Fernando Pessoa citáty

„Má duše je skrytý orchestr; nevím, jaké nástroje, jaké housle a harfy, bubny a tamburíny v sobě rozezvučuji. Slyším jen symfonii.“

„Zbavme se iluzí o naději, neboť zrazuje, o lásce, neboť unavuje, o životě, neboť přesycuje a neukojí, ba i o smrti, neboť přináší víc, než se chce, a míň, než se doufá.“

„Smrt je osvobození, protože umřít znamená nikoho nepotřebovat.“

„Kdo nakonec jsem, když si nehraji? Ubohý sirotek opuštěný na ulici pocitů, třesoucí se zimou na nároží Skutečnosti, odsouzený k tomu, aby spal na schodech Smutku a jedl darovaný chléb Fantazie.“

„Bůh mě stvořil jako dítě a nechal mě jím být navždy. Proč ale připustil, aby mě Život bil a bral mi hračky a nechal mě na hřišti samotného, abych si slabýma ručkama žmoulal modrou košilku ušpiněnou od nekonečných slz?“

„Existují lodě plující do mnoha přístavů, ale ani jedna tam, kde život není bolestivý.“

„Kočka se natáhne na sluníčko a tam spí. Člověk se se veškerou svou složitostí natáhne do života a tam spí. Ani jeden, ani druhý se neosvobodí z fatálního zákona být takový, jaký je. Žádný z nich se nepokusí zvednout tíhu bytí.“

„Plují lodě do mnoha přístavů, ale žádná tam, kde by život nebolel, ani se nelze vylodit někde, kde se zapomíná.“

„Ta nuda je tak nesmírná, ta hrůza z toho, že žiju, tak svrchovaná, že nevím o ničem, co by tu mohlo posloužit jako utišující prostředek, jako protilék, balzám nebo jako zapomnění. Spát mě nade vše děsí. Umřít mě nade vše děsí. Jít a stát představují tutéž nemožnou věc. Doufat a nevěřit se sobě rovnají v chladu a popelu. Jsem police prázdných sklenic.“

„V pravdě a omylu, v radosti i strasti si podrž své vlastní bytí. To dokážeš jen sněním, protože tvůj reálný život, tvůj lidský život je ten, který není tvůj, ale těch druhých. Nahradíš tak život sněm a budeš dbát jen o dokonalé snění. Ve všech činech svého reálného života od narození až do smrti nic nečiníš ty: jsi činěn; nežiješ ty: jsi pouze žit.“

„Nikdy nikoho nemilujeme. Milujeme jen představu, kterou o někom máme. To, co milujeme, je naše představa - jinak řečeno, jsme to my sami.“

„Můj imaginární svět byl pro mě vždy jediným opravdovým světem. Nikdy jsem nezažil lásky tak reálné, tak plnokrevné a vitální, jako s postavami, které jsem si sám vytvořil. Škoda! Stýská se mi po nich, protože pomíjejí stejně jako ty druhé…“

„Tvůrce zrcadla otrávil lidskou duši.“

„Celý vesmír je vězeňská cela a býti vězněm nemá co dělat s velikostí kobky.“

„Nejbídnější ze všech potřeb - potřeba se svěřovat se a zpovídat. Je to potřeba duše být vnější.“

„Co vidíme, není to, co vidíme, ale to, co jsme.“

„Přikládat přílišný význam snu by vlastně znamenalo přikládat přílišný význam něčemu, co se do nás samých odpoutalo, co se podle možností stalo realitou, a tudíž pozbylo absolutního práva na naši ohleduplnost.“

„Moje minulost je vše to, čím jsem nedokázal být.“

„Moudrý je ten, kdo vede jednotvárnou existenci, protože každá drobná příhoda má pak výsadu zázraku. Pro lovce lvů už třetí lev není žádným dobrodružstvím.“

„Rostlinná akademie zámlk… tvé jméno znějící jako vlčí máky… jezírka… můj návrat… šílená kněz, který se pomátl při mši… To jsou vzpomínky z mých snů… Nezavírám oči, ale nic nevidím… Věci, které vidím, tu nejsou… Vody…“

„Žádná inteligentní myšlenka nemůže získat všeobecné uznání, pokud se do ní nepřimíchá trocha hlouposti.“

„Nevím, co zítřek přinese.“

„Všichni víme, že zemřeme, všichni cítíme, že nezemřeme.“

“I've always rejected being understood. To be understood is to prostitute oneself. I prefer to be taken seriously for what I'm not, remaining humanly unknown, with naturalness and all due respect.”

“To write is to forget. Literature is the most agreeable way of ignoring life. Music soothes, the visual arts exhilarates, the performing arts (such as acting and dance) entertain. Literature, however, retreats from life by turning in into slumber. The other arts make no such retreat— some because they use visible and hence vital formulas, others because they live from human life itself.
This isn't the case with literature. Literature simulates life. A novel is a story of what never was, a play is a novel without narration. A poem is the expression of ideas or feelings a language no one uses, because no one talks in verse.”

“I wasn’t meant for reality, but life came and found me.”

“When all by myself, I can think of all kinds of clever remarks, quick comebacks to what no one said, and flashes of witty sociability with nobody. But all of this vanishes when I face someone in the flesh: I lose my intelligence, I can no longer speak, and after half an hour I just feel tired. Talking to people makes me feel like sleeping. Only my ghostly and imaginary friends, only the conversations I have in my dreams, are genuinely real and substantial.”

“I’ve dreamed a lot. I’m tired now from dreaming but not tired of dreaming. No one tires of dreaming, because to dream is to forget, and forgetting does not weigh on us, it is a dreamless sleep throughout which we remain awake. In dreams I have achieved everything.”

“Literature is the most agreeable way of ignoring life.”

“There are ships sailing to many ports, but not a single one goes where life is not painful.”

“In order to understand, I destroyed myself.”

“I'm nothing,
I'll always be nothing.
I can't even wish to be something.
Aside from that, I've got all the world's dreams inside me.”

“My soul is a hidden orchestra; I know not what instruments, what fiddlestrings and harps, drums and tamboura I sound and clash inside myself. All I hear is the symphony.”

“I bear the wounds of all the battles I avoided.”

“To be great, be whole; don't exaggerate
Or leave out any part of you,
Be complete in each thing. Put all you are
Into the least of your acts.
So too in each lake, with its lofty life,
The whole moon shines.”

“If I write what I feel, it's to reduce the fever of feeling. What I confess is unimportant, because everything is unimportant.”

“We adore perfection because we can't have it; it would disgust us if we had it. Perfect is inhuman, because human is imperfect.”

“If, after I die, they should want to write my biography,
There's nothing simpler.
I've just two dates—of my birth, and of my death.
In between the one thing and the other all the days are mine.”

“To know nothing about yourself is to live. To know yourself badly is to think.”

“I take with me the conscience of defeat as a victory banner.”

“Everything interests me, but nothing holds me.”

“Direct experience is the evasion, or hiding place of those devoid of imagination.”

“If you cannot live alone, you were born a slave.”

“… And I, who timidly hate life, fear death with fascination. I fear this nothingness that could be something else, and I fear it as nothing and as something else simultaneously, as if gross horror and non-existence could coincide there, as if my coffin could entrap the eternal breathing of a bodily soul, as if immortality could be tormented by confinement. The idea of hell, which only a satanic soul could have invented seems to me to have derived from this sort of confusion - a mixture of two different fears that contradict and contaminate each other.”

“No intelligent idea can gain general acceptance unless some stupidity is mixed in with it.”

“My past is everything I failed to be.”

“I'd woken up early, and I took a long time getting ready to exist.”

“We never love someone. We just love the idea we have of someone. It's a concept of ours - summing up, ourselves - that we love.”

“The value of things is not the time they last, but the intensity with which they occur. That is why there are unforgettable moments and unique people!”

“I've always been an ironic dreamer, unfaithful to my inner promises.
Like a complete outsider, a casual observer of whom I thought I was,
I've always enjoyed watching my daydreams go down in defeat.
I was never convinced of what I believed in.
I filled my hands with sand, called it gold, and opened them up to let it slide through.
Words were my only truth.
When the right words were said, all was done; the rest was the sand that had always been.”

“Friends: not one. Just a few acquaintances who imagine they feel something for me and who might be sorry if a train ran over me and the funeral was on a rainy day.”

“We are two abysses — a well staring at the sky.”