Fernando Pessoa citáty

strana 10

„Má duše je skrytý orchestr; nevím, jaké nástroje, jaké housle a harfy, bubny a tamburíny v sobě rozezvučuji. Slyším jen symfonii.“

„Zbavme se iluzí o naději, neboť zrazuje, o lásce, neboť unavuje, o životě, neboť přesycuje a neukojí, ba i o smrti, neboť přináší víc, než se chce, a míň, než se doufá.“

„Smrt je osvobození, protože umřít znamená nikoho nepotřebovat.“

„Kdo nakonec jsem, když si nehraji? Ubohý sirotek opuštěný na ulici pocitů, třesoucí se zimou na nároží Skutečnosti, odsouzený k tomu, aby spal na schodech Smutku a jedl darovaný chléb Fantazie.“

„Bůh mě stvořil jako dítě a nechal mě jím být navždy. Proč ale připustil, aby mě Život bil a bral mi hračky a nechal mě na hřišti samotného, abych si slabýma ručkama žmoulal modrou košilku ušpiněnou od nekonečných slz?“

„Existují lodě plující do mnoha přístavů, ale ani jedna tam, kde život není bolestivý.“

„Kočka se natáhne na sluníčko a tam spí. Člověk se se veškerou svou složitostí natáhne do života a tam spí. Ani jeden, ani druhý se neosvobodí z fatálního zákona být takový, jaký je. Žádný z nich se nepokusí zvednout tíhu bytí.“

„Plují lodě do mnoha přístavů, ale žádná tam, kde by život nebolel, ani se nelze vylodit někde, kde se zapomíná.“

„Ta nuda je tak nesmírná, ta hrůza z toho, že žiju, tak svrchovaná, že nevím o ničem, co by tu mohlo posloužit jako utišující prostředek, jako protilék, balzám nebo jako zapomnění. Spát mě nade vše děsí. Umřít mě nade vše děsí. Jít a stát představují tutéž nemožnou věc. Doufat a nevěřit se sobě rovnají v chladu a popelu. Jsem police prázdných sklenic.“

„V pravdě a omylu, v radosti i strasti si podrž své vlastní bytí. To dokážeš jen sněním, protože tvůj reálný život, tvůj lidský život je ten, který není tvůj, ale těch druhých. Nahradíš tak život sněm a budeš dbát jen o dokonalé snění. Ve všech činech svého reálného života od narození až do smrti nic nečiníš ty: jsi činěn; nežiješ ty: jsi pouze žit.“

„Nikdy nikoho nemilujeme. Milujeme jen představu, kterou o někom máme. To, co milujeme, je naše představa - jinak řečeno, jsme to my sami.“

„Můj imaginární svět byl pro mě vždy jediným opravdovým světem. Nikdy jsem nezažil lásky tak reálné, tak plnokrevné a vitální, jako s postavami, které jsem si sám vytvořil. Škoda! Stýská se mi po nich, protože pomíjejí stejně jako ty druhé…“

„Tvůrce zrcadla otrávil lidskou duši.“

„Celý vesmír je vězeňská cela a býti vězněm nemá co dělat s velikostí kobky.“

„Nejbídnější ze všech potřeb - potřeba se svěřovat se a zpovídat. Je to potřeba duše být vnější.“

„Co vidíme, není to, co vidíme, ale to, co jsme.“

„Přikládat přílišný význam snu by vlastně znamenalo přikládat přílišný význam něčemu, co se do nás samých odpoutalo, co se podle možností stalo realitou, a tudíž pozbylo absolutního práva na naši ohleduplnost.“

„Moje minulost je vše to, čím jsem nedokázal být.“

„Moudrý je ten, kdo vede jednotvárnou existenci, protože každá drobná příhoda má pak výsadu zázraku. Pro lovce lvů už třetí lev není žádným dobrodružstvím.“

„Rostlinná akademie zámlk… tvé jméno znějící jako vlčí máky… jezírka… můj návrat… šílená kněz, který se pomátl při mši… To jsou vzpomínky z mých snů… Nezavírám oči, ale nic nevidím… Věci, které vidím, tu nejsou… Vody…“

„Žádná inteligentní myšlenka nemůže získat všeobecné uznání, pokud se do ní nepřimíchá trocha hlouposti.“

„Nevím, co zítřek přinese.“

„Všichni víme, že zemřeme, všichni cítíme, že nezemřeme.“

“They were two and beautiful and wanted to be something else; love delayed itself to them in the tedium of the future, and regret of what would happen to be was already being the daughter of the love they hadn't had.”

“You breathe better when you're rich.”

“What's most worthless about dreams is that everybody has them.”

“I don't believe in the landscape.”

“Attention to detail and a perfectionist instinct, far from stimulating action, are character qualities that lead to renunciation. Better to dream than to be.”

“And as well as I dream, I reason if I want, for that's just another kind of dream.”

“I have no ambitions nor desires.
To be a poet is not my ambition,
It's simply my way of being alone.”

“As we wash our body so we should wash destiny, change life as we change clothes.”

“I will necessarily say what it seems to me, given that I'm me.”

“For valuing your own suffering sets on it the gold of a sun of pride. Suffering a lot can originate the illusion of being the Chosen of Pain.”

“The superiority of the dreamer is that dreaming is much more practical than living, and that the dreamer extracts from life a much vaster and varied pleasure than the action man. In better and more direct words, the dreamer is the real action man.”

“A sort of anteneurosis of what I will be when I will not longer be freezes my body and soul. A kind of remembrance of my future death makes me shudder from the inside.”

“I come closer to my desk as to a bulwark against life.”

“To act is to rest.”

“Everything is absurd.”

“Inside the henhouse from where he will be taken to be killed, the cock sings hymns to liberty because he was given two perches.”

“The best way to travel, after all, is to feel,
To feel everything in every way,
To feel everything excessively,
Because all things are, in truth, excessive
And all reality is an excess, a violence,
An extraordinarily vivid hallucination.”