Teal Swan: Citáty o lidech

„To, co většina lidí neví, je to, že každá fyzická nemoc je základním problémem vědomí. Dalším způsobem, jak říci, je, že existuje duševní a emocionální kořen všech fyzických onemocnění.“

„Mnoho lidí si myslí, že být "duchovní" znamená být pozitivní, ale být "duchovní" znamená uvědomovat si a být vědomý. A stát se vědomým znamená úplně něco jiného než stát se pozitivním. Abychom byli vědomí, musíme být v první řadě autentičtí. A autentičnost zahrnuje obojí - jak to "pozitivní" tak to "negativní".“

„Důvodem, proč si lidé roky a roky zachovávají svou nenávist, místo aby ji vyřešili, je to, že pokud je nenávist pryč, vše co jim zbývá je bolest, kterou zakryla jejich nenávist.“

„My lidé lpíme na myšlence, že realita existuje odděleně od nás, a že abychom byli šťastní, musíme tuto realitu odhalit a přihlásit se k ní. Jsme posedlí potřebou odhalit, co je „pravda“. Ve skutečnosti je to ale tak, že naše fyzická dimenze byla vytvořena jako obrovské holografické zrcadlo. Jejím účelem je, aby se stala hmotným odrazem našich myšlenek. A proto je realita, kterou zažíváme, odrazem našich převládajících myšlenek, jež můžeme nazvat „přesvědčení“. Proto není realita žádného člověka stejná jako realita někoho jiného. Můžeme zažívat pouze manifestace svých vlastních myšlenek. Můžeme se setkat pouze se svými projekcemi.“

„To, co nás dělá nešťastnými, není to, co vidíme kolem sebe. Nejsou to lidé, okolnosti a situace v našem životě. Ne. Jsou to naše myšlenky o tom, co vidíme.“

„Máme sklon domnívat se, že jakékoli vnější projevy (jako křik nebo agrese) jsou špatné, a proto se jim při vizualizačním procesu vyhýbáme. Měli bychom však chápat, že emoce zahrnují celou vibrační škálu, na jejímž jednom konci se nacházejí stavy jako radost a láska a na druhém pocit bezmoci. Pomsta je vlastně vibračně zvýšený pocit bezmoci, zoufalství nebo strachu. A stejně tak nenávist nebo vztek. Často nejlepším způsobem, jak se dostat z vibrace bezmoci, je dovolit si posunout se nahoru na vibrační škále tím, že si budeme vizualizovat, jak se uchylujeme k nějakým velmi silným činům, například k pomstě nebo výbuchu vzteku, nebo jak něco ničíme a rozbíjíme. Tato část procesu scelování probouzí v lidech největší odpor, protože by své vnitřní dítě raději učili jít bezpečnější cestou. Anebo protože se nechtějí zaobírat násilnými představami ze strachu, že by to vedlo k vnějším projevům násilí. Proto nebuďte překvapeni, když v sobě pocítíte vnitřní odpor k tomu, co jsem právě navrhla. To je normální. Ovšem většina lidí si neuvědomuje, že jim hrozí daleko větší riziko, že se ve svém každodenním životě uchýlí ke skutečným násilným projevům, pokud pocitům pomsty, hněvu a obrany nepopustí uzdu ve svém bezpečném prostoru vytvořeném fantazií. Osoba, která si to nedovolí udělat, se obvykle nikdy neposune dál za pocit, že v životě hraje roli oběti.“

„Lidé často odmítají vidět, přijmout a říkat pravdu. Bohužel tím brání sobě i všem kolem sebe v růstu.“

„Srovnávání s druhými vede k negativnímu sebehodnocení. A je to jedna z nejbolestnějších věcí, které si můžeme způsobit. Lidé jsou stvořeni k tomu aby byli rozdílní. Jsme tady abychom prožívali a zkoumali individuální perspektivu.“

„Šťastní lidé ostatním neubližují. Kdyby se každý, kdo se na této zemi narodí, zaměřil na svou vlastní situaci a vlastní štěstí tak, aby se od nich nikdy neodklonil, neexistovala by válka.“

„Jelikož jsme sem přišli prožívat individuální, jedinečnou perspektivu svého současného já, srovnávání s druhými popírá úkol, který tu máme splnit. Je to stejně neužitečné jako srovnávat jablko s pomerančem. Kromě toho, když se stále snažíte být někým, kým nejste, a žít ve stínu všech těch "měl bych" převzatých od jiných lidí, nebudete nikdy schopní mít se rádi. Byli jste stvořeni s jedinečným souborem vloh a schopností, který musí nevyhnutelně vést k úspěchu. Ale teprve tehdy, až si uvědomíte, které schopnosti a vlohy to jsou, najdete cesty a způsoby jak je rozvinout a dosáhnout v nich mistrovství.“

„Protože jsme se dozvěděli, že naši rodiče a ostatní lidé nemohou přijmout naše emoce, myšlenky a touhy a v této situaci je nemůžeme tolerovat, naučíme se oddělit se od naší osobní pravdy. To zahrnuje odpojení od našich pocitů, abychom je necítili. To zahrnuje odpojení od našich myšlenek, abychom o nich nepřemýšleli. Znamená to odpojení od našich těl, takže naše těla nepociťujeme, a to má za následek odpojení od našich osobních tužeb.“

„Bez ohledu na to, co vám řekli lidé, kteří učinili vaše potřeby špatnými, protože se nechtějí s těmito potřebami seznámit, nemůžete nepotřebovat to, co potřebujete.“

„Pokud se jako lidé necháme pohltit PÝCHOU nebo HANBOU, výrazně si omezujeme rozsah toho, co jsme schopni udělat a čím se můžeme v tomto životě stát.“

„Uzdravení kolektivního lidského vědomí závisí na tom, zda dokážeme vytvořit společnost, ve které je prostor pro bolest. Momentálně žijeme ve světě, ve kterém jsou přijatelné pouze pozitivní věci, jako jsou pozitivní emoce, úspěch a uzdravení. Tento svět vidí cokoliv jiného jako selhání. A to brání lidem v uzdravení. To brání lidem přiznat si, kde se zrovna nacházejí, a podniknout i neintuitivní kroky, které jsou pro uzdravení nutné. Je v pořádku nebýt v pořádku.“

„Lidé nějak nabyli dojmu, že aby mohli žít úspěšný, dobrý a správný život, musí odmítat a ovládat své lidské pudy, lidské instinkty, lidské touhy, biologii člověka, fyziologii člověka, lidské potřeby, lidské limity, lidské myšlenky, lidské emoce. To je život v neustálém sebezapření a odmítání sebe sama.“

„Některé duchovní ideologie lidi obrátily proti jejich vlastním myslím, emocím a touhám; nechápou, že touha je nezbytnou součástí osobního i všeobecného rozvoje. Emoce jsou nositelem osobní pravdy i barometrem propojení mezi fyzickou a nefyzickou perspektivou. Myšlení je nezbytnou součástí vnímání i tvoření. A všechny tři prvky – emoce, myšlení a touha – jsou důležitou součástí lidské existence.“

„Šťastní lidé žijí podle své vnitřní integrity. Vnímají štěstí jako vnitřní smlouvu se sebou samými. Používají tuto vnitřní smlouvu jako vodítko, které jim zaručuje, že nikdy neztratí ze zřetele své pravé já. Být k sobě upřímný znamená vynést věci z podvědomí do vědomí. Čili odkrýt své nejhlubší strachy, nejistoty, myšlenky, pocity a přání.“

„Drama pochází z řeckého slova s významem „dělání, čin“. Proto se ujalo ve světě divadla. V emočním životě označuje drama stav, situaci nebo sled událostí, jež zahrnují silný konflikt. Když si to spojíme, pak dramatická osobnost je někdo, kdo jedná jakoby ve stavu silného konfliktu. Takový člověk je všeobecně vnímán jako někdo, kdo vystupuje afektovaně a přehrává nebo jedná, aby k sobě přilákal pozornost, podobně jako herec na scéně. Všichni takové lidi známe, jsou to ti, kteří reagují, jako by nějaká záležitost byla mnohem horší, než si vy myslíte, že skutečně je. Proto má slovo „drama“ trochu pejorativní podtext. Říkáme: „Mám už dost jeho věčných dramat“ nebo „Dělá ze všeho drama“. Já se s tímto pojetím vůbec neztotožňuji a ráda bych zde prohlásila jasně a stručně: pokud jde o lidské citové prožívání, nic takového jako drama neexistuje. Pokud si uděláte soud, že někdo vytváří dramata nebo je dramatický, pak umenšujete jeho pocity a vnukáte mu, že by se měl za ně stydět. Mohu vás ujistit, že ve skutečnosti jsou jeho emoce velmi reálné. Pravda je taková, že nikdo své emoce nepřehrává. Lidé reagují přesně ve shodě s realitou, kterou vnímají jen oni sami.“

„Problémem není hierarchie, autorita ani nadřazenost. Problém je v tom, že lidé na pozicích autority nebo nadřazenosti vás nebrali jako součást sebe samých, a proto na vás nebrali ohled, a tak nekonali v souladu s vašimi nejlepšími zájmy.“