Citáty na téma krédo

„Jsem vyznavačem životního kréda, ač kréda nemám rád, že když něco velmi chcete a jdete za tím, ale ne přes mrtvoly, tak to přijde, pokud to přijít má. Musíte věřit v sebe, pracovat na tom a jít tomu naproti. Talent a romantická povaha určitě nestačí.“

„Mám rád pořádek a dobrou organizaci – to je moje životní krédo.“

„Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí. Dalo by se říct, že ten citát byl mým celoživotním krédem.“

„Protože je menší. Tam je těch bezdomovců asi méně. Ale pravdou je, že já nemám ráda takovýto „když nejsi se mnou, tak jsi proti mně“. Každá partaj by měla mít svoje nějaké krédo a mělo by se to dodržovat a hlavně by si neměly jít tak po krku, protože to voliče naprosto znejistí. Když pan Paroubek řekne, že tohleto je blbec, nebo že … jo - on trošičku má i tu gestikulaci trošičku pana duceho, Mussoliniho, ale nechci mu říkat, jak skončil pan Mussolini. Ale pravda je, že dneska už tyto doby nevládnou, ale pan Paroubek může přijít velice rychle o svůj post. Však jsme to viděli u jeho předchůdce, který se údajně zase vrací na půdu ČSSD. Nicméně rozdávat někde chléb, to už dneska vopravdu nikoho nebere.“

„Proti tomu vyvinulo vědecké krédo naší doby pověrčivou fobii vůči fantazii. Skutečné je však to, co působí. Fantazie nevědomí účinkují – o tom není dovoleno pochybovat. I ten nejmoudřejší filosof může být dokonalou obětí naprosto pitomé agorafobie. Naše famózní vědecká realita nás ani v nejmenším nechrání před takzvanou irealitou nevědomí. Něco za závojem fantastických obrazů působí, ať už tomuto něčemu dáváme dobré nebo špatné pojmenování. Je to něco skutečného, a proto se také jeho životní projevy musí brát vážně. Napřed je ale třeba překonat tendenci ke konkretizování, jinými slovy, jakmile přistoupíme k otázce výkladu, nesmíme brát fantazie doslova. Ano, pokud fantazii právě prožíváme, musíme ji brát více než doslova. Když jí však chceme porozumět, nesmíme zdání, totiž fantazijní obraz, považovat za to, co působí z pozadí. Zdání není ta věc sama, ale pouze její výraz.“

„V rozepjaté a zadumané „ruské duši“ (jak o ní ruští myslitelé posléze začali hovořit) prodlévalo přesvědčení, že jednou veškeré ruské snahy a rozpory dospějí k rozkvětu, pouť Ruska se prokáže jako platná, jeho výkony se dočkají chvály, pohrdání Západu se překlopí v úžas a obdiv, země sloučí moc a rozlehlost Východu s kultivovaností Západu a mravní silou pravé zbožnosti a Moskva – „třetí Řím“ a dědic padlé Byzance, jejíž car je „následníkem východořímských caesarů, pořadatelů církve a jejích koncilů, jež ustavily samotné krédo křesťanského náboženství“ – bude hrát rozhodující roli v nastolení nové epochy celosvětové spravedlnosti a bratrství.“

„Povinnost dávat a právo si brát. (životní krédo)“

„A nejtěžší je umět včas odejít. To by si mnozí dnešní umělci měli uvědomit. Já jsem celý umělecký život razil krédo – co se v mládí naučíš, ve stáří jako když utne.“

„Kresba krajiny odhaluje umělcovo krédo.“

„Vždycky se mi líbil citát anglického filozofa Elberta Hubbarda: „Neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí.“ Dalo by se říct, že ten citát byl mým celoživotním krédem.“