banalita, na druhém Albrecht Dürer a šílenství. Prosťáček, který jde cestou se zrcadlem v ruce, předpokládá, že věci zůstávají takové, jakými se jeví v zrcadle. Ale cožpak už tam nejsou převrácené?“

Jean Dutourd (1920–2011) francouzský spisovatel

„Někteří skladatelé mají strach, aby neupadli do banality. Bojí se být prostí a děsí je představa, že třebas každým novým dílem nepřevrátí vesmír. Tahle permanentní revoluce je taková zvláštní posedlost.“

Arthur Honegger (1892–1955) švýcarský skladatel

„Banality se řeší okamžitě, věci zásadní nikdy.“

Thomas Gresham (1519–1579)

„Když pravda prospí svůj čas, vzbudí se jako banalita.“

Peter Gregor (1944–2014)

„Všechny učebnice a proslovy slavných lidí opakují hluboce mylnou banalitu, že bychom měli pěstovat zvyk přemýšlet o tom, co děláme. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Pokrok civilizace spočívá v tom, jak přibývá důležitých činností, jež můžeme dělat aniž bychom na ně mysleli.“

Alfred North Whitehead (1861–1947) anglický matematik a filozof

„Kniha je lidské dílo, které má nějakou hodnotu a proto má tržní cenu, podle které se lidé orientují, často i rozhodují, jestli si tu knihu koupí. To je nesporný fakt. Jestliže i tuto banalitu, tuto trivialitu, někdo nechce přijmout, musí počítat s tím, že s ním budu zásadně polemizovat. Tak bych charakterizoval spor o kulturu.“

Václav Klaus (1941) politik, bývalý prezident České republiky

„Strach z bolesti má nepochybně každý člověk. Když je však osvícena vírou, stává se z ní ozdravný řez egoismu, banalit a malicherností. A nejen to: my křesťané prožíváme bolest ve společenství s Ukřižovaným Ježíšem, pevně přitisknuti k Němu, vléváme do bolesti Lásku a tak ji proměňujeme v sílu, zpochybňující a přemáhající egoismus přítomný ve světě. Jan Pavel II. byl pravým mistrem bolesti vykoupené Láskou a proměněné v protilátku na egoismus, ve vykoupení lidského egoismu. To však je možné jedině když otevřeme srdce Ježíši. Jedině s Ním lze pochopit bolest a dát jí hodnotu.“

Angelo Comastri (1943)