Citáty na téma výdaj

„Skoro všecky své výdaje děláme, abychom se vyrovnali druhým.“

„Láska je oceánem citů, ze všech stran obklopeným výdaji.“

„Výdaje rostou úměrně k příjmům.“

„Potěšení je chvilkové, poloha směšná a výdaje ohavné.“

„Čas je výdajem největším.“

„Láska je oceán citů kolem dokola ohraničený různými výdaji.“

„Voliči vždy chtějí menší daně a větší výdaje na veřejné záležitosti.“

„Obviňuji současnou vládu z toho, že v době míru byla vládou největších výdajů v celé historii USA.“

„Začal jsem počítat výdaje své doby dříve, než na ně byly vystaveny účty.“

„Čas - nejcennější výdaj.“

„Parkinsonův druhý zákon: Výdaje narůstají úměrně s příjmem.“

„Chudí nechtějí pochopit, že my bohatí sice máme větší příjmy, ale také větší výdaje.“

„Ministru financí Miroslavu Kalouskovi, praotci TOP 09 a rozpočtové odpovědnosti, se návrh (návrh Tomáše Sedláčka zbavit politiky pravomoci sestavovat schodkové státní rozpočty) na nesvéprávné politiky nelíbí. Novinářům vysvětloval, že o dluhu, dani a výdajích rozhoduje jedině Sněmovna a vláda předkládá ve vší skromnosti pouhý návrh rozpočtu pouze poslancům. A že – dovoluji si podtrhnout mistra mystifikací – „představa, že jakákoli nevolená instituce bude mít kompetence Sněmovny, je naprosto absurdní“. Vždyť nezávislé centrální banky jsou nevolené instituce, které monetárními nástroji nastavují míru inflace, zaměstnanosti i růstu, a tím i státních příjmů a výdajů – a tím i velikost deficitů. Václav Klaus je živým svědectvím, jak mu – coby premiérovi – Tošovského ČNB „šlápla na brzdu“ a donutila ho k rozpočtovým „balíčkům“. Kdo volil Standard & Poor’s, Moody’s anebo Fitch Rating, které rozhodují o osudech firem, bank a celých států kótovaných na burze anebo doslova žijících z dluhopisů? Jinak to totiž nejde: zálohovaný kapitál, spotřební úvěr a státní deficit představují svatou trojici – skutečné mazadlo – systému. Kdo maže, ten jede. A komu se podaří na tomto motorovém oleji ušetřit, ten sice vejde do dějin, ale hned vedle Lenina.“

„On by nebyl vůbec žádný problém udělat o sedmdesát miliard korun nižší výdaje. Otázka je, proč bychom to dělali“

„Pokud bude navíc brát za bernou minci lži protikuřácké aktivistky paní doktorky Evy Kralíkové, která vůbec nebere v úvahu, že lidé kromě toho, co zaplatí na daních, si kuřáci platí i zdravotní pojištění. Mrzuté je, že například z cigaret jsou o mnoho větší příjmy do státního rozpočtu než výdaje na léčení, ale nikdo z novinářů to nenapíše a nepošle jí někam. Naopak jí pořád využívají jako vrcholného experta.“

„Investoři by si měli pamatovat, že nadšení a výdaje jsou jejich nepřátelé. A pokud trvají na načasování investic, tak by měli být vystrašení, když jsou ostatní nenasytní. A měli by být nenasytní, když jsou ostatní vystrašení.“

„Namísto abychom veřejně přiznali potřebu určitého společenského vybavení (muzeí, sportovišť, veřejné dopravy), vyhýbáme se nepopulárnímu danění tím, že podobné výdaje kryjeme z loterií – jichž se v disproporční výši účastní, a tedy je financují hůře informované a chudší segmenty společnosti. Britští dělníci, kteří možná za celý život nenavštívili divadlo, operu či balet, dnes svými sklony k hazardu financují kulturní aktivity úzce vymezené elity, jejíž daňové břemeno se úměrně tomu snížilo.“

„V souvislosti s potřebou omezovat státní výdaje se cudně mlčí o problému, který nás jednou v budoucnosti zavalí. (…) Přímo hrůzná čísla nabízejí každý rok statistiky nedonošených dětí a naši lékaři se ještě chlubí, že v zachraňování postižených nedochůdčat jsou nejlepší na světě. Zároveň tvrdí, že na ně nemají nemocnice dost peněz. (…) Inkubátory totiž plní také děti, které se stěží vejdou do dlaně, a to nejen proto, že máme stále lepší technické vymoženosti, ale i proto, že stále více žen otěhotní díky umělému oplodnění. (…) Lékaři sice dobře vědí v jakém období předčasného porodu a při jaké váze se nevyléčitelných dětí rodí nejvíc, ale to je nezajímá. A tak za ně samovolně „rozhoduje“ stále dokonalejší a dražší technologie. Rok co rok platí pojišťovny nemocnicím na záchranu dětí zhruba o sto miliónů víc, takže se jejich počet neustále zvyšuje. Vedlejší obětí téhle “záchrany” jsou k celoživotnímu živoření odsouzené matky ležících dětí, jež v 70 procent opustí jejich partneři, a proto musí zoufale bojovat o přežití s pojišťovnou a s úřady sociální pomoci. (…) Stará chudá společnost bývala pragmatická. Když viděla porodní bába, že je to hodně zlé, otevřela okno a rodičky se neptala. Nevím jak si poradila s křesťanským svědomím a principem nedotknutelnosti života, možná věřila, že na onom světě bude o dítě postaráno lépe. Dnešní Hippokratova víra současných lékařů je však absolutní. A ptát se matky okamžitě po porodu, znamená znát výsledek předem. (…) Že doktoři nechtějí rozhodovat o životě a smrti (a nařčení z infanticidy či eutanázie se brání) naprosto chápu, znamená to snad, že mají aktivně podporovat produkci beznadějných případů? (…) Morálka hlásá: nezabiješ! Nikoli: udržuj na živu za každou cenu. Jedno je přinejmenším z ekonomického pohledu jisté. Právo na umělé oplodnění by existovat vůbec nemělo (máme adopci) a na stále dražší moderní technologie také ne. (…) Jinak nás čeká zoufalý bezbariérový svět, kde bude stále menší počet zdravých lidí rukojmím postižených.“

„Ministru financí Miroslavu Kalouskovi, praotci TOP 09 a rozpočtové odpovědnosti, se návrh (návrh Tomáše Sedláčka zbavit politiky pravomoci sestavovat schodkové státní rozpočty) na nesvéprávné politiky nelíbí. Novinářům vysvětloval, že o dluhu, dani a výdajích rozhoduje jedině Sněmovna a vláda předkládá ve vší skromnosti pouhý návrh rozpočtu pouze poslancům. A že – dovoluji si podtrhnout mistra mystifikací – „představa, že jakákoli nevolená instituce bude mít kompetence Sněmovny, je naprosto absurdní“. Vždyť nezávislé centrální banky jsou nevolené instituce, které monetárními nástroji nastavují míru inflace, zaměstnanosti i růstu, a tím i státních příjmů a výdajů – a tím i velikost deficitů. Václav Klaus je živým svědectvím, jak mu – coby premiérovi – Tošovského ČNB „šlápla na brzdu“ a donutila ho k rozpočtovým „balíčkům.““

„Dlouhodobě tvrdím, že Senát lze zrušit jednoduchým opatřením, které spočívá v tom, že v zákonu o státním rozpočtu dáte na výdaje na Senát nulu.“

„Dejte dívce vzdělání a správně její představte svět, a deset ku jedné, že má prostředky na to, aby se dobře usadila, bez dalších výdajů pro kohokoliv.“