Božena Němcová citáty

„Láska je nemoc, která se nedá vyléčit.“

„Ptáte se, jaký je univerzální lék na velikou bolest? Čas.“

„O lásku nebudu prosit nikoho, ani své vlastní dítě ne.“

„Chladná žena je taková, která ještě nepotkala muže, jehož by mohla milovat.“

„Já pocítila v životě mnoho bolestí, trpkých klamů, byla jsem na kraji zoufalství, avšak navzdory tomu neztratila jsem důvěru a lásku k lidem.“

„Láska k dětem je moje jediné štěstí.“

„Důvěra a láska musí chodit pospolu.“

„Manželství může býti nebem, kde je láska a vzájemná úcta, mění se však v peklo, jakmile klesne ke sprostotě.“

„Neodháněj nikdy lásku od sebe. Je jí tak málo na světě.“

„Láska se nevyprosí, ani nevyhrozí.“

„Kdyby i člověk všeho se nasytil, lásky se nikdy nenasytí.“

„Jen pozoruj lidi okolo sebe, sám však jim nedávej nahlížet do svého nitra, leč bys seznal duši dobrou, upřímnou a stálou. Buď skromný zdvořilý, ale nadevšecko važ si sám sebe.“

„Všechno chce k svému, jak člověk, tak to nerozumné zvíře, i to kvítí. Nemá-li, co by rádo, umře, uvadne.“

„Každý člověk má nějakou chybu a nějakou zvláštnost. Musíš se tedy naučit je snášet, aby i s tebou lidé strpení měli.“

„Lidé ocení druhé až tenkrát, když je pohřešují.“

„Úcta se nezískává hrdostí, nýbrž láskou.“

„Čistota je půl zdraví a veselost celé.“

„Budiž srdce šťastné nebo trpící, vždy potřebuje ještě jedno k sobě.“

„Moudré ucho neposlouchá, co hloupá huba povídá.“

„Zdárná rodina je ten nejkrásnější dar Boží. Já bych ji přirovnala k naladěné lyře: každá struna jiný tón, a přece vspolku nejčistší souhlas.“

„Manželství musí být rovnost smýšlení a citu, stejná vzdělanost, obapolná důvěra a neomezená svoboda.“

„Usmívej se na toho, kdo ti nejvíc ublížil, aby neviděl, jak moc tě to bolí.“

„Děti a psi hned poznají, kdo je má rád.“

„Nemohu nenávidět toho, kdo mi už jednou byl milý.“

„Žena musí být povýšena na stolec panovnický vedle muže, ne aby soudila, ne aby trestala, ale co anděl míru mezi ním a světem.“

„Jen v šetrné ruce laskavého zahradníka kvete růže domácího štěstí, v hrubých rukou zvadne.“

„Přítele si udržíš jen upřímností a důvěrou, ale hrdostí, nesnášenlivostí každého odstrčíš od sebe.“

„Kde tě rádi vidí, tam choď zřídka, a kde neradi, tam nikdy.“

„Dobrota srdce okrašluje pěknou tvář.“

„Někdy ovšem vidím se nešťastnou, zbytečnou na světě, tak že bych s chladnou myslí odešla ze světa, ale ony přejdou zase, ty doby - jenže mnohdykráte boje takové urvou kus života s sebou.“

„Musí ženská ostati jen tou milkou aneb tím domácím skřítkem? Nemůže se vyrovnat muži? Zdali sukni přilepen jest takový rozdíl ducha a statečnosti?“

„Když jsou dva ustavičně pospolu, všechny svoje potřeby jeden Před druhým vykonává, pěkné, nepěkné, tu se zevšední jeden druhému. Není pak touhy, ani poesie, je to jen zvyk a potřeba, co je k sobě vábí - a to je, co se mi protiví.“

„Nevědomost ženy je bič, jejž muž sám na sebe pletl.“

„Žena musí vrátit lidstvu ztracený ráj, onu drahocennou perlu; dřív však musí vědět, že spočívá na dně vlastního srdce, tam že se musí pro ni ponořit!“

„Proti větru plovat a zpívat je sice hezké, ale trochu namáhavé.“

„Člověk bývá sám svým škůdcem.“

„Kdo sám čest nemá, jinému ji nedá.“

„Pyšným, libovolným jednáním nezíská si nikdo důvěry lidu.“

„Každý slouha řekne své vrchnosti jenom to, co mu prospěje.“

„Já musím psát. Když jsem mnohdy mrzutostí nebo starostí sklíčená, jak sednu k psaní, žiji v jiném světě.“

„Měla jsem ctitele nejednoho. Jeden měl ducha, který mne zaujal, onen tělo, ten srdce, onen rozum, ale konečně jsem v nich přece neviděla, po čem jsem toužila. Muže, před nímž bych se ráda kořila.“

„Neštěstím a bolestí se člověk očišťuje od všech trosek, jako zlato ohněm.“

„Duch tratí sílu, když starost o vezdejší chléb jej tíží.“

„Kdybych měla volit, tedy bych si přála narodit se znovu a za dvě stě let. Anebo ještě později. Neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla žít s rozkoší.“

„Lenoch darmo drahý.“

„Co nyní zkusíš, to vše Ti bude někdy k dobrému.“

„Neupírám, že jsem kdysi před sebou měla ideál muže, tak jako i ideál manželství. První byl vzor vší dokonalosti a krásy a druhé představovala jsem si co nebe. Byla jsem mladá a nezkušená. Vychovaná jen v přírodě. Nikdo se nestaral o mé fantazie.“