Citáty na téma zajetí

„Pomysli na ty, kteří ne vinou nestálosti, ale vinou nedostatečné snahy nežijí svůj vysněný život, ale zůstávají v zajetých kolejích.“

„Pokud příroda učinila alespoň jednu věc méně náchylnou k výlučnému vlastnictví než ty ostatní, pak je to čin schopnosti myslet zvaný myšlenka, kterou může jedinec vlastnit výlučně, dokud si ji nechává pro sebe; ale jakmile je zveřejněna, nutí se do vlastnictví všech, a její příjemce o ni nemůže přijít. Její zvláštní vlastností je též, že nikdo jí nemá méně proto, že ji celou mají i ostatní. Kdo ode mne obdrží myšlenku, obdrží návod, aniž bych já o něj přišel; jako kdo si zapálí svíčku o moji, obdrží světlo, aniž by mě uvrhl do tmy. Aby se myšlenky volně šířily od jednoho člověka ke druhému napříč zeměkoulí, pro morální a vzájemné poučení člověka, a vylepšení jeho podmínek, se zdá být zvláštně a laskavě navrženo přírodou, když myšlenky učinila, stejně jako oheň, rozšiřitelné všude po prostoru, aniž by snížila jejich hustotu v nějakém místě, a, jako vzduch, ve kterém dýcháme, hýbeme se a fyzicky existujeme, neschopné zajetí či výlučného přivlastnění. Vynálezy tedy nemohou být, v povaze věci, být předmětem vlastnictví.“

„Dnes mě čeká smrt: je jako uzdravení, jako procházka v zahradě po nemoci.
Dnes mě čeká smrt: je jako vůně myrhy, jako posezení pod plachtou dobrého větru.
Dnes mě čeká smrt: je jako běh potůčku, jako návrat otroka z galejí.
Dnes mě čeká smrt: je jako domov, jejž člověk touží spatřit po rocích v zajetí.“

„Kupuješ nábytek. Říkáš si, toto je poslední pohovka, kterou kdy budu v životě potřebovat. Kup si pohovku, pak budeš pár roků spokojený, ať už se stane cokoli, alespoň sis vyřešil nákup pohovky. Potom tu správnou soupravu nádobí. Potom tu perfektní postel. Ty závěsy. Ten kobereček. Pak jsi v zajetí svého hnízdečka a věci, které jsi vlastníval, teď vlastní tebe.“

„Proč se říká milenec, když mnohem správnější je zajatec, posedlý ženou jako ďáblem. Právě jméno je zajetí.“

„Co obtížné? Vysvobodit člověka ze zajetí jeho vlastních představ.“

„Já si myslím, že většina z nás má jasno. Teď se do těch zajetých partají dostala Strana zelených, kde nesmírně charismatický mladý pán vypráví o tom, jak zvelebí tuto zem. Já myslím, že on má k těm zelenejm asi takovej vztah jako já k těm svým kytkám, já jsem dosud zahubila všechny, který jsem měla… Ale ne tím, že bych se o ně nestarala… já prostě se vo ně starám asi blbě. Ale pravda je, že mám jedinou květinu, která dnes pude do popelnice. Nicméně já nemám ráda, když někdo utvoří nějakou novou stranu, kde byla prostě díra, tam to ještě nebylo. Znám Stranu zelených, kam se uchýlili všichni revolucionáři němečtí z roku šedesát osm, který mlátili policajty flaškama po hlavě. Mimochodem i bývalý ministr zahraničí byl dokonce vyfocen v té době a prošlo to tiskem a… jako kdyby se nestalo. A najednou je Strana zelených. A jim je ta příroda, nechci říct všem, ale jim je ta příroda zrovna tak ukradená jako nějakému vorvaňovi. Jemu je to jedno, když má svůj prostor, tak se tam cítí dobře. Strana zelených to je taková, smím-li použít v tuhle ranní hodinu, impotentní partaj. Oni mají taková hesla, která jsou samozřejmě všeobjímající, každý má rád stromečky, každý má rád přírodu, ale na tom nelze stavět politickou kariéru.“

„Jestliže chce církev obstát v této krizi, kterou momentálně prožívá v souvislosti s případy sexuálního zneužívání, a plodně se z ní poučit, pak nestačí přepracovávat směrnice a přijímat další změny, které se vztahují k případům zneužívání. Musí sexualitu – a to i sexualitu ve svých vlastních řadách – vysvobodit ze zajetí, v němž tráví nedůstojný život. Dnes je sexualita uváděna do velice těsné souvislosti s církví, a to ve velmi negativních aspektech; pak by se mohla opět ukázat jako dar Boží a mohli bychom přitakat její existenci.“

„Když požadujeme věrnost, myslíme přitom na to, zda ten druhý bude šťastný? A když věrnost v jemném zajetí nemůže být šťastná, opravdu milujeme toho, od koho ji žádáme? A když toho druhého nemilujeme tak, abychom ho učinili šťastným, máme snad proto žádat věrnost nebo oběť?“

„Žijeme v zajetí klišé a odmítáme přijmout jiné pojetí určitých témat.“

„Vršek je jen polovička cesty, cesta nahoru je jednodušší, sestup dolů je mnohem složitější, člověk bývá unavený a nejvíc neštěstí se stává na sestupu, je potřeba si vždycky dávat pozor. Až se člověk dostane do základního tábora nebo raději ještě níž, tak si může říci, že to dopadlo dobře. Nahoře je člověk sám v zajetí ledu, nikdo mu tam nepomůže. Každá hora má svou duši, to je mnohem větší síla než my.“

„Prosím udělejte vše pro to, abyste mě odsud dostali (…) chci vás zas všechny vidět (…) nikdo by neměl zůstávat v zajetí, když jsou i jiné alternativy (…) Jom kipur se blíží a já se budu modlit s vámi (…) doufejme, že [Hospodin] pomůže našim vůdcům učinit správné rozhodnutí. I vy ale můžete pomoci.“

„Židovský národ vás vnímá jako svého nepřítele a cizí režim v naší domovině. My, Bojovníci za svobodu Izraele, s vámi bojujeme, abychom osvobodili domovinu. V této válce jsem padl do vašeho zajetí a nemáte právo mne soudit. Popravami nás nezastrašíte a nepovede se vám nás zničit! Můj lid a všechny národy, které utiskujete, budou bojovat proti vašemu impériu až do jeho zničení.“

„Mě odjakživa lákala záhada, ať už literární nebo jiná… Záhadou je i moje jméno. Tatínek se jmenoval Job, ale když se dostal v Rusku do zajetí, zjistil, že job je sprosté slovo, nadávka. Ale proč přijal jméno Ivanov, to nevím a už se nedozvím, za druhé světové války zahynul v Mauthausenu.“

„Velikost historických osobností nikdy nespočívala v jejich absolutním podrobení konvenci, ale tkvěla naopak v jejich osvobození od konvence a ve spásné svobodě. Vyčnívaly jako vrcholky hor z masy, která setrvávala v zajetí kolektivních úzkostí, přesvědčení, zákonů a kolektivních metod, a volily si vlastní cestu. A obyčejnému člověku vždycky připadalo podivné, že někdo před vyšlapanou cestou a známými cíli dává přednost strmé a úzké stezce vedoucí do neznáma. Proto se také vždycky mělo za to, že pokud takový člověk není šílený, jistě v něm sídlí démon nebo bůh; neboť ten zázrak, že by to někdo mohl dělat jinak, než jak to lidstvo odedávna dělalo, se dal vysvětlit jen nadáním démonickou silou nebo božským duchem.“

„Milion podob pýchy vede do zajetí. Jedna pokora vede vede ke svobodě.“

„Každá lidská mysl je mnohdy činitelem nejzvrácenějších idejí vycházejících ze samotných a temných hlubin lidské duše. Ovšem záleží na jedinci, zda své myšlenky chce uvést do praktického hlediska, nebo je podrývat a držet ve věčném duševním zajetí.“