Citáty na téma libost

„Změna těší, střídání baví, rozmanitost působí libě.“

„Učení samo má býti milé a libé a nemá se jinak díti, než jako hra a kratochvíle.“

„Myslím, že spisovatel nebo jakýkoliv umělec obecně by měl tvořit, jak je mu libo, ukázat lidem svůj úhel pohledu, svůj způsob psaní nebo dělání věcí, svá témata i technologii jejich zpracování.“

„Krajnosti jsou v nelibosti, extrémy nejsou žádoucí.“

„Člověk není hlína, kterou by vychovatel nebo moralista mohl utvářeti po své libosti; ale jest rostlinou, která majíc zláštní přirozenou sobě povahu a podobu, jím jakožto zahradníkem může býti pěstována, dospělosti dochována a přivedena k dokonalosti co možno největší. Vychovatel nikdy nezpůsobí, aby na plané jabloni rostly broskve, ovšem pak může se dodělati toho, aby nesla jablka sladká.“

„Žárlivost je klasický příklad duševní nekázně, kdy úsilí investujeme proti nějaké rovnováze. Kdy vztah rozkomíháme hlavně do záporných poloh a nedovolujeme žádnou libost. Právě tak je příkladem nekázně ušmudlaná debaklová závislost.“

„Ten zvyk trousit do obecenstva podle libé vůle jakékoli papíry musí naprosto přestat, jakožto pařeniště všeho zmatku.“

„Ženatý muž smí prováděti, co mu libo, jestliže jeho choť nic proti tomu nenamítá. Naproti tomu, vdovec nemůže být nikdy dosti opatrným.“

„Nedopustilo mně prý svědomí, opustiti vlast a tu dobrou naši při. Ale nevím, co Pán Bůh o mně myslí, snad chce, abych dobrou tu při krví svou zpečetil. (…) Tuť jsem, Bože můj, nalož se mnou, služebníkem svým, jak jest libo před očima tvýma. Syt jsem dnů, vezmi ode mne ducha mého, ať nevidím těch zlých věcí, kteréž vidím, že přijíti mají na vlast mou. (O svém návratu do Čech po odvedení rodiny do emigrace.) Podle [http://texty.citanka.cz/komensky/ Historie o těžkých protivenstvích církve české] od Jana Amose Komenského. “

„Perverze je věc relativní. U Gombrowicze je největší perverzí to, co se nevejde do žádných konvencí. Sex s čeledínem? Jak je libo. Ale spřátelit se s ním? Ani náhodou. To přece nespadá do konvencí.“

„Duševní stav, který má vrch nade všemi stavy současnými (mimo vůli) a neustále nás naplňuje citem libým a pudí nás nepřetržitě, samočinně vstříc kráčeti cílům vždy novým a vyšším, je zájem: je to zárodek a kořen vší vůle, a vyučování bez takového zájmu není paedagogické; nebo toliko zájmem tím vyučování působí ve vůli Zájem je však všude potřebným přechodem ku chtění, a kdo v některém oboru duševním dříve nepocítil živoucího, vroucího a hlubokého zájmu, ten v oboru tom ani ku chtění nepřistupuje. A zájmu toho, podmínky, která předchází chtění, může se najisto dospěti ve všech oborech vyučování toliko dobrým vyučováním, methodicky upraveným.“

„Genialita není nic víc ani méně než dětství znovu nabyté dle libosti.“