Citáty na téma hlava

strana 8

„Proroctví mění věda a výzkum informace. Se vším se dá hrát v lidské hlavě. Vsechno co je proroky odekryto se vždycky stane. Ale v mnohém menším měřítku a nebo trochu dost jinak. Muže to ale taky sloužit jako návod jak něco změnit a udělat líp a zachovat se jinak.“

„Občas je to těšký. Když na člověka příde tak špatná myšlenka když je budoucnost je v hajzlu. Když z místa které skdysi bylo rájem plno ptáků pestrých škála rostlin stromů keřů se stane. Místem pro domy hloupí lidi co přírodě nikdy nic nevrátí a budou jenom dalším z hloupých co budou jen všechno přijímat brát bez naké hodnoty. Zase jenom přežití pro pár desítek bezcenych sráčů. A to si teprve člověk uvědomí jak chudý a bezmocný ve skutečnosti je když z místa které měl rád pro svůj klid zeleň a jedinečnost barevnost vznikne neklid na duši. Bráním se u vnitř ve svojí citlivé duši pokroku protože to je skáza to nepřináší klid. Příroda trpí umírá a mi lidi díky pokroku žijeme sice dýl ale zato míň hodnotně se stavíme k životu kolem sebe. Asi je to jak kde jaké místo ale tam kde jsem teť mě přepadla deprese jo deprese vidím to hodně negativně mám zlost. Ale nelze můžu nikomu vyčítat pokrok stavění toho jak zachází a smýšlí o životě a jak ho žije jak přistupuje k některejm věcem. Na to se nedá mit dlouho zlost a znechucení. Mám prostě takové období kdy si říkám že je všechno tak brutalně špatné. Přide mě to tak moc zlí že se směju všemu jako blázen 🤪. Protože to se nedá nijak změnit nijak zvrátit. Mužu k tomu mít pouze jiný přístup a snažit se na tom hledat pozitiva ať už jsou sebemenší. Zaplnit hlavu činnostma zájmama ale nikdy na to nezapomenu. Využiju všech možností k tomu abych žila víc psychicky připravena na ještě větší nápor ignoranství debility a lidské toxicity vůdči některým brutalně zlím lidem. Mezi tím o 50 kroků napřed né smířená ale psychicky duševně připravená. Na to že mě to bude ta zloba myšlení v zlých lidech zase probodavat svim zlim chováním a přístupem. Skratka je mě to fuk ať si mě to klidně psychicky ničí. Já jedu ve svi hlavě na jinou metodu dodávání motivace a tím je rozstěpit osobnost tak aby to bylo jako myslet za 7 lidi a ti maji jinou osobnost a vlastní strategií a uplně jiný pohled na věc a i jinou hodnotu uvědomění a dominanci. Jako sedmihlava saň ale s úplně jinou naturou. Projevuje se to po týdnech jiná myšlenka jiný člověk stejna pouze nádoba. Funguje to při nedostatku energie jedno štěpení dodá to co je potřeba si uvědomit. Ovsem omezený rozsah zapamatování si jeden mozek nestačí emocionální paměť logická rozumová instinktivní kreativní duchovní vcitujici se paměť do různých okamžiků a jak je spracovat. Při takové funci si člověk pride všelijak spíš se projeví to co je důležité nezbytně tam jde veškerá energie. A zbytek už je to jedna osoba. Která si představuje a myslí jako sedím hlav pokaždé tak co je nejpodstatnější pro danou situaci aby to působilo jako nic.“

„Pokud by se inteligence měřila pouze a jenom velikostí mojí hlavy, potom bych i já byl možná génius.“

„Jestliže člověku dělá problém říct NE. Tak je to pěkná sračka. Protože nemá vlastní hlavu a neumí si prosadit svou.“

„+Vystresovaný člověk neklidný člověk.
-Vynervovaný člověk nervózní člověk.
+Vyblbnutý člověk klidný člověk.
-Příliš klidný člověk příliš velký ignorant.
+Ten co si uvědomuje ale nehroutí se je pohodář.
-Ten co říká v pohodě tak né ten není v pohodě.
+Možná znamená vesmír na to sere.
-Realistický pohled krutý člověk.
-Vnucovací člověk otravný člověk.
-Dramatický člověk histercky člověk.
+Nebo znamená hlava si hraje.“

„Když je člověk nemocnej tak moc že už nemůže ani mluvit ani myslet. Tak si uvědomí pak až se je zdravej. Jak je to krásné cítit sílu znova zase mluvit jak si může zanadavat😄 a říct i něco hezkého. Jak zase může aktivně používat 🧠hlavu k myšlení💭.“

„streda? hlavu si prostrelit je treba“

„A můžu si psát co chci jak můžu vědět že to jednou nebude nikdy k něčemu užitečný v poznátcích pohledu na svět. Jak se na to kouká jedna bezvýrnamná osoba. Která sice trochu šílí gramatiku ale každej má svůj styl. Chybný styl je taky styl. Nejde mě o dokonalost jde mě o hlubší úvahy sice to je nezaživné. Ale třeba to co je nudné a nezaživné lidi v budoucnosti pochopí z časem jinak. Třeba za 1345 let no jak to můžu vědět. Třeba to změní realitu no kdo ví. Hlava tělo a nálada kdo ví jak se člověk přizpůsobí složitému světu svého vlastního zmatku svého umělého světa. Je to únavné. Ale příroda je energie a síla života. Člověk je co vlastně jen myšlenka mezi myšlenkama z myšlenkou která prostě je. A každej člověk je tu různě v té možnosti života. A tom přežití je to zase jen zmatek 🤯.“

„KDYŽ PŘÍJDE HODINA…. A OBJEVÍ SE TMAVÁ NOC. KDY JEN HVĚZDY SI ŠEPTAJÍ A SVÁ TAJEMSTVÍ SI SDĚLUJÍ…. TAK NASTÁVÁ ČAS KDY NAŠE DUŠE SE UŽ HLEDAJÍ A SPĚCHAJÍ, PŘITULIT SE K SOBĚ A POLOŽIT SI SVÉ HLAVY DO BEZPEČÍ NA POLŠTÁŘ. POSLECHNI SI CO SI SPOLU ŠEPTAJÍ. NOC SE KRÁTÍ DUŠE MAJÍ KRÁTKÝ ČAS…. DOBROU NOC…“

„Já zvířata nejím! Poněvadž, podle mého názoru, zvíře je jako já. Má hlavu, má srdce, má nohy. Ještě bych k tomu přidal, že my se tomu zvířeti nemůžeme vyrovnat, protože my se tomu zvířeti nemůžeme vyrovnat, protože člověk má jenom dvě nohy a zvíře má čtyři! Lidi ty superexistence zabíjejí, aby se najedli, ale správně by si zasloužily ctihodný pohřeb se všemi poctami.“

„Když srdce dělá z hlavy blázna. Při spánku se s tebou ve snech setkávám“

„Když přemýšlím o času v budoucnosti bolí mě hlava a celá se třesu.“

„Jiní lidé mají horší životy a větší složitosti života. Já pouze bojuju z temnotou kterou cítím ve všem ale hlavně ve svojí hlavě.“

„Informovaností se může cítit člověk imuní proti katastrofám. Když si na to člověk zvykne snadnějc se tomu pak čelí. Ale nejlepší je mít jasno v tom co se může stát a umět se na to psychicky připravit a mít jasno jak se zachová a co dělat v daný moment. Právě ten moment může být pokaždý jiný to záleží na okolnostech. Ale někdy se události stanou tak rychle že to hlava ani nevstřebá a rovnou jedná. Je to zvláštní jak je tělo rychlejší a reakce nervů a emocí. Kdyby ale člověk čekal všechno bez ohledu na to co by se stalo a předem znal svojí reakci a to jak se zachová nedokázal by se vinervovat a tím pádem by měl myšlenky pod kontrolou.“

„750 hlav proti jednomu diktatorovy. No to je hodně velkej důkaz slabosti EU. A pak že víc hlav víc ví. Jestli ono to neni spíš víc hlav víc žere bere a víc sere. A vlastně se stává chaosem rozdílných názorů a ideálů.“

„O naštvanosti o emocích o přírodě o svědomí
Naštvala jsem se a vyškubla dýňi z kořenem a na květy stále litaly včely tak jsem květy a dýně rozdupala a rostlinu dýni hodila na kompost. Pak pokácela broskvoň🌳🍑 která stejnak tři roky neměla broskev. Ale ne celou jednu větvičku jsem na tom stromě nechala a pak jsem o ni brečela protože jsem v hlouby duše👻 věřila že budou na ní broskvičky🍑. Sice mě serou ty skurveny broskvičky 🍑🍑🍑okrajovat nesnaším ten povrch ale ty byli tak sladoučky a šťavnytý 😭. sakra Jenomže když mě chytne amok tak ničím všecho co mi přide pod ruku. Ale jak to bylo odreagování až jsem se z toho přepálila na sluníčku☀️. Prostě tím chci říct že si uvědomuju že jsem ubližila stromu ke kterému mám cit a i k těm večelkam co opilovaly daňové květy 😓 jsem jim vzala rostlinu kvůly vlastní vsteklosti. Ale co hůř došlo mě že nemusím obhajovat život jako něco dobrého život je praštěná zvracenost i příroda je jeblá. A všechno je to jen posraná chemie fyzika psychologie přirodověda a působení hloupostí na okolni pičoviny a vnější total kokotizmus lidské hlavy.“

„Volím si peklo i ráj tak to je v mé hlavě. A neřekla bych že je to jaký si to uděláš takoví to máš. Né je to tak to chci. Protože lidi okolo nevnímám žiju si ve svém myšlenkovém království odkud můžu být si jaká chci.“

„Uvolnění se jo, to je to co potřebujou úplně všichni. Proč se všichni nechají vším tak vynervovat vytočit a všechno tak hrotí a prožívají. Vždyť je léto to má bejt měsíc relaxu a obzvlašť srpen kdy jsou všichni ze slunka vypeklí až jim z toho hrabe v hlavě.“

„Nech problémy koňovi, ten má větší hlavu …
- Vždy říkávala moje máma.“

„Každý si může v životě vybrat, jestli bude vláčet kouli na noze (tzn., že se bude více zaměřovat na to, co ho trápí nebo je v jeho životě špatně) nebo bude chodit s balónkama nad hlavou (a v nich uvidí hlavně to, co se mu doposud podařilo a co mu právě teď dělá radost).“

„Vede tě život vede tě nuda. Vede tě kreativita vede tě pozitivní síla ve tvoji hlavě. V náhodné možnosti života hravosti.“

„Jednou když jsem byla malá
Jsem si zlomila ruku pravou při bruslení v dětství, když jsem se učila bruslit. Tak dlouho jsem padala až jsem si ruku zlomila. A pak už mě tak bolela že jsem si řekla. Sakra nesmim spadnout na ruku zavřela jsem oči a nadechla jsem studeny vzdch a vydechla. A pak jsem se narovnala hlavu nahoru a najednou jsem nespadnula a rozjela se na bruslích a když jsem spadla tak na zadek. Byla jsem sama na ledě a jen taťka mě kontroloval a seděl na sáňkach dál od nadrže abych se neutopila kdyby křupl led. O pár dni později jsem měla ruku v sadře. Vědla a věřila jsem že už si další ruku nezlobím levačku a i z rukou v sádře jsem vesele proháněla na ledu. Co tím chci říct že mě to naučilo spoléhat se sama na sebe a na svojí sílu. A tak jsem pochopila že tělo je křehké ale vůle silnější, že člověk může v životě trpět ale musí se umět i radovat. Hodně záleží na tom jak moc člověk padá a kvůli čemu padá. Muže se zvednout znovu a znovu i z bolestí v rukách a nevzdát to. Ale to nejdůležitější je ta vůle to presvědčení ta víra v tom okamžiku kdy zvítězil a přemohl pochybnosti aby našel v sobě sílu to udělat jinak aby znovu nespadnul. A tuhle moudrost si nesu celej svůj život. A ikdyž bruslím si proradost je to pro mě cena moudrost. Protože si pak říkám může mě všecho strašně srát a můžu před tím ustupovat nebo znovu vstanu promyslím to líp a udělám to tak aby mě to vnitřně nezlomilo všechny ty životní problémy a už nikdy si nepřipadat zlomeně ale vždycky jako hrdina svého okamžiku pro sama sebe výhrou nad sama sebou.“

„Slovo "štěstí" zní každému krásně, jenže - co je pro někoho štěstí, může být pro jiného neštěstí a naopak. Např.: Vítěz a poražený, zloděj a okradený, podvodník a podvedený, atp.
(Adolf Heyduk to asi věděl, když psal "Dědův odkaz": Štěstí? . . . muška jenom zlatá, která za večera kol tvé hlavy chvátá)“

„Sex je v hlavě. Pokud to nejde, máš problém v sobě.“

„Říkat pořád někomu co má dělat, a víš že moc dobře ví co má dělat, je jako pořád jít hlavou proti zdi. Ty si ji roztřískáš a tomu druhému je to úplně jedno.“

„Máš rodinu, přátele, teplé jídlo a kde složit hlavu? Pokud ano, tak proč si někdy myslíš že jsi chudý?“

„Je až příliš mnoho knih, jež jsem nečetl, příliš mnoho míst, jež jsem nenavštívil a příliš mnoho vzpomínek, jež mi nezůstaly v hlavě dost dlouho.“

„Když jsem při vážné nehodě cítil jak opouštím svět, tak mi hlavou proběhlo "Takhle vypadá umírání? Ale já nechci umřít!", poté mnou projel čistý adrenalin, přestal jsem cítit bolest a postavil mě na nohy.“

„Jediný nepořádek, který se mi stále nedaří uklidit, je ten v mé hlavě.“

„Umělecká díla jsou stíny skutečného umění v hlavě umělce.“

„V tomhle životě jsi si vybral možná někoho jiného, ale v tom dalším si tě vyhledám a věřím, že už budeš vědět. Naše duše se rozpoznali, ale naše mysl na to ještě nebyla připravená. Nebyla připravená na tu velikost, neomezenost a čistotu, která se nabízí. Na to, co se na zemi už téměř nevyskytuje. Na to, co se dotkne srdce i duše zároveň. Na to, co se rozléhá nejen v nás, ale ve všem.“

„Sny jsou vlastně takový filmy v naší hlavě. Každý rok se jich natočí stovky, ale jen na pár z nich se dá koukat.“

„Můžeš mít tisíce přátel, ale až přijde smrt, budeš sám – jen se svou hlavou a svými myšlenkami.“

„Člověk je v hlavě génius, ale v řeči hlupák.“

„V temném lese sama stála,
všude kolem jen stromy.

Skrz jejich koruny zněla siréna,
nad hlavou kroužily drony.

Všichni utíkali — ona stála.
Smířená s bolestí,
které se už nebála.“

„Čeština je jako měsíc v nejtemnější noci, ale ti, kdo ji nenávidí, chodí se sklopenou hlavou.“

„Narozeniny sama slavila - nikoho neměla,
dort byl jen slovo, co nikdy nesměla.
Samotu cítila, usedla vedle ní,
přání si šeptla - ať se snad promění.

Ve stínu potichu vysloví přání,
svět mlčí dál - bez zájmu, bez ptaní.
Tak téměř nesplnitelné, šílené přání:
znovu se nadechnout bez okovů, bez brání.

Běžet zas volně - to jediné chtělo,
a rozpad mysli na kolenou klečelo.
Ať mezi „mnou“ a „jí“ není už hráz,
ať spojí se ticho, co trhalo v nás.

Stále to prosilo. V měsíčním svitu
na prstech křehce křeštilo z klidu.
Stín - nebo dítě? Já v zrcadle vody?
Kdo z nás se ztratil bez návratu cesty?

Chci se jen dotknout své vlastní mysli,
tebe - a pravdy, co z očí se vysní.
Je to jen přelud? Nebo to je?
Další nebe, co tiše se děje?

Tak silně si přála zas cítit znova,
i s klecí nad hlavou, bez jediného slova.
Za provaz škubala - dobrovolně, v tmě,
svazoval ji pevně... a držel při zemi.

Slzy jak důkaz jí kanuly samé,
tančila se sebou - zlomená, známá.
Dokud to šlo, dokud byl čas,
dokud v ní dýchal neumlklý hlas.“