Citáty na téma kouř

„V kolika věcech se díváme, kam vlaje kouř, místo abychom se dívali, odkud vítr vane.“

„Když jsem otevřel dveře, bylo mým prvním dojmem, že u nás hoří, neboť místnost byla tak plná kouře, že stolní lampa jen matně prosvítala. Když jsem vstoupil, mé obavy se arci rozptýlily, neboť kouř, jenž mě začal rdousit a způsobil mi záchvat kašle, byl čpavý dým silného hrubého tabáku. Za namodralým mrakem jsem nejasně rozpoznával mlhavé obrysy Sherlocka Holmese.“

„Zapálím si další cigaretu a tentokrát to dělám tak pečlivě, že by to mohla být poslední v mém životě, každý posunek má svou choreografii, od škrtnutí zápalky až k nadechnutí a vydechnutí kouře. Když rituál skončím, cigareta mi hoří mezi rty jako zápalná šňůra a hlava je bomba, která v příštím okamžiku vybuchne.“

„Tři zlé věci v domě? Kouř, štěnice a zlá žena.“

„Mladý vědec se později v noci natolik zabral do svých výzkumů, že na to úplně zapomněl. V každém případě zahlédl kouř první.“

„Přecházíme naše mosty, Když k nim přijdeme a spálíme je za sebou, neodnášíme si s sebou nic, než vzpomínku na pach kouře a předpoklad, že kdysi naše oči slzeli.“

„…. a kouř bez ohně se najde jen zřídka…..“

„Kukuřice vidí hustý kouř z továren. Myslí si, že je to mrak, a doufá, že brzy sprchne.“

„Člověk je jediné zvíře, které je cítit kouřem.“

„Tři zlé věci v domě: kouř, štěnice a zlá žena.“

„Manželství přichází po lásce stejně jako kouř po plameni.“

„Víte, co je zvláštní? Že ať si sednete, jak si sednete, kouř jde vždycky na toho, komu to vadí, je to stejné jako u táboráku. Přesednete si, a vítr se otočí. Vědci by to měli vysvětlit.“

„Vysvětlete mi, prosím, proč v Pendolinu nemůže být jeden z posledních vagónů kuřácký, když kouř jde přece dozadu. Takže vyprávěnky „paní Langové“ nebo jak se ta krásná blondýna jmenuje, o tom, že by to tam někoho rušilo – koho to tam ruší? Nikoho to neruší!“

„Tajemství, které nám Panna svěřila, spočívá ve třech odlišných věcech, dvě z nich chci nyní odhalit. První bylo vidění pekla. Madona nám ukázala velké moře ohně, které bylo jakoby pod zemí. Do tohoto ohně byli ponořeni démoni a duše jako průhledné černé nebo bronzové řeřavé uhlíky s lidským tvarem, které se míhaly v požáru a byly nesené plameny, které z nich vycházely spolu s mraky kouře a padaly na všechny strany tak, jako padají jiskry při velkých požárech, bez tíže, či rovnováhy, uprostřed bolestných výkřiků a vzdechů plných zoufalství, které vyvolávaly děs a naháněly strach.“

„Tak jako kouř vyhání včely z úlu, tak nejlepší duchovní schopnosti vyhání z člověka obžerství.“

„Prostě mělo by se to udělat tak, že skutečně by kuřáci neměli vadit nekuřákům, protože nekuřákům vadí samozřejmě nejenom ta zdravotní škoda, ale ten zápach, ten vadí velmi některým nekuřákům. Zase jsou jiní nekuřáci, kteří přišli na geniální způsob, jak kouřit zadarmo. Já jsem si teď všiml, jak tam sedí vedle kuřáků a ten filtrovaný kouř dýchají zdarma, kdežto ti kuřáci platí tu obrovskou spotřební daň a investují do těch cigaret a polykají ten dehet a ten nekuřáček si tam pěkně zadarmo ty šluky dává z toho přefiltrovaného vzduchu.“

„Vyšlo slunce a oknem skladiště pronikl proužek světla. Vincent vstal ze stoličky. Pohlédl na své dílo. Vonělo slaninou, kouřem a párou z brambor. Usmál se. Namaloval svoje Klekání. Zachytil, co nepomíjí v tom, co pomíjí. Brabantský venkovan nikdy nezemře…“