Nefercheprure waenre Achnaton, původním jménem Amenhotep , byl panovník 18. dynastie ve starověkém Egyptě v období Nové říše, manžel proslulé královny Nefertiti. Vládl přibližně v letech 1359–1342 nebo 1352–1336 př. n. l.Z doposud ne zcela jasných důvodů provedl radikální, primárně náboženskou reformu, která ovšem ve svých důsledcích zasáhla všechny „oblasti života země – od zahraniční politiky až po umění, ba dokonce i samotný egyptský jazyk". Soudí se, že v té době mocné Amonovo kněžstvo, po smrti Amenhotepa III. a odchodu Achnatona do nového města Achetatonu, vyvíjelo mocenský tlak, se snahou o vlastní nadvládu nad Horním Egyptem. Jejím nejvýraznějším projevem byla postupně stupňovaná persekuce tradičního náboženství a jeho nahrazení státním kultem slunečního boha Atona s výraznými teokratickými a také monoteistickými tendencemi. Tím, že Achnaton velký Amonův majetek v zemi zabavil z jeho zrušených chrámů a převedl pod svoji osobní královskou správu, tak v konečném důsledku jeho náboženská, politická a kulturní reforma vedla k rozvratu hospodářství a celkovému společenskému chaosu v zemi. Po smrti královského páru Achnatona s Nefertiti, jejich nástupců Smenchkareho a Meritaton, jako jedinými Atonovými veleknězi z celé zemi, je Achnatonova reforma nahrazena předešlým společenským řádem.
Jejich nástupci /Tutanchamon a Aje II./ postupně radikalismus jeho náboženského a politického směřování otupili, až je nakonec zcela zavrhli /Harembeb/, provedli restauraci předchozích poměrů v Egyptě. Důsledky reformy ale „zanechaly hluboké jizvy v kolektivním povědomí jeho obyvatel“ a vedly k zásadní trvalé proměně jejich světového názoru. Sám Achnaton začal být o generaci později pokládán za „zločince“ a byl důsledně vymazán z oficiálních dokumentů, což záhy vedlo k jeho zapomenutí. Králova existence byla znovuobjevena teprve v první polovině 19. století v souvislosti s výzkumy na archeologické lokalitě Tell el-Amarna, kde stávalo Achnatonem vybudované a nedlouho po jeho smrti opuštěné sídelní město Achetaton. Jeho jedinečná postava je až do dnešní doby předmětem reinterpretací a spekulací, které ne vždy zohledňují stav vědeckého bádání; stále fascinuje a proto si každá generace o něm vytváří a přetváří svůj vlastní obraz. Pro výjimečnost svou a své doby je jednou z historických osobností opakovaně reflektovaných v moderním historickém románu; příkladem je světoznámý román Miky Waltariho Egypťan Sinuhet.
