Haruki Murakami citáty

strana 20

36 hlubokých a podnětných slov o lásce, osamělosti a lidských emocích

„Smrt není opakem života, smrt je jeho součást.“

„Je dost tenká, zeď mezi zdravým sebevědomím a nezdravou pýchou.“

„Nejsem na tebe naštvaný. Jsem jen smutný. Ty jsi zavřená v tvém malém světě a když se snažím zaťukat na dveře, na sekundu se podíváš ven, ale pak se zase vrátíš zpátky.“

„Bolest je nevyhnutelná, utrpení je volba.“

„Všichni ustavičně ztrácíme něco důležitého… Důležité šance a možnosti, city, které se nedají ničím nahradit. To už je jeden ze smyslů lidské existence. Ale někde ve svých hlavách, aspoň já myslím, že v hlavách, máme každý takový malý pokojík, kam ukládáme vzpomínky na všecky ty ztracené věci. Takovou nějakou místnost s regály, jako máme tady v knihovně. A v jednom kuse vyplňujeme katalogizační lístky, abychom se ve své vlastní mysli ještě vůbec vyznali. Musíme v té místnosti zametat, větrat, vyměňovat květinám vodu. Jinými slovy: žiješ pak na věky ve své osobní knihovně.“

„Věci kolem tebe jsou jen obrazem toho, co máš v sobě. A co máš v sobě, je jen obrazem toho, co je kolem tebe. Kdykoliv se proto vydáš do labyrintu okolního světa, vydáváš se na cestu sám sebou. A to je mnohdy setsakra nebezpečná cesta.“

„Ve tmě je většinou všechno vidět spíš líp. Zůstat v ní ale příliš dlouho znamená ztížit si návrat do světa ve světle na povrchu zemském. V určitou chvíli je třeba přestat.“

„Většina lidí, co jich svět nosí, totiž nevěří tomu, co je pravda, ale tomu, co chce, aby pravda byla. Takoví lidí mohou klidně mít oči otevřené dokořán, nevidí ale stejně vůbec nic.“

„Svět, jak ho vidím, mi totiž připadá jako složený z velké řady, málem z nekonečného množství nejrůznějších možností, a už proto je aspoň do jisté míry na jednotlivých lidech, aby ho spoluvytvářeli tím, že z těch možností nějaké vyberou.“

„Omezenost bez fantazie,
nedostatek tolerance,
teorie, která se vymkla kontrole,
prázdná rétorika,
patenty na pravdu a zkostnatělý systém.
Toho jediného se na světe opravdu bojím.“

„V krabici se sušenkama je spousta druhů sušenek a ty máš některý z nich rád a některý ne. A když sníš nejdřív ty, co ti chutnaj, zbydou ti nakonec jen ty nedobrý. Myslím, že těm nedobrejm se nedá vyhnout, takže když skousneš nejdřív je, zůstanou ti pak už jen ty lepší. A život je něco jako taková veliká krabice sušenek.“

„V našich životech se najde leccos, co je až příliš komplikované na vysvětlení, i kdyby to mělo být jakým chce jazykem.“

„Vzpomínky Vám zahřejí tělo zevnitř, ale současně Vás také nemilosrdně rozpoltí.“

„Když jsi jiný než ostatní, nikdo se s tebou nebaví.“

„Samotu nemá nikdo rád. Člověk se ale náramně snadno zklame.“

„Štěstí je pouhá alegorie, neštěstí je příběh“

„Ani ty nejmenší maličkosti se ti nestanou náhodou.“

„Převážná většina lidí o pravdu, která se dá dokázat, vůbec nestojí. Pravda se skoro nikdy neobejde bez silné bolesti. A na nějakou pravdu, která bolí, se ti každý leda vykašle. Lidé potřebují něco jiného: krásné a líbivé příběhy, po kterých jim jejich vlastní existence bude připadat alespoň o trochu smysluplnější. Přesně pro tohle vznikají náboženství.“

„U šikany je hlavní cíl, aby ji ten, komu se děje, naplno zaregistroval. Šikana, které si oběť nevšimne, to je prostě nemožnost.“

„Ze správných pohnutek nemusí ale vždycky nutně vzejít správné výsledky…. Násilí nemusí mít vždy viditelnou podobu a rány nemusí být vždy jen krvavé“

„Kritizovat chyby cizích, neznámých lidí je snadné a příjemné.“

„Psaní je důležité. Ale konečný výsledek, hotová napsaná věc, ta už žádný smysl nemá.“

„Jenomže omezenost, netolerance a nedostatek fantazie jsou jako cizopasní červi.“

„Svět zažil nacismus, atomovou bombu i moderní hudbu, a všechno to dokázal jakž takž přežít.“

„Smysl naší vlastní existence nám možná bude mnohem pochopitelnější, když začneme vnější povrch a vnitřní obsah věcí vnímat právě opačně, než jak je obvyklé - jinými slovy, když budeme přehlížet obal a vnímat především obsah.“

„Osud je jako písečná bouře, co bez ustání mění směr.“

„Čirá přítomnost je nezachytitelným postupem minulosti, pohlcující budoucnost. Veškeré vnímání je v pravdě již pamětí samotnou.“

„Byti nema smysl jen proto, ze jednou prijde konec.“

„..žádná pravda nemůže vyléčit bolest ze ztráty milovaného člověka. Žádná pravda, žádná upřímnost, žádná síla ani laskavost nemůže takovou bolest vyhojit. Můžeme ji přetrpět a něco si z ní odnést. Ale ani to nás nijak neochrání před dalším utrpením, jež může přijít.“

„Prostě si teď navzájem sdělujeme věci, které se nedají sdělit nijak jinak než dotykem našich dvou nedokonalých těl. Prostě tak sdílíme vlastní nedokonalost.“

„Jakmile bouře skončí, nebudete si pamatovat, jak jste ji zvládli, jak se vám podařilo přežít. Ve skutečnosti si nebudete jisti, zda bouře opravdu skončila. Ale jedna věc je jistá. Když bouři přečkáte, nebudete tou samou osobou, kterou postihla. To je to, o čem bouře je.“

„Dva lidé mohou spát v jedné posteli, a přesto být sami, když zavřou oči.“

“Every person has their own colour.”

“I’m just kinda tired. Like a monkey in the rain.”

“He sometimes wondered if she had become involved with him just so that she could cry in someone's arms. Maybe she can't cry alone, and that's why she needs me.”

“From my own experience, when someone is trying very hard to get something, they don't. And when they're running away from something as hard as they can, it usually catches up with them. I'm generalizing, of course.”

“Death leaves cans of shaving cream half-used.”

“Of course, they're not clowning aroundto make me laugh. They're doing their best to live verylives, and they just happen to fall down sometimes. I think that's cool.”

“Have your dream… What you need now more than anything is discipline. Cast off mere words. Words turn into stone. (from Thailand)”

“Start making excuses and there's no end to it. I can't live that kind of life.”

“At the entrance to the original tower, there is a stone into which Jung carved some words with his own hand: 'Cold or not, God is present.”

“Force yourself to explain it and you create lies.”

“Time passes slowly. Nobody says a word, everyone lost in quiet reading. One person sits at a desk jotting down notes, but the rest are sitting there silently, not moving, totally absorbed. Just like me.”

“Isn't life strange? There are people who have so many leftover clothes they can't stuff them all in their wardrobe. And then there are people like me, whose socks never match.”

“We were young, and we had no need for prophecies. Just living was itself an act of prophecy.”

“Date etiquette lesson number two: Don't die. Go on living.”

“In dreams lie responsibilities.”

“A secret's a secret because you don't let people in on it.”

“…. solitude is, more or less, an inevitable consequence.”

“My cell phone number," she says with a wry expression. "I'm staying at my friend's place for a while buy if you ever feel like sseeing somebody, give me a call. We can go out for a bite or whatever. Don't be a stranger, okay? 'Even chance meetings'… how does the rest of that go?”

“The house kept its own time, like the old-fashioned grandfather clock in the living room. People who happened by raised the weights, and as long as the weights were wound, the clock continued ticking away. But with people gone and the weights unattended, whole chunks of time were left to collect in deposits of faded life on the floor.”

“On my fifteenth birthday I'll run away from home, journey to a far-off town, and live in a corner of a small library. It'd take a week to go into the whole thing, all the details. So I'll just give the main point. On my fifteenth birthday I'll run away from home, journey to a far-off town, and live in a corner of a small library.”

“The negation of cognition thus correlates on the verbal level. For when those two pillars of Western humanism, individual cognition and evolutionary continuity, lose their meaning, language loses meaning. Existence ceases for the individuum as we know it, and all becomes chaos. You cease to be a unique entity unto yourself, but exist simply as chaos. And not just the chaos that is you; you chaos is also my chaos. To wit, existence is communication, and communication, existence.”

“Closing your eyes isn't going to change anything. Nothing's going to disappear just because you can't see what's going on. In fact, things will even be worse the next time you open your eyes. That's the kind of world we live in. Keep your eyes wide open. Only a coward closes his eyes. Closing your eyes and plugging up your ears won't make time stand still.”

“The term "spirit projection " sprang to mind. Are you familiar with it? Japanese folk tales are full of this sort of thing, where the soul temporarily leaves the body and goes off a great distance to take care of some vital task and then returns to reunite with the body. The sort of vengeful spirits that populate The Tale of Genji may be something similar. The notion of the soul not just leaving the body at death but-assuming the will is strong enough -also being able to separate from the body of the living is probably an idea that took root in Japan in ancient times. Of course there's no scientific proof of this, and I hesitate to even raise the idea.”

“According to Aristophanes in Plato's The Banquet, in the ancient world of legend there were three types of people.
In ancient times people weren't simply male or female, but one of three types: male/male, male/female or female/female. In other words, each person was made out of the components of two people. Everyone was happy with this arrangement and never really gave it much thought. But then God took a knife and cut everyone in half, right down the middle. So after that the world was divided just into male and female, the upshot being that people spend their time running around trying to locate their missing half.”

“You burn barns. I don't burn barns. There's this glaring difference, and to me, rather than say which of us is strange, first of all I'd like to clear up just what that difference is.”

“In the depths of our crater lake, everything is silent. The volcano's been extinct for ages. Layer upon layer of solitude, like folds of soft mud. The little bit of light that manages to penetrate to the depths lights up the surroundings like the remains of some faint, distant memory. At these depths there's no sign of life. I don't know how long she looks at me -not at me, maybe, but at the spot where I am. Time's rules don't apply here. Time expands, then contracts, all in tune with the stirrings of the heart.”

“Weakness is something that rots in the body. Like gangrene. I’ve felt that ever since I was a teenager. That’s why I was always on edge. There’s this something inside you that’s rotting away and you feel it all along.”

“I've experienced all kinds of discrimination," Oshima says. "Only people who've been discriminated against can really know how much it hurts. Each person feels the pain in his own way, each has his own scars. So I think I'm as concerned about fairness and justice as anybody. But what disgusts me even more are people who have no imagination. The kind T. S. Eliot calls hollow men. People who fill up that lack of imagination with heartless bits of straw, not even aware of what they're doing. Callous people who throw a lot of empty words at you, trying to force you to do what you don't want to. Like that lovely pair we just met." He sighs and twirls the long slender pencil in his hand. "Gays, lesbians, straights, feminists, fascist pigs, communists, Hare Krishnas-none of them bother me. I don't care what banner they raise. But what I can't stand are hollow people. When I'm with them I just can't bear it, and wind up saying things I shouldn't. With those women I should've just let it slide, or else called Miss Saeki and let her handle it. She would have given them a smile and smoothed things over. But I just can't do that. I say things I shouldn't, do things I shouldn't do. I can't control myself. That's one of my weak points.”

“To sleep with a woman: it can seem of the utmost importance in your mind, or then again it can seem like nothing much at all. Which only goes to say that there's sex as therapy (self-therapy, that is) and there's sex as pastime. There's sex for self-improvement start to finish and there's sex for killing time straight through; sex that is therapeutic at first only to end up as nothing-better-to-do, and vice versa. Our human sex life- how shall I put it?- differs fundamentally from the sex life of a whale. We are not whales- and this constitutes one great theme underscoring our sex lives.”