Někteří lidé nedělají chyby citáty (strana 341)

„Události, jež tvoří tok historického vývoje, jsou pro jejich současníky neproniknutelné, pokud jde o jejich kořeny a nevypočitatelné, pokud jde o jejich výsledky.“

Albert Schweitzer (1875–1965) francouzsko-německý lékař, bohoslovec, hudebník a filozof

Zdroj: [Schweitzer, Albert, 1968, Lidé v pralese (originál: Zwischen Wasser und Urwald), Orbis, Praha, 7, 281, Citovaný text napsal Albert Schweitzer v předmluvě k francouzkému vydání z roku 1952, čeština]

„Vinnetou pro mě není filmová role, Vinnetou je filozofie.“

Pierre Brice (1929–2015) francouzský herec

Zdroj: [Zemřel představitel Vinnetoua. Herci Pierru Briceovi bylo 86 let, lidovky.cz, 2015-06-06, 2020-07-24, https://www.lidovky.cz/lide/zemrel-vinnetou-herci-pierrovi-briceovi-bylo-86-let.A150606_114121_lide_ELE]

„Naše postavení by bylo naprosto beznadějné nebýt jednoho. Existuje jedna věc v celém vesmíru, o níž víme víc, než se můžeme dozvědět z vnějšího pozorování. Tou věcí je člověk. Lidi nejen pozorujeme, lidmi jsme. Proto také víme, že se lidé nacházejí pod mravním zákonem, který nevytvořili, ale který nemohou zapomenout, a o němž vědí, že by ho měli být poslušni. … Kdyby někdo studoval člověka zvenčí a neznal jazyk, takže by nemohl obdržet žádnou z našich informací zevnitř a byl odkázán na pozorování toho, jak si počínáme, nikdy by nezískal nejmenší důkaz o existenci mravního zákona. … Stejně tak bychom se nikdy nemohli nadít, že pokud by bylo něco nad nebo za pozorovanými fakty, mohli bychom to objevit zvenčí. … Kdyby mimo vesmír existovala nějaká řídící síla, nemohla by se nám ukazovat jako jeden z faktů uvnitř tohoto vesmíru - o nic víc než můžeme říci, že architekt domu je ve skutečnosti v tom domě zdí, schodištěm nebo krbem. Mohli bychom očekávat, že se projeví jediným možným způsobem, a sice v nás samých jako vliv nebo příkaz…“

Clive Staples Lewis kniha K jádru křesťanství

z knihy K jádru křesťanství, str. 24

[Lewis, Clive Staples, Šárka Grauová, K jádru křesťanství, Návrat domů, Praha, 1993, 155, druhé, ISBN 80-85495-19-8, 24]

„Život je dar. Celý život se honíme jen za penězi, za těmi kusy papíru, který pro mnoho lidí hraje v životě nezaměnitelnou roli. Bohužel se lidem vytrácí ten hlavní pojem žití, a to je ten, že život by se měl prožít v lásce, objetí svých blízkých a nikdy neztratit rozum a být vždy nablízku těm, kteří to potřebují je ten hlavní úděl života. Byl nám udělen dar řeči, dar komunikace mezi sebou, ale i tak spolu nekomunikujeme, nebereme na sebe ohledy, na své příbuzné a přátele si vzpomeneme jen o svátky. Kam se poděla ta pravá lidskost? Pro někoho je deset korun jen obyčejným žetonem do košíku, pro někoho je to celodenní rozpočet, i tak přece člověk který je na ulici není jen kusem masa. Je to bojovník, který bojuje o svůj život každým dnem. Nikdo si nedokáže představit jak tito lidé žijí, jak jsou uvnitř silní že tyto veškeré životní překážky dokážou překonat. Navraťme se ke kořenům a čerpejme sílu z přírody, z naší matky, která nás zplodila. Jen tak dokážeme najít sami sebe a náš pravý uděl na této planetě.“

pavelbiba

Pavel Bíba

„Jen pohleďte na ty ďábelské prostředky ničení. Vynalezli je docela dobráčtí gentlemani, rozumní a vážení občané, kteří jsou přesně takoví, jaké si je přejeme mít. A když to potom všechno vyletí do vzduchu a rozpoutá se nepopsatelné peklo ničení, zdá se, že za to nikdo není zodpovědný. Prostě se to stalo, a přece to všechno udělali lidé. Ale protože je každý slepě přesvědčen o tom, že sám je jen svým velmi skromným a pramálo důležitým vědomím, které řádně plní své povinnosti a vydělává na skrovné živobytí, nikdo nechápe, že celá tato racionálně organizovaná masa, jež se nazývá stát nebo národ, je poháněna zdánlivě neosobní, neviditelnou, avšak hrozivou silou, kterou nikdo a nic nemůže zadržet. Tato strašlivá síla se ponejvíc vysvětluje jako strach ze sousedního národa, o němž se předpokládá, že je posedlý zlomyslným ďáblem. A poněvadž nikdo není schopen poznat, kde a jak silně je sám posedlý a nevědomý, promítá pak jednoduše svůj vlastní stav na souseda, a tak se stane jeho svatou povinností vlastnit největší děla a nejjedovatější plyn.“

Carl Gustav Jung (1875–1961) švýcarský psychiatr a psychoterapeut, který založil analytickou psychologii

Duše moderního člověka

„V polovině 80. let, kdy jsem pracoval v nejrůznějších dělnických profesích, mě zajímala společnost. Měl jsem tu možnost zjistit, co je člověk, co je vůbec společnost, co jsou nejrůznější společenské vrstvy. A jelikož zastávám názor ze své tvorby, že na co si nesáhnu, o tom nic nevím, zajímalo mě to. Navíc, tam jsem zjistil, že lidé si na sebe vezmou bundu a jsou metalisti, pak si vezmou čelenku a jsou indiáni, a pak si načešou číro a jsou pankáči. Jakékoli tyto sociologické sondy stran společnosti nesouvisely s mým názorem nebo s mým názorovým světem, mě to zajímalo a byla to sociologická sonda. Také jsem, když byla amnestie, strávil týden mezi kriminálníky, tedy amnestovanými, na Hlavním nádraží, protože mě zajímalo, co je to za sociologickou strukturu, zajímal mě třeba běh non-stopu na Václavském náměstí, jak funguje organizace… nebo… jak funguje, jak je organizována noc pražskou galérkou, zajímaly mě nejrůznější sociologické jevy, do kterých by sociolog, který sedí v kanceláři, a čte jenom v knize a je vyděšen, že po ulicích kdokoli chodí… samozřejmě, člověk byl dobrodružný, takže mě zajímaly tyhlecty, jakoby, trošku jevy, které nejsou normální, ale normální lidi člověk může vidět v tramvaji.“

Vladimír Franz (1959) český hudební skladatel, malíř, profesor a vysokoškolský pedagog

odpověď na dotaz časopisu Česká pozice z listopadu 2012: „Jak se zpětně díváte na vaši aktivitu v 80. letech?“
Zdroj: video Vladimír Franz: Není blbá nálada spíše vlastnost?, Česká pozice, 13. listopadu 2012 http://www.ceskapozice.cz/video/vladimir-franz-neni-%E2%80%9Eblba-nalada%E2%80%9C-spise-vlastnost

„Hoši mi chtěli ukázat lázeňský život v blízkých lázních v Brusně. Ale nám se tahle lázeňská společnost tak zprotivila, že poslechli jsme rádi pozvání kynoucích nám hor k výstupu vzhůru pod Holý vrch. Stoupali jsme stále výše a výše. Těšili jsme se na Karpatské salaše, na zelenou trávu, na cinkající stáda ovcí a krav, na osmáhlé halekající báčy, a na to vše, co nám v městě jest tak vzdáleno, ach tak vzdáleno. Nevím, zda hoši dobře chápali mou touhu stoupati do výše, bosou nohou dotýkati se měkké trávy a dýchati vzduch výšin horských. Nahoře, abych čas ten neprozahálel uspořádal jsem jim hodinu esperanta. Byla to již 4. hodina, takže jsem v Podbrezové zasvětil přední pracovníky v počátky této mezinárodní řeči. Pamatoval jsem, jakých úspěchů docílil můj otec, jenž kdysi v Oseku u Rokycan tamnější dělnictvo naučil za krátký čas esperantu tak, že tito pak mohli dopisovati s celým světem a někteří z nich z této znalosti pak měli značný prospěch v dalším životě. Na Slovensku by esperanto mělo značný význam aspoň po té stránce, že vede k vyššímu pojímání života a odvádí od pití a hry v karty. A co hlavního, seznamuje s cizinou a tím šíří rozhled a porozumění k potřebám domácím. Učí znát lidi a tím i pravé přátele a skutečné nepřátele. A Slováci mají zapotřebí poznat, nikoli cizím napovídáním, nýbrž svým vlastním rozumem a svým vlastním srdcem, kdo jsou jejich přáteli a kdo to s nimi smýšlí špatně. Tam nahoře v horách dobře se to učilo. A ještě jsme si pak zazpívali a pak dále do výše.“

Alexandr Sommer Batěk (1874–1944) český chemik, esperantista a pedagog

„Nejhorší jsou hloupí, blbí herci. Tak prosím vás, starejte se o sebe!“

Karel Höger (1909–1977) český dabér, esperantista, herec, profesor, publicista a vysokoškolský pedagog

svým studentům na DAMU
Zdroj: [Hana Maciuchová dětem: Kazíte si lásku!, tyden.cz, 2011-02-06, 2011-02-06, http://www.tyden.cz/rubriky/lide/ceske-celebrity/hana-maciuchova-detem-kazite-si-lasku_193096.html]

„Nejraději mám ty písně, které mám nejméně ozpívané, to znamená ty poslední.“

Marta Kubišová (1942) česká zpěvačka

Zdroj: [Ničeho nelituji, říká zpěvačka Marta Kubišová, tyden.cz, 2010-06-09, 2011-05-26, http://www.tyden.cz/rubriky/lide/o-kom-se-mluvi/niceho-nelituji-rika-zpevacka-marta-kubisova_171761.html]

„Pokud to nemáš v očích a srdci, tak nechoď na jeviště!“

Ladislav Pešek (1906–1986) český dabér, herec a vysokoškolský pedagog

Zdroj: Poslední rozhovor LN s Radoslavem Brzobohatým: Dvanáct procent naděje https://www.lidovky.cz/lide/posledni-rozhovor-s-radoslavem-brzobohatym-dvanact-procent-nadeje.A120912_125852_lide_spa, Lidovky.cz, 2012-02-24 (cit.&nbsp2020-07-23)

„Nemohu déle mlčky naslouchat. Musím s Vámi mluvit pomocí takového prostředku, jaký mám po ruce. Rozrýváte mi duši. Napolo zoufám, napolo doufám. Neříkejte mi, že je příliš pozdě, že ten vzácný cit je navždy pryč. Znovu Vám nabízím své srdce, které pro Vás tluče ještě víc, než když jste je před osm a půl rokem téměř zlomila. Nesmíte říkat, že muž zapomíná rychleji než žena, že jeho láska dříve pohasne. Nemiloval jsem nikoho než Vás. Byl jsem snad nespravedlivý, byl jsem malicherný a uražený, věrný jsem však byl vždycky, jen kvůli Vám jsem přijel do Bathu. Jen na Vás myslím, jen pro Vás dělám plány. - Nepoznala jste to? Cožpak jste neporozuměla mé touze? - Nebyl bych čekal ani těch deset dní, kdybych byl mohl číst ve Vašich citech tak, jako Vy jste prohlédla ty moje. Mohu stěží psát. Každým okamžikem slyším něco, co mě rozechvívá. Tlumíte hlas, já však dovedu zachytit jeho zvuk, který by jiní nerozeznali. Vy předobré, ušlechtilé stvořeí! Jste k nám opravdu spravedlivá. Věříte, že muži jsou schopni opravdové náklonnosti a stálosti. Věříte, že já jsem z nich nejhorlivější a nejvěrnější.“

Jane Austen (1775–1817) britská spispvatelka

Tento citát čeká na kontrolu.

„Jó pro hlavu je dobrý jí něčím se trápit a zabívat. Ale tady de o to že kdyby třeba v politice všichni měli stejný ambice a cíle. A v debatách v TV neřešili povrchní věci ale to fakt důležitý a praktický. A né řešili ničí ega a to co posrali ale spíš to jak to napraví nebo by udělali jinak. Takové diskuze kde jedna strana hází špínu na druhou a celou dobu řeší svoje vypíčený ega občana nezajímá a je to placání drahoceneho času. Proč místo toho se neprobírají opravdu důležitá praktická témata která ovlivní opravdu reálně Čr a bude to mit nakej dlouhodobej pozitivni efekt v budoucnu. A né aby se člověk zase nervoval co ti politici tam zase kujou za šílenosti aby snížili pozitivní myšlení ve společnosti. A kdy jsou lidi nejvíc šťastní no přece když je neojebaváte a nešaháte jim na prašulky v budoucnu a neberte jim jistoty. Ale naopak pro to děláte maximum a nesnažite se to pořád povrchně stupidně okecávat proč to nejde. A nebo nic neslibujte a radši si mezi sebou vykuřte baklažány a možná budete i šťastnější vlezdořitníci pro voliče.😙🤍“

Neznámý autor

Tento citát čeká na kontrolu.

„Člověk může být línej, ale špatný je, když je línej z toho přehlcení života a intenzity všeho. To pak není lenost, to je přehlcení, a to chce klid a neřešení. Protože pokud nejde o život, jde o hovno.
Ale pak si jeden řekne: „No jo, ale tímhle se přece předchází tomu, aby se to nestalo.“ Omyl. Pokud se nestane to, čemu člověk chtěl předejít, stejně se stane něco jiného. Rovnováha je vždycky ve všem. Nehraje se na dobrý a špatný, ale na mazanější a jednodušší. Člověk je tvor línej a rád si věci usnadňuje, pokud je to možný.
Ale jsou lidi, co to nevědomě komplikují, i když to myslí dobře. Jenže věci se tím brzdí a komplikují jednoduše proto, že tomu prostě nevěří. Tak se seknou, začnou pochybovat a nedokážou to přijmout a jít dál. Pořád detailně musí šťourat do toho hovna různejch problémů, protože prostě můžou.
A když náhodou došťourají do jednoho, jdou šťourat do dalšího. Neřeknou si: „Pojďme dělat něco, co bude přínosem pro společnost.“ Třeba sázet stromky — to ocení plíce. Nebo číst studentům nějaký moudrý knížky, co by je k něčemu vedly a inspirovaly.
Tak se radši hádají o teoretických horách hoven místo toho, aby si sakra uvědomili že i oni přicházejí o svůj drahocenný čas v tomhle životě.“

Neznámý autor

„Společnost potřebuje literaturu, byť si to často nemyslí, neboť spisovatelé jsou s to o ní říkat pravdu. Nemohou přímo měnit pořádky a vést revoluce, ale mohou svědčit. Udržují vědomí o tom, co se kolem nás děje. Je to povinnost všech těch, kdo píšou, aby psali pravdu.“

Anita Desaiová (1937) indická spisovatelka

Zdroj: [Anita Desai: Indie je velká, mě ale zajímají malí lidé, literarni.cz, 2012-05-28, 2012-06-04, http://www.literarni.cz/rubriky/rozhovory/anita-desai-indie-je-velka-me-ale-zajimaji-mali-lide_9161.html]

„Vraždy mají své nepatrné odstíny v provedení …“

Thomas De Quincey (1785–1859) anglický autor

Zdroj: [Škvorecký, Josef, Josef Škvorecký, Josef Škvorecký, Nápady čtenáře detektivek, 1, Praha, Československý spisovatel, 1965, 163, 7. záhada zamčeného pokoje neboli jak se lidé vraždí, 123, Otázky a názory, 55, česky]

Tento citát čeká na kontrolu.

„Věřte raději zákonům vesmíru — věřit lidem je naivní představa.“

Radeq_The_Gentle

Něco začíná, něco končí. Semínko vyroste v jabloň a jednoho dne uschne. I nejmocnější lev nakonec padne. Tak to má být.
Lidé se smrti bojí, ale je to nevyhnutelné. Kdo nepochopil život se bojí smrti — a jen hlupák důvěřuje lidem. To pochopí i laik.

„Řekl jsem, že jsem dal facku ženě? Ano. A měl jsem dodat, že víc facek jsem dostal než rozdal. Žádnou ženu jsem nikdy v životě neobtěžoval. To ony mě dost obtěžovaly.“

Alain Delon (1935–2024) francouzský herec

Zdroj: ‚Mé kariéře není co vytknout.‘ Alain Delon dostal v Cannes cenu za celoživotní dílo https://www.lidovky.cz/lide/me-kariere-neni-co-vytknout-alain-delon-dostal-v-cannes-cenu-za-celozivotni-dilo.A190519_163326_lide_ele, Lidovky, 19. května 2019

„V červenci roku 1620 jsem byl na smrt nemocen; myslím, že mi to udělalo pití, /podle jiných/ to byla úplavice, ale zkušenost a píle lékařů ji brzy vyléčili.“

Albrecht z Valdštejna (1583–1634) český maršálek, vévoda a šlechtic

Originál: (de) A[nn]o 1620 in Julio bin ich uf den Todt krank gevest und die Krankenheit, vermein ich, dass ich mirr mit drinken causiert hab; hatt auch sollen die Ungarische Krankenheit werden, aber die Experienz und Fleiss der medici den balde bevorkmmen.

Poznámka na horoskopu. Jedna ze zmínek o „uherské nemoci“, přeloženo jako úplavici, skutečná identifikace není známá, podle některých odhadů by se mohlo jednat o syfilis

Source: Kalista, str. 86

„Člověk, vědomý si své izolace, musí najít nové vazby se svými bližními, na tom závisí jeho duševní zdraví. Bez silných citových vazeb ke světu by trpěl pocitem nesmírné opuštěnosti a ztracenosti. Může však navázat vztah k jiným lidem, a to nejrůznějšími způsoby. Může k ostatním lidem cítit lásku, což vyžaduje nezávislost a činorodost, nebo se k nim může vztáhnout symbioticky - to znamená, že se stane jejich částí nebo je učiní částí vlastního já. V tomto symbiotickém vztahu buď ovládá druhé (sadismus), nebo jimi je ovládán (masochismus). Nemůže-li si vybrat ani lásku, ani symbiózu, může problém řešit vybudováním vztahu k vlastní osobě (narcismus). Potom se sám stává světem a "miluje" svět tím, že miluje sám sebe. To je častý způsob, jak se lidé vypořádávají s potřebou mít nějaký vztah, a obvykle bývá smíšen se sadismem. Je nebezpečný a v krajním případě vede k určitým formám šílenství. Poslední a zhoubný způsob řešení problémů (obvykle spojený s krajním narcismem) je vášeň zničit všechny ostatní. Když neexistuje nikdo kromě mě, nemusím se jiných bát a nepotřebuji s nimi navazovat vztahy. Zničím-li svět, zachráním se před tím, aby mě rozdrtil.“

Erich Fromm (1900–1980) německý filozof, psycholog a psychoanalytik

The Anatomy of Human Destructiveness

„Dogma není svévolným výmyslem ani jedinečným zázrakem, jak bývá líčeno za zřejmým účelem jeho vyzvednutí z přírodních souvislostí. Ústřední křesťanské představy tkví svými kořeny v oné gnostické filosofii, která se podle psychologických zákonů musela vyvinout právě v době, kdy se klasická náboženství stávala obsolentními. Gnóze se zakládá na vnímání symbolů nevědomého procesu individuace, který nastupuje vždy, jakmile se nejvyšší kolektivní představy ovládající lidský život začnou rozpadat. V takové době se nutně objevuje celá řada jedinců, kteří jsou vyšší měrou uchváceni numinózními archetypy, jež se tlačí na povrch, aby vytvořili novou dominantu. Uchvácení se projevuje takřka bez výjimky ve skutečnosti, že lidé jimi zasažení se s jejich obsahy identifikují. Roli, která jim byla vnucena, nechápou jako působení nových obsahů, které je třeba ještě rozpoznat, ale svým životem je vzorově znázorní a stávají se tak proroky a reformátory. Pokud archetypický obsah křesťanského dramatu byl s to uspokojivě vyjádřit zneklidněné a dotírající nevědomí mnoha lidí, povýšila ho "shoda všech" (consensus omnium) na všeobecně závaznou pravdu, ovšem nikoli nějakým úsudkovým aktem, ale daleko účinnější iracionálnější uchváceností.“

Carl Gustav Jung (1875–1961) švýcarský psychiatr a psychoterapeut, který založil analytickou psychologii

Výbor z díla V. - Snové symboly individuačního procesu

Vyhledávání

Témata

Citáty