Citáty o povaze

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

—  Jeff Foster 1980

Překlad Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/a-humbling-pathawakening-is-not-a-path-for-the-faint-of-heartyou-will-be-humbled/3034565383307716/

„Na povahu ženy se musíme dívat z toho hlediska, že trpí přirozenou nedokonalostí.“

—  Aristoteles klasický řecký filozof, student Platóna a zakladatel západní filozofie -384 - -321 př. n. l.

„Teprve až vnikne do lidí ona prostá, nad všechnu pochybnost povznesená pravda, že zvířata jsou v podstatě totéž, co my, přestanou být zvířata bez práv a nebudou vydána ukrutnosti každého kluka… Soucit se zvířaty souvisí tak těsně s dobrou povahou, že lze bezpečně tvrdit, že ten, kdo je ke zvířatům krutý, nemůže být dobrý.“

—  Arthur Schopenhauer německý filozof 1788 - 1860

„Oděv je jaksi tělem těla a lze z něho usuzovat na povahu člověka.“

—  Erasmus Rotterdamský nizozemský renesanční humanista, katolický kněz a teolog 1466 - 1536

„Malou výrobu je možné řídit s malými lidmi. Velkou výrobu mohou vést pouze velcí lidé. Lidé, kteří jsou velcí povahou, vůlí a vědomostmi. Ti nám chybí a možná, že budeme muset počkat než nám dorostou z mladých mužů, které zde vychováváme.“

—  Tomáš Baťa český podnikatel 1876 - 1932

„Chování je zrcadlo, v němž každý ukazuje svoji povahu.“

—  Johann Wolfgang von Goethe německý spisovatel 1749 - 1832

Varianta: Chování je jako zrcadlo, v němž každý ukazuje svůj obraz.

„Povaha je mnohem víc než vzdělání!“

—  Arthur Schopenhauer německý filozof 1788 - 1860

„…. A povaha mnohých vzala poruchu: z dobrého bydla vzešla zpupnost, pýcha a chvástavost, touha po výdělku přivodila lakotu, závist a zálibu mamonu; bývalou střídmost vyměnilo zhýralství a bezohledné pachtění se za požitky. A srdce jejich se zatvrdilo…“

—  Karel Klostermann český romanopisec a spisovatel 1848 - 1923

„Co bude, až tady nebude

V mé psychologické praxi se stále častěji objevuje specifická forma úzkosti ze smrti. To ve smyslu dopadu konce vlastního života na jiné lidi, eventuálně nedokončené životní plány. Do posledně jmenovaného pak často patří strach typu „kdo převezme moje podnikání (firmu), až já tady nebudu“.

Souvislosti lze vnímat v souladu s pojetím E. Frankla. Mimo jiné uvažuje o osobnostním sebepřesahování. S úzkostmi a strachy začínáme sami u sebe, ale posléze jakoby člověk sám sebe překročil, a tak poznal prožitek smyslu bytí. Nejde tedy o strach z vlastní záhuby ve smyslu ukončení bytí. Je tu onen přesah „dál a výše“.
Typickou starostí pak je obava:

moje smrt zarmoutí mé blízké
mé plány nebudou dokončeny a upadnou v zapomnění
zkrachuje to, co jsem tak těžko budoval
nesplním své závazky ve smyslu péče o jiné lidi či o zvířata
nenapravím to, co ještě chci napravit

Pro ilustraci prof. Švejcar při oslavě svých devadesátých narozenin pravil: „Nemohu zemřít, dokud znovu nenaučím české matky kojit.“ Pan profesor se v třicátých letech minulého století totiž habilitoval na Universitě Komenského v Bratislavě prací o výhodách umělé výživy kojenců.
Bát se či nebát smrti

Někdy se říká, že prvním krokem k zvládnutí úzkosti je proměnit ji v konkrétní strach. Ostatně již Sigmund Freud hovořil o úzkosti jako o strachu latentním, a naopak o konkrétním strachu jako o manifestním. Přivádět latentní strachy do vědomé roviny, konkretizovat je, a tak je dostat pod kontrolu patří mezi základní psychoterapeutické metody.

Bát se či nebát, toť otázka… na kterou mohou různé průzkumy jen stěží odpovědět. Výsledky bývají i zde zrcadlem osobnostních charakteristik, spirituálního ladění i gender rozdílů.

Prokazatelné je, že věřící se bojí smrti méně. Pomáhá i pocit „jdu za někým“ blízkým. Ženy mívají v tomto směru uvědomovaný strach více než muži. Sebevraždy jsou čtyřikrát častěji mužskou záležitostí. V seniorských věkových skupinách a ve vyspělých zemích jde až o desetinásobek. Jedinou výjimkou je Čína, kde je více sebevražd žen. Pokusy o ukončení života jsou naopak ve světě častější u žen. Vysvětluje se to jednak razantnějšími metodami sebevražd u mužů, ale i tím, že ženy častěji touto formou volají o pomoc. Muž má sklon zaměřit se na výkon. Podařený výkon ovšem zde znamená smrt. U mužů jsou také častější úmrtí v drogové intoxikaci.
K tématu: Před smrtí není nikdo šťasten

U mužů jsou častější fobické prožitky strachu ze smrti. Nepatrně častější jsou i tzv. filie – věčné jakoby zálibné zaobírání se něčím. Zde smrtí. Starosti z dopadu smrti na blízké jsou častější u žen. Muži se ve zmíněné souvislosti častěji zabývají finančními problémy. Obavy ze smrti jednoznačně souvisí s neuroticizmem. Ne však s depresí. Ta spíše vede k touze po smrti vnímané jako vysvobození z životních slzavých údolí, v nichž již není sil ani na ty slzy.
K tématu: Deprese je léčitelná
Pomáhá sepsání závěti i projev pochopení

Důležité je vnímavé vyslechnutí. Naslouchání v klidu a beze spěchu, se spíše méně slovy, nebo i jen neverbálně projevovaným pochopením. Žádný planý optimismus typu „hlavu vzhůru, však nebude tak zle“.

Můžeme naznačit, že život bude pokračovat díky dětem. To, co jsme vytvořili, vykonali, vybudovali, zařídili, bude působit i nadále, byť ne vždy v materiální podobě.

Až překvapivě kladně působí nabídka konkrétní pomoci, až přijde čas. Namátkou od rozeslání smutečních oznámení až po zajištění uložení urny do rodinného hrobu.

Přes jistou morbidnost má obvykle pozitivní dopad sepsání závěti. Informace o tom, že poslední pořízení je možno za mírný peníz vložit do centrálního registru, a tím předejít možné ztrátě či zcizení, bývá přijímána málem s úsměvem. Institut vydědění je pro mnohé (holubičí povahy) těžko realizovatelný. Rozšíření možností, jak prosadit dispozice se svým majetkem v čase, kdy již budeme tzv. zůstaviteli, platí od roku 2014. Zdaleka ne všichni zájemci o ní vědí, byť jim posléze přináší úlevu.

Možná drsně a škodolibě, ale chmury odhání i vtip. Namátkou:

Notář otevírá a čte poslední vůli zůstavitele: „Na prvním místě chci vzpomenout milovaných X a Y. Slíbil jsem, že na ně v testamentu nezapomenu. To předchozí větou také činím. Veškerý majetek odkazuji ostatním příbuzným…“

Vstoupit do diskuse

Zasílat nově přidané názory e-mailem

Tipy na výlet v Česku

Nevíte kam na výlet? Navštivte Hrad Loket. K nejoblíbenějším částem expozice patří hradní vězení.
reklama

Související články

Jak a kdo má říci: Umíráš
Kdy zpomalíme stárnutí? Za 25 let
Chcete žít do sta let?
Vyhrožování sebevraždou: Když mě opustíš, zabiju se
Nemoc, při které umřete jenom jako
Žijeme déle. Ale za jakou cenu?
Co ukázala krev nejstarší ženy světa
Když marodí duše, tělo začne chřadnout
Na Nový rok je nejvíc sebevražd. Jak poznat, co se blíží
Deprese je léčitelná

Revoluce ve včelařství? To se ještě uvidí
Proč nejsou v Karlíně farmářské trhy?

Autor článku
Tomáš Novák
Tomáš Novák

PhDr. Tomáš Novák – poradenský psycholog, autor řady článků a knižních publikací.
Nálepky:

Fobie
Psychiatrie
Psychologie
smrt
umírání

Nejčtenější články

Nejdůležitější věc u bramborového salátu
Naši předkové si běžně dopřávali nejpodivnější masáže
Rakovina děložního čípku a viry HPV: 40 % žen odchází od gynekologa falešně ukonejšeno
Novinky v ordinacích praktických lékařů: zásadní změny pro rok 2020“

—  sideraxx

„Ten nejhloupější princip lidské povahy je touha po tom být hodnocený.“

—  Veronika Kašáková česká modelka 1989

Zdroj: https://www.instagram.com/p/CLPLV-1MkMR/

„Láska je velký mistr. Učí nás být tím, čím jsme nikdy nebyli. Zahání překážky naší povahy a její náhlé účinky vypadají jako zázraky. Z lakomce činí rázem rozmařilce, ze zbabělce statečného a drsného činí uhlazeným. Zbystřuje rázem i nesmutnější duši a dodává i nejprostšímu ducha.“

—  Molière francouzský dramatik a herec 1622 - 1673

„Pravé štěstí spočívá v radostech z vlastní povahy.“

—  Albert Camus francouzský spisovatel a novinář 1913 - 1960

„Příliš často dovolujeme všedním věcem v životě přerůst lepší stránku naší povahy, a proto je třeba, abychom aspoň jednou denně četli pár veršů, zazpívali si nebo se podívali na obraz.“

—  Johann Wolfgang von Goethe německý spisovatel 1749 - 1832

„Soucit s přítelovým utrpením cítí každý. Těšit se z úspěchů přítele, to vyžaduje velmi ušlechtilou povahu.“

—  Oscar Wilde dramatik, prozaik a básník 1854 - 1900

„"Člověk musí být tím, kým může být. Musí zůstat věrný své vlastní povaze. Tuto potřebu označujeme jako sebeuskutečňování.““

—  Abraham Maslow americký psycholog 1908 - 1970

1954

„Jed, který zahubí povahu slabou, jest posilněním pro silného a ten už ho jedem nenazývá.“

—  Friedrich Nietzsche německý filozof, spisovatel 1844 - 1900

„Kdo chce vládnout lidem, musí vycházet z poznání jejich povahy a potřeb.“

—  Xenofón, kniha O Kýrově vychování

O Kýrově vychování

„Nikdy se nenechme svázat a uvěznit v přísně uzavřeném kruhu takzvaně dobrého a posvěceného, protože nic není samo o sobě tak dobré, jak o sobě hlásá, vždy se nechá objevit ještě něco dokonalejšího a hlubšího a moudřejšího, protože žádná lidská bytost není dokonalá a skrze svojí omezenou mysl nemůže obsáhnout a poznat pravou povahu věcí a světa. Stále je co objevovat a zdokonalovat. Hranice těchto možností jsou nekonečné a nevyčerpatelné. Pro to je šílené ustrnout jen v pravdách Biblí, Koránů, Bhagavadgít, atd. Jsou to knihy velmi dobré, modré a poučné, můžeme v nich nalézt mnohé inspirace, rady a morální poučení, ale to hlavní musíme nalézt především každý sám v sobě ve svém nejhlubším nitru za světem myšlenek času a prostoru, kde Pravda nám je navždy nejblíž.“

—  Marek Tůma

„Mám opravdu ráda jen málo lidí a ještě méně je těch, o nichž smýšlím s úctou. Čím víc poznávám svět, tím méně se mi zamlouvá: den ze dne se mi znovu potvrzuje, že lidská povaha je nestálá a že se sotva mohu spolehnout na zdánlivé hodnoty a moudrost.“

—  Jane Austen, kniha Pýcha a předsudek