Citáty na téma mravenec

„Hanba je člověku, když se mu dává rada, aby v pracovitosti napodoboval mravence; dvakrát mu však hanba, když rady té neuposlechne.“

„Literky písma jsou jako mravenci. Jejich hemžení - na první pohled tak neukázněné a nesmyslné - nakonec vytvoří svět řádu a zákonitosti, smyslu a účelu.“

„Chceš-li se podobat včele, pracuj pilně jako mravenec.“

„V lidském společenství nepotřebujeme my, lidé, o nic víc úřadů, pravidel a životních předpisů, než jich potřebují jeřábi nebo mravenci ve svém.“

„I mravenec se umí rozčílit - jako nosorožec“

„Mravenci umírají i pod nevinným krokem proroka.“

„Synu, uč se od mravence mravně na tom světě žíti.“

„O králi Šalamounovi se říká, že rozuměl i jazyku žížal a mravenců. O Christianu Morgensternovi se to ví. Vážným lidem tohoto světa vadí, když třicetiletý muž, který nadto má předpoklady stát se myslitelem, žvatlá po způsobu dětí a vymýšlí si podivná slova jen proto, aby pobavil celou společnost.“

„Mravenec v pohybu dokáže víc než dřímající vůl.“

„Nikoliv práce, pracovat umí každej mravenec, ale vaření je to, co nás polidštilo!“

„Písmenka jsou mravenci v mraveništi lidské kultury.“

„Páni Všehomíra? Mravenci, kteří zabloudili na rovník jednoho jablka.“

„Nedopřej svým očím spánku, ani zdřímnout nedávej svým víčkům. Jak gazela vytrhni se z rukou, jako ptáče z rukou čihařových. Jdi k mravenci lenochu, dívej se, jak žije, ať zmoudříš. Ač nemá žádného vůdce, dozorce či vládce, opatřuje si v létě pokrm, o žních sklízí svou potravu. Jak dlouho, lenochu, budeš ležet? Kdy se probudíš ze svého spánku? Trochu si pospíš, trochu zdřímneš, trochu složíš ruce v klín a poležíš si a tvá chudoba přijde jak pobuda a tvá nouze jako ozbrojenec.“

„… potom brácha ten brovnink rozmontoval a už jsme to nedali dohromady, chtěli jsme se ze zoufalství zastřelit, ale nemohli jsme ten brovnink dát dohromady, to bylo naše štěstí, tak já jsem mohl kdykoliv přijít za slečinkama ke kostelu, vždycky jsem přišel nastrojenej, štráfový kalhoty, jak bankovní úředník a posadil jsem se na hilznu od minimaxu, jak diplomat, sluníčko svítilo a ty slečny ležely v plavkách na dekách, jako nějakej spolek 'Ctitelů slunce', bylo jich šest a ležely na znaku s rukama pod vytupírovanejma hlavinkama a dívaly se schválně do mračen, aby nechaly svoje tělička napospas mužskejm vočím, já, že jsem byl citlivej jak Mozart a ctitel evropský renesance, koukal jsem se jak krokodýl, jedním vokem do farní zahrady na pana děkana, a druhým vokem na ty nožky přehozený přes kolena, pořád ty krasavice houpaly kotníčkama a po mně lezli mravenci, komupak se to stane, aby byl s tolika krasotinkama? to jedině císař, nebo sultán, a tak jsem těm kráskám vypravoval, jak jsem měl příjemnej sen, jak se mi zdálo, že pekař sází do pece chleba a to je výhra na los, ale já los nemám, ovšem pekařství jako takové ve snách viděti, to znamená noční radovánky, ale co z radovánek?…“

„Člověk má mnohé schopnosti, ale jiné mu chybí: nedokáže vzlétnout silou svých paží jako pták a neumí se sjednotit jako to dovedou mravenci.“

„Mravenci jsou citliví jenom na zimu, která je nezabíjí, ale uspává.“