Citáty na téma jeskyně

„V tmavých jeskyních našich myslí sny stavějí svá hnízda z pozůstatků dne.“

„Kdyby se praobyvatel jeskyně uměl smát, dějiny by se vyvíjely jinak.“

„Kdyby byly dveře vnímání očištěny, vše by se člověku jevilo takové, jaké je, Neskonalé. Neboť pokud se člověk uzavře, vidí všechny věci pouze úzkou skulinou ze své jeskyně.“

„Netoužím po pomíjivém pozemském království. Usiluji o království nebeské, jímž je duchovní osvobození. K tomuto cíli není pro mě nutno, abych hledal útočiště v jeskyni. Nosím svou jeskyni s sebou.“

„Jedna z věcí, které mne překvapují, je to, že i teď se mě lidi ptají: 'Ozzy, fakt jsi tomu netopýrovi ukousnul hlavu?' Jako jestli to nevíte, tak jste museli žít někde v jeskyni. “

„Žádný jazyk na světě snad neměl tolik odpůrcův, nezkusil tolik nezasloužených ublížení a pronásledování, nezápasil s tolikerými nebezpečnými překážkami, úšklebky a rouháním, neztratil tolik drahých pokladův, knih a spisův, hned v hltavém plameni, hned v podzemních skrýších a jeskyních, jako náš tento, a přece naposledy všecko šťastně přežil, nad nenávistí zvítězil a hloupost zahanbil.“

„Žádné z tvých rozhodnutí se nikdy nebude líbit všem. I kdyby bylo sebegeniálnější najdou se tací, kteří ho budou kritizovat jen proto, že ho neudělali oni sami. Kdybychom se ale z obavy co tomu řeknou ostatní báli cokoliv udělat, žili bychom ještě dnes v jeskyních. Odvaha, vize a nekonečná touha každého z nás je to, co posouvá svět.“

„Jeskyně, do které se bojíš vstoupit, skrývá poklad, který hledáš.“

„Nemůžeme se vrátit do jeskyň! Je nás příliš mnoho.“

„V jeskyni, do které se bojíte vstoupit je poklad který hledáte.“

„Někteří lidé by udělali cokoli, aby zjistili, zda je to možné. Kdybyste někde v jeskyni umístili velký vypínač s nápisem "Tlačítko pro konec světa. PROSÍM, NEDOTÝKEJTE SE", barva by ani nestačila zaschnout.“

„Z útrob Asketické jeskyně v nitru Nezajímavé hory, která se tyčí v části pekla nazývané Tady-není-nic-k-vidění-jeďte-jinam, se ozývaly kutilské zvuky. Kutilství, jak možná víte, je převážně doménou mužů. Ženy - až na světlé výjimky - kutilství neprovozují, což je i důvod, proč právě muži vynalezli kůlnu a garáž, dvě místa, kam se zpravidla uchylují za účelem provádění činností nemajících žádný konkrétní účel, vyjma toho nějak zaměstnat chlapské ruce - a pokud možno něčím, co nezahrnuje jídlo, pití ani mačkání tlačítek dálkového ovladače televizoru. Velmi zřídka přinese kutilství nějaký užitečný objev; většinou je jeho náplní opravování součástek, které dosud bezvadně fungovaly, a výsledkem situace, kdy inkriminované součástky dělají něco jiného, než by měly, popřípadě nedělají vůbec nic, takže je třeba dalšího kutilství za účelem jejich opravy; jenže ani poté nefungují tak dobře jako na začátku, takže se s nimi dál kutí, což pokračuje prakticky do chvíle, než dotyčný kutil zemře, přičemž jeho smrt mívá zhusta na svědomí rozezlená manželka, která ho umlátí nefungujícím papiňákem či kusem lednice.“

„Země opouštějící komunismus se domnívaly, že se zhroucením systému vstoupí do Ali Babovy jeskyně, a neměly představu o procesu přípravy a o velmi přesné a svazující ekonomické mechanice Evropské unie. Namísto toho, aby to vše vysvětlovali, západní představitelé si libovali v dobročinné demagogii.“

„Rothenberg je DNA kosmonaut, zkoumající savčí jeskyně Přítomnosti.“

„Lidský intelekt, tak, jak si jej my představujeme, není nikterak onen, který nám líčil Platón v alegorii o jeskyni. Není právě tak jeho úlohou, aby pozoroval jak míjejí prázdné stíny, jako aby zřel, ohlížeje se za sebe, hvězdu zrak oslňující. Má dělati něco jiného. Zapřaženi jako voli oráčovi do těžké práce, cítíme hru svých svalů a kloubů, tíhu pluhu a odpor půdy: jednati a věděti o sobě, že jednáme, vstupovati ve styk se skutečností a dokonce ji žíti, avšak jen v mezích jejího významu pro dílo, které se dokonává, a pro brázdu, která se táhne, takový jest úkol lidského intelektu. A přece koupeme se v blahodárném fluidu, z něhož čerpáme samu sílu k práci a životu. Z tohoto oceánu života, do něhož jsme ponořeni, vdechujeme ustavičně něco a cítíme, že naše bytost, nebo alespoň intelekt, který ji vede, vytvořil se tu jakýmsi místním ztužením. Filosofie může být jen úsilím, jak znovu rozplynouti se v celku. A intelekt, resorbuje-li se ve svém principu, prožije zas naruby svou vlastní genesi. Avšak takový podnik nebude již moci dovršiti se na ráz; bude nutně hromadný a postupný. Bude záležeti na výměně dojmů, které opravujíce se vzájemně a též na sebe se kladouce, posléze rozšíří v nás lidství a dosáhnou toho, že půjde nad sebe samo.“