Charles Baudelaire citáty

strana 5

„Už více nehledej mé srdce; snědli ho bestie.“

„Vždy buďte básníkem, dokonce i v próze.“

„Podivnost je nezbytnou součástí krásy.“

„I když chodí, člověk by věřil, že tančí.“

„Jako malé dítě jsem v srdci cítil dva protichůdné pocity, hrůzu ze života a extázi ze života.“

„S verši je to jako s krásnými ženami, ty nedefinujeme, ty milujeme.“

„Láska je povídka v citoslovcích.“

„Miluji Wagnera, ale pokud jde o hudbu, dávám přednost kočce pověšené za ocas u okna, když se snaží zachytit drápky na skleněných tabulkách.“

„Co je láska? Potřeba vyjít ze sebe.“

„Tvar a podstatu svých lásek chovám v duši, ikdyž se bídně rozpadly.“

„Muž, který ví nejlépe jak zacházet se ženami, ví nejlépe i to, jak se obejít bez nich.“

„Se ženami vycházejí nejlépe ti muži, kteří také vědí, jak se bez nich obejít.“

„Žena je bytostí, která vrhá největší stín nebo největší světlo do našich snů.“

„Žena je osudově sugestivní: žije v jiném životě než ve svém vlastním, žije v našich představách, a neustále je zneklidňuje a oplodňuje.“

„Ten nejlepší trik, jaký kdy ďáběl udělal, bylo, že přesvědčil svět, že neexistuje“

„Každý zdravý člověk vydrží dva dny bez jídla, ale ne bez poezie.“

„Život je nemocnice, v níž každý pacient je posedlý touhou změnit postel.“

„Bůh je jediná bytost, která vládne, aniž musí vůbec existovat.“

„Člověk, chce-li být svrchovaně dobrý, musí mít silnou a bohatou obraznost; musí se umět vžít do druhého a do mnoha jiných. Strasti a slasti jeho bližních musí se stát jeho vlastními. Představivost je velkým nástrojem dobra; a poezie k tomu notně přispívá.“

„Na dvě práva se v deklaraci lidských práv zapomnělo: na právo odporovat si a na právo odejít.“

„Práce je méně nudná než zábava.“

„Je ze zázračných výsad umění, že strašné, byvši vyjádřeno umělecky, stává se krásou, a že bolest rytmovaná a kadencovaná naplňuje ducha klidnou radostí.“

„Strašné, byvši vyjádřeno umělecky, stává se krásným.“

„Sen je dobrodružná výprava, na kterou se vydáváme každého večera.“

„Zlo, které o sobě ví, je méně hrozné a blíže uzdravení než zlo páchané bezděky.“

„Umělec není nikomu odpovědný, leč sobě.“

„Móda musí být brána v úvahu jako příznak touhy po ideálu, jenž se vznáší v lidském mozku nade vším, co v něm přirozený život hromadí hrubého, pozemského, nestvůrného.“

„Krásné je vždy bizardní.“

„Snad nešťastný člověk, ale šťastný umělec, kdo rozerván je touhou.“

„Genialita není nic víc ani méně než dětství znovu nabyté dle libosti.“

„Kniha je zahrada, sad, skladiště, zábava, společník na cestě, rádce, množství rádců.“

„Práce není tak nudná jako zábava.“

„Kdo chce mít svůdnou Evu a zároveň dobrou hospodyni, stěží se vyhne bigamii.“

„Jediná svrchovaná rozkoš lásky tkví v jistotě, že konáme zlo.“

„Skrze neznámé nalezneme nové.“

„Život má jen jedno opravdové kouzlo: kouzlo hry. Ale co když je nám lhostejné, zda vyhrajeme, nebo prohrajeme?“

„Dávejme si pozor na obyčejné lidi, zdravý rozum, sentiment, inspiraci a samozřejmost.“

“Genius is only childhood recovered at will, childhood now gifted to express itself with the faculties of manhood and with the analytic mind that allows him to give order to the heap of unwittingly hoarded material.”

“All beauties, like all possible phenomena, have something of the eternal and something of the ephemeral — of the absolute and the particular.”

“To glorify the cult of images (my great, my only, my earliest passion).”

“There is no sweeter pleasure than to surprise a man by giving him more than he hopes for.”

“What is that sad, black island like a pall?
Why, Cytherea, famed in many a book,
The Eldorado of old-stagers. Look:
It's but a damned poor country after all!”

“Modernity is the transitory, fugitive, contingent, is but one half of art, of which the other half is the eternal and immutable.”

“God is the only being who need not even exist in order to reign.Whatever is created by the spirit is more alive than matter.”

“These tall and handsome ships, swaying imperceptibly on tranquil waters, these sturdy ships, with their inactive, nostalgic appearance, don’t they say to us in a speechless tongue: When do we cast off for happiness?”

“There, there is nothing else but grace and measure,
Richness, quietness, and pleasure.”

“I'm like the king of a rain-country, rich
but sterile, young but with an old wolf's itch,
one who escapes his tutor's monologues,
and kills the day in boredom with his dogs;
nothing cheers him, darts, tennis, falconry,
his people dying by the balcony;
the bawdry of the pet hermaphrodite
no longer gets him through a single night;
his bed of fleur-de-lys becomes a tomb;
even the ladies of the court, for whom
all kings are beautiful, cannot put on
shameful enough dresses for this skeleton;
the scholar who makes his gold cannot invent
washes to cleanse the poisoned element;
even in baths of blood, Rome's legacy,
our tyrants' solace in senility,
he cannot warm up his shot corpse, whose food
is syrup-green Lethean ooze, not blood.”

“What matters an eternity of damnation to someone who has found in one second the infinity of joy?”

“For the merchant, even honesty is a financial speculation.”