Josef II. citáty

„… vrchnosti ke svému bujnému životu a udržení svých, často koupených výhod nesnaží se rozmnožit své příjmy zaváděním průmyslu, ale sužováním a znepokojováním poddaných.“

„Pro mne je tolerance čistě světskou záležitostí… Jsem připraven zaměstnat každého, ale každého, kdo pěstuje rolnictví nebo obchod, nebo usadit ve městě toho, kdo má příslušnou odbornost a přinese výhody či píli do mých zemí… Mou zásadou je úplná svoboda vyznání; potom bude jen jedno jediné náboženství, jež záleží v tom, aby všichni byli vychováváni ku prospěchu státního celku… Je-li opatřena služba státu, zákon přírody a společnosti, dostává-li se Nejvyšší bytosti úcty a modliteb, není důvodu, abyste se Vy, dočasní vládcové, míchali do jiných věcí. To je moje smýšlení; Vaše veličenstvo je zná; bojím se, že je nezměním nikdy.“

„Škoda, věčná škoda, že toho pána zem kryje.“

„Bůh mne chraň před tím, myslet si, že je lhostejné, stanou-li se příslušníci státu protestanty, nebo zůstanou-li katolíky, a nadto lnou-li k bohoslužbám, které zdědili po otcích, nebo se jich aspoň účastní. Vše, co mám, dal bych za to, kdyby všichni protestanti států Vašich přistoupili ke katolictví. Slovo tolerance znamená mi jen tolik, že bych ve všech pouze pozemských věcech každému bez rozdílu náboženství svěřil úřad, dovolil mu, aby směl mít majetek, provozoval řemeslo a byl státním občanem, když by k tomu byl způsobilý a státu a jeho hospodářství užitečný.“

„… tyto společnosti, ponechané bez náležitého dozoru, mohly by se zvrhnout do výstředností, nebezpečných pro náboženství, řád a mravy. Mně sice jejich tajemství nejsou známa, přece však vím, že skutečně udělaly leccos dobrého pro nejbližší, chudé a pro šíření vzdělanosti…“

„Říše, kterou spravuji, musí být spravována podle mých zásad; předsudky, fanatismus, stranictví a otroctví ducha musí být potlačeny a každý poddaný musí být dosazen k požívání občanských svobod.“

„A tak byly mezi ministry pořádány hotové dražby na královské milosti, na zvýšení platů, na čestné tituly, postupy a řády. Každý z ministrů nutně potřeboval svých podřízených jednak k zvýšení své vážnosti a k vykonávání prací, jež pak vydával za své, jednak k vyhledávání malých a tajných intrik. Z toho pak vznikla úmyslný úskok na státní pokladnu; v tom byla příčina, že všechny úřady byly rozmnožovány, zřizována místa nových zbytečných prezidentů, neschopní lidé podržováni a povyšováni, a jim po bok ustaveni jiní, aby za ně pracovali…“

„Zeměpanská moc obsahuje bez výjimky vše, co v církvi je ne z božského, nýbrž z lidského nálezku a ustanovení.“

„Buď vládcem občanům, ne otrokům!“

„Císař pán je císař pán, a to je přec něco říci. Já slýchala, že když se člověk podívá císaři do očí, zima pochází a horko rozpaluje.“

„Bodejť bych neměla [ráda Josefa II. ], když ho každý člověk pro jeho dobrotu a hodnost chválí. Však se za něj také každý den modlíme, aby mu dal pánbůh dlouhé panování a té jeho panímámě.“

„To byl hodný pán (Josef II.), pánbůh mu dej věčnou slávu!“

„My chceme císaři pánu bejt vždy věrný, vydejte nám od Josefa patent z guberny, samým ryzým zlatem psanej, císař na něm podepsanej! Musí nám bejt vydanej!“

„Jak toho času panovat počal, jak ale na jeho císařský trůn dosedl, tu hned potokové blaženosti téci počaly, neboť od roku 1781 každej tejden patenty a nový zemský nařízení pro všeobecný blaho od něj přicházely, nebo ještě mnoho k vykořenění a napravení zlých věcí měl.“

„Ach, zlaté časy, časy Josefovy…“