Citáty na téma chvíle

„V určité chvíli své existence ztratíme vládu nad svým životem, a ten pak podléhá osudu. To je největší lež na světě.“

—  Paulo Coelho, kniha Alchymista

„Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. Co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty. Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.“

—  Marek Eben český dabér, herec, hudební skladatel, moderátor, textař a zpěvák 1957

Zdroj: Švamberk Šauerová Markéta, Jak přežít svou vlastní pubertu: i s učiteli a rodiči, 2016, s. 45, ISBN 9788027191253

„Potlačit na chvíli bolest vede jen k tomu, že bolí ještě víc, když ji pak ucítíš.“

—  Joanne Rowling britská spisovatelka 1965

„Jestli se musí stát něco, co upoutá pozornost všech, bude to ve chvíli, kdy vyprávíš svůj nejlepší vtip.“

—  Murphyho zákon

„Život je plýtvání časem a čas je plýtvání životem, takže se pojďme všichni opít a přežít nejlepší chvíle našich životů.“

—  Kurt Cobain frontman skupiny Nirvana 1967 - 1994

„Láska je jako droga. Nejdřív se dostaví pocit euforie, kterému se zcela oddáš. Ale uplyne den, a chceš ještě víc. Zatím jsi tomu nepropadl úplně, ale ten pocit se ti líbil a myslíš si, že ho dkokážeš ovládat. Dvě minuty myslíš na milovanou osobu a další tři hodiny na něco jiného. Ale postupně si na toho druhého zvykáš, až jsi na něm úplně závislý. Pak tři hodiny myslíš na něj a dvě minuty na něco jiného. Když s tebou není, prožíváš stejné pocity jako lidé závislí na drogách, když je nemají. V takových chvílích bys pro lásku udělal cokoliv, stejně jako narkoman, který krade a ponižuje se, jen aby dostal svoji dávku.“

—  Paulo Coelho, kniha U řeky Piedra jsem usedla a plakala

„Život je někdy velmi skoupý, uplynou dny, týdny, měsíce a roky, aniž člověk zažije něco nového. Ale pak se otevřou dveře a dovnitř se vřítí lavina. V jednu chvíli nemáte nic, a najednou máte víc, než dokážete přijmout.“

—  Paulo Coelho brazilský textař a spisovatel 1947

„Naše tělo v každé chvíli ví, co mu pomáhá a co ho ničí. Dává nám to najevo svými pocity.“

—  Dalajláma 14. dalajláma, tibetský duchovní vůdce 1935

„V životě lidském jsou chvíle, kdy i vůl pláče.“

—  Jaroslav Hašek český anarchista, humorista, novinář, publicista, romanopisec, satirik a spisovatel 1883 - 1923

„Neměj strach z loučení. Rozloučení je nezbytné k tomu, abyste se mohli znovu setkat.
A nové setkání, po chvílích, nebo celých životech, je jisté pro ty, kdo jsou přátelé.“

—  Richard Bach americký duchovní spisovatel 1936

„Pan Liberka se odmlčel a vrhl na Anežku ponurý pohled, vyhrazený pro všechny, kdož se snaží naočkovat situaci sérum příčetnosti právě ve chvíli, kdy dění začíná být nádherně morbidní.“

—  Terry Pratchett, kniha Maškaráda

„Zlatý věk přijde ve chvíli, kdy lidé zapomenou na zlato.“

—  Gilbert Keith Chesterton anglický romanopisec a křesťanský obhájce 1874 - 1936

2x100: Národní muzeum 1918-2018. Praha: Národní muzeum, 2018

„Nerad mluvím dlouho s lidmi, kteří se mnou jen souhlasí. Chvíli je sice zajímavé koketovat s ozvěnou, ale brzy to omrzí.“

—  Thomas Carlyle skotský filozof, satirik, esejista, historik a pedagog 1795 - 1881

„Proč? Proč dívka v roztrhaných šatech, ležící na krvavé posteli, vzlyká jméno viníka, ve chvílí když její rodiče nic netušící vcházejí do domu nalézajíc zneuctěné tělo jejich děvčátka…
Proč chlapec, kterého matka zavrhla, nutí slečny být mu nablízku a být mu osobou, kterou vždy tolik chtěl i když to znamená, že slečny křičí z posledních sil a poté ztichnou napořád…
Proč muž viní ze ztráty své milé jeho děti a v zlosti jeho pěst přistává na líci jeho dcery, přičemž praví:,, promiň“ pokračujíc v úderech do třesoucího se tělíčka jehož běloba chladí na duši, otočí se a na řadu příjde syn, který jen svou sestru chránil…
A proč osoba s dobrým srdcem je odtržena, pro svůj nedokonalý vzhled, když láska sršící jí z očí by zahřála všechny osoby v říši divů, při čemž by ji ještě půlka zbyla pro bytosti všeho druhu co by lásku potřebovaly a obětovala by svůj zrak pro slepou matku aby své dítě spatřila, svůj sluch pro stařenku, aby naposledy slyšela své blízké a svou řeč pro chlapce šeptajíc své:,, miluji tě“ jeho umírající přítelkyni.
Mnoho otázek a jen jedna odpověď…LÁSKA.
Někteří pro ní mnoho obětují, jiné tento pocit úplně zničí.
Tolik lidí by šťastnějších bylo, kdyby zatmění jejich srdcí ovadlo a radost by rozzářila jejich tváře.“

—  Kateřina Straková

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

—  Jeff Foster 1980

překlad: Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/to-stare-life-in-the-facesometimes-when-you-stop-running-to-your-usual-distracti/2360721600692101/

„Mít trpělivost je nejdůležitější ve chvílích, kdy ji ztrácíte.“

—  Dave Sharm

„Život je posvátný a každá chvíle v něm je vzácná.“

—  Jack Kerouac americký spisovatel 1922 - 1969

„I když nakupuješ sebeobezřetněji, buď si jist, že to samé za chvíli uvidíš někde jinde za poloviční cenu.“

—  Murphyho zákon

„Otázka je, jakou barvu bude mít všechno v tu chvíli, kdy si pro vás přijdu. Co řekne nebe?“

—  Markus Zusak australský autor 1975