Bohumil Hrabal citáty

„Jak je ten svět pořád hezčí a hezčí. Ne že by byl, ale já ho pořád tak vidím.“

„Buďte na lidi hodní, nebo vám nepůjdou na pohřeb.“

„Nejdůležitější je psát život.“

„Obsah knihy je ten, který tam je.“

„Víte co jsou to Češi? Smějící se bestie!“

„Pokrok je dobrej na to, aby lidi byli lidi, ale na chleba a máslo a pivo je pokrok učiněnej mor, to se na tohle musí jít s technikou sakra pomalu.“

„Pábitel je každý člověk, který je taky navštíven inspirací a říká věty, o kterých rozumní lidé říkají, že jsou nerozumné, dělá věci, které slušní lidé nedělají, pábění je tedy usilování o zakázané…“

„Snad to bylo i tím, co všechno jsem slyšel od pana profesora, který se překonával v nadávání, žádný kočí nedovedl tak nadávat ani koním, ani lidem tak, jako pan profesor francouzské literatury a estetiky…, a přitom nám vykládal o všem, co zajímalo i jej, vykládal každý večer, ještě jsem otvíral dveře, a on než usnul, než jsme usnuli, tak do poslední chvíle vykládal taky, co je estetika a co je etika a o filozofii a filozofech, vždycky o těch filozofech vykládal tak, Krista Pána nevyjímaje, že to je banda raubířů a syčáků a vrahounů a darebáků, že kdyby nebyli, bylo by lidstvu líp, ale lidstvo že je potomstvo zlé a blbé a zločinné, a tak snad ten profesor mě utvrdil v tom, že je třeba být sám, že večer jsou vidět hvězdy a v poledne jen hluboké studny…“

„Ach panenkomarjá, ten život je stejně k zešílení krásnej. Ne že by byl, ale já to tak vidím.“

„Nebesa nejsou humánní a život nade mnou a pode mnou a ve mně také ne.“

„Kdo kamarádí se zvířaty, ten kamarádí s Bohem. Přes zvířata si s ním zadarmo popovídáš.“

„Naivní malíři jsou dospělé děti, které najednou vzaly tužku nebo štětec a tím prvním pohybem ruky na čistou plochu zjistily, že obrazy jsou nejen jejich dětským hřištěm, ale i obranou proti nudě, hojivou krásou, prostou jak léčivé byliny.“

„Kdysi jsem se domníval, že za rozbřesku jarních jiter ptáci vítají zpěvem příchod slunce a světa. Dneska vím, že těch několik jitřních minut křičí hrůzou ze světa.“

„Pravej mužskej je vždycky drobet přivožralej, trošku je nastydlej a kapánek smrdí močůvkou.“

„Do blankytně modrounkého celofánu humoru lze zabalit ztrápené a krvavé součástky denních starostí.“

„Pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku.“

„Účinná láska k bližnímu, to není kotrmelec se slečnou na kanapi, ale tomu, kdo zrovna potřebuje, hned pomoct.“

„Nekupte to, když je to tak levné!“

„Politika je prostor možného, umění je prostor nemožného…“

„Jsa proti své vůli vzdělán jsem nešťastně šťasten.“

„Moderní umění je kuří oko, do kterýho se dostalo ječný zrno, a do toho zrna se chytla obilná sněť.“

„Zatím co nejlepší synové Velkoněmecké říše krvácejí na všech frontách pro novou Evropu, Vy si klidně krvácíte v hodinovém hotelu do vany.“

„… já když čtu, tak vlastně nečtu, já si naberu do zobáčku krásnou větu a cucám ji jako bonbón, jako bych popíjel skleničku likéru, tak dlouho až ta myšlenka se ve mně rozplývá, tak jako alkohol, tak dlouho se do mne vstřebává, až je nejen v mým mozku a srdci, ale hrká mými žilami až do kořínků cév.“

„Básník nutně musí projít vším, co bylo napsáno od Homéra až po nynější časy, jinak to nemá cenu. Musíte znát, co bylo před vámi, a pak, pomalu, nebo třeba současně, musíte na to jít pokorně, jako se na svou skutečnost dívali ti druzi…“

„Návrat oslepených Bulharů do vlasti.“

„Kurva profesore…“

„Pohlavní styk s manželkou po pětiletém manželství by měl být prohlášen za krvesmilstvo a trestán žalářem.“

„Povídám si, Němci stejně jsou blázni. Nebezpeční blázni. Já jsem byl taky tak trochu blázen, ale na útrapy sebe, kdežto Němci pořád na útrapy těch druhých.“

„Jsou skvrny které nelze vyčistit bez porušení podstaty látky.“

„Ženské plné koleno je druhé jméno Ducha svatého.“

„Minimální podněty, maximální následky.“

„Nebesa nejsou humánní, ale je asi něco víc než tato nebesa, soucit a láska, na kterou už jsem zapomenul a zapomněl.“

„… potom brácha ten brovnink rozmontoval a už jsme to nedali dohromady, chtěli jsme se ze zoufalství zastřelit, ale nemohli jsme ten brovnink dát dohromady, to bylo naše štěstí, tak já jsem mohl kdykoliv přijít za slečinkama ke kostelu, vždycky jsem přišel nastrojenej, štráfový kalhoty, jak bankovní úředník a posadil jsem se na hilznu od minimaxu, jak diplomat, sluníčko svítilo a ty slečny ležely v plavkách na dekách, jako nějakej spolek 'Ctitelů slunce', bylo jich šest a ležely na znaku s rukama pod vytupírovanejma hlavinkama a dívaly se schválně do mračen, aby nechaly svoje tělička napospas mužskejm vočím, já, že jsem byl citlivej jak Mozart a ctitel evropský renesance, koukal jsem se jak krokodýl, jedním vokem do farní zahrady na pana děkana, a druhým vokem na ty nožky přehozený přes kolena, pořád ty krasavice houpaly kotníčkama a po mně lezli mravenci, komupak se to stane, aby byl s tolika krasotinkama? to jedině císař, nebo sultán, a tak jsem těm kráskám vypravoval, jak jsem měl příjemnej sen, jak se mi zdálo, že pekař sází do pece chleba a to je výhra na los, ale já los nemám, ovšem pekařství jako takové ve snách viděti, to znamená noční radovánky, ale co z radovánek?…“

„Nebesa nejsou humánní a já už toho mám dost.“

„Musel jsem se štípnout do ruky, abych se ujistil, že nespím. Ale i takové věci se mohou stát.“

„Tam jede naše naděje. Naše mládež. Bojovat za Svobodnou Evropu. A
co vy tady? Tisknete razítka na zadek telegrafistky!“

„Je zajímavé, jak mladí básníci myslí na smrt, zatímco staří mrzouti na dívky.“

„Měl jsem vždy štěstí v neštěstí.“

„Psaní je obrana nejen proti nudě, ale psaním se člověk tak nějak léčí z melancholie, je to nakonec milé, když vyjde knížka, ale když nemáte děti, tak co opravdu dělat? Psát dál, aby se člověk vyléčil z tesknoty a opuštěnosti.“

„Zahození hodinek je počátek vstupu za plátno přírody.“

„Okamžik je zásuvka, do které se zastrčila zdířka věčnosti.“

„Neznámá místa jsou vyzývavá.“

„Kdo kamarádí se zvířaty, ten kamarádí s Bohem.“

“I pop a beautiful sentence into my mouth and suck it like a fruit drop.”

“I can be by myself because I'm never lonely; I'm simply alone, living in my heavily populated solitude, a harum-scarum of infinity and eternity, and Infinity and Eternity seem to take a liking to the likes of me.”

“No book worth its salt is meant to put you to sleep, it's meant to make you jump out of your bed in your underwear and run and beat the author's brains out.”

“He was a gentle and sensitive soul, and therefore had a short temper, which is why he went straight after everything with an ax…”

“I was always lucky in my bad luck.”