Charles Baudelaire citáty

strana 3

„Už více nehledej mé srdce; snědli ho bestie.“

„Vždy buďte básníkem, dokonce i v próze.“

„Podivnost je nezbytnou součástí krásy.“

„I když chodí, člověk by věřil, že tančí.“

„Jako malé dítě jsem v srdci cítil dva protichůdné pocity, hrůzu ze života a extázi ze života.“

„S verši je to jako s krásnými ženami, ty nedefinujeme, ty milujeme.“

„Láska je povídka v citoslovcích.“

„Miluji Wagnera, ale pokud jde o hudbu, dávám přednost kočce pověšené za ocas u okna, když se snaží zachytit drápky na skleněných tabulkách.“

„Co je láska? Potřeba vyjít ze sebe.“

„Tvar a podstatu svých lásek chovám v duši, ikdyž se bídně rozpadly.“

„Muž, který ví nejlépe jak zacházet se ženami, ví nejlépe i to, jak se obejít bez nich.“

„Se ženami vycházejí nejlépe ti muži, kteří také vědí, jak se bez nich obejít.“

„Žena je bytostí, která vrhá největší stín nebo největší světlo do našich snů.“

„Žena je osudově sugestivní: žije v jiném životě než ve svém vlastním, žije v našich představách, a neustále je zneklidňuje a oplodňuje.“

„Ten nejlepší trik, jaký kdy ďáběl udělal, bylo, že přesvědčil svět, že neexistuje“

„Každý zdravý člověk vydrží dva dny bez jídla, ale ne bez poezie.“

„Život je nemocnice, v níž každý pacient je posedlý touhou změnit postel.“

„Bůh je jediná bytost, která vládne, aniž musí vůbec existovat.“

„Člověk, chce-li být svrchovaně dobrý, musí mít silnou a bohatou obraznost; musí se umět vžít do druhého a do mnoha jiných. Strasti a slasti jeho bližních musí se stát jeho vlastními. Představivost je velkým nástrojem dobra; a poezie k tomu notně přispívá.“

„Na dvě práva se v deklaraci lidských práv zapomnělo: na právo odporovat si a na právo odejít.“

„Práce je méně nudná než zábava.“

„Je ze zázračných výsad umění, že strašné, byvši vyjádřeno umělecky, stává se krásou, a že bolest rytmovaná a kadencovaná naplňuje ducha klidnou radostí.“

„Strašné, byvši vyjádřeno umělecky, stává se krásným.“

„Sen je dobrodružná výprava, na kterou se vydáváme každého večera.“

„Zlo, které o sobě ví, je méně hrozné a blíže uzdravení než zlo páchané bezděky.“

„Umělec není nikomu odpovědný, leč sobě.“

„Móda musí být brána v úvahu jako příznak touhy po ideálu, jenž se vznáší v lidském mozku nade vším, co v něm přirozený život hromadí hrubého, pozemského, nestvůrného.“

„Krásné je vždy bizardní.“

„Snad nešťastný člověk, ale šťastný umělec, kdo rozerván je touhou.“

„Genialita není nic víc ani méně než dětství znovu nabyté dle libosti.“

„Kniha je zahrada, sad, skladiště, zábava, společník na cestě, rádce, množství rádců.“

„Práce není tak nudná jako zábava.“

„Kdo chce mít svůdnou Evu a zároveň dobrou hospodyni, stěží se vyhne bigamii.“

„Jediná svrchovaná rozkoš lásky tkví v jistotě, že konáme zlo.“

„Skrze neznámé nalezneme nové.“

„Život má jen jedno opravdové kouzlo: kouzlo hry. Ale co když je nám lhostejné, zda vyhrajeme, nebo prohrajeme?“

„Dávejme si pozor na obyčejné lidi, zdravý rozum, sentiment, inspiraci a samozřejmost.“

“But what does it matter what reality is outside myself, so long as it has helped me to live, to feel that I am, and what I am?”

“Above my cradle loomed the bookcase where/ Latin ashes and the dust of Greece/ mingled with novels, history, and verse/ in one dark Babel. I was folio-high/ when I first heard the voices.”

“Common sense tells us that the things of the earth exist only a little, and that true reality is only in dreams.”

“In our corruption we perceive beauties unrevealed to ancient times.”

“The study of beauty is a duel in which the artist cries out in terror before being defeated.”

“A friend of mine, the most innocuous dreamer who ever lived, once set a forest on fire to see, as he said, if it would catch as easily as people said. The first ten times the experiment was a failure; but on the eleventh it succeeded all too well.”

“Il me semble que je serais toujours bien la ou je ne suis pas.

It seems to me that I will always be happy in the place where I am not.”

“The observer is a prince who enjoys his incognito everywhere. The lover of life makes the world his family, just as the lover of the fair sex devises his family from all discovered, discoverable and undiscoverable beauties; as the lover of pictures lives in an enchanted society of painted dreams on canvas.”

“There are in every man, at all times, two simultaneous tendencies, one toward God, the other toward Satan.”

“The act of love strongly resembles torture or surgery.”

“There, all is order and beauty only,
Splendor, peace, and pleasure.”

“Everything that gives pleasure has its reason. To scorn the mobs of those who go astray is not the means to bring them around.”

“It is at once by way of poetry and through poetry, as with music, that the soul glimpses splendors from beyond the tomb; and when an exquisite poem brings one’s eyes to the point of tears, those tears are not evidence of an excess of joy, they are witness far more to an exacerbated melancholy, a disposition of the nerves, a nature exiled among imperfect things, which would like to possess, without delay, a paradise revealed on this very same earth.”

“O wise among all Angels ordinate,
God foiled of glory, god betrayed by fate,
Satan, O pity my long wretchedness!
O Prince of Exile doomed to heinous wrong,
Who, vanquished, riseth ever stark and strong,
Satan, O pity my long wretchedness!
Thou knowest all, proud king of occult things,
Familiar healer of man's sufferings,
Satan, O pity my long wretchedness!
Thy love wakes thirst for Heaven in one and all:
Leper, pimp, outcast, fool and criminal,
Satan, O pity my long wretchedness!”

“Alas, the vices of man, as horrifying as they are presumed to be, contain proof (if only in their infinite expansiveness!) of his bent for the infinite.”

“Soon we will plunge into the cold darkness;
Farewell, vivid brightness of our too-short summers!”

“Everything, alas, is an abyss, — actions, desires, dreams,
Words!”

“I can scarcely conceive (would my brain be a spellbound mirror?) a type of beauty without unhappiness. Supported by — others would say, obsessed by — these notions, one may conceive it would be difficult for me not to conclude that the most perfect type of masculine beauty is Satan, — as rendered by Milton.”

“One can only forget about time by making use of it.”

“One night, the soul of wine was singing in the flask:
"O man, dear disinherited! to you I sing
This song full of light and of brotherhood
From my prison of glass with its scarlet wax seals."”

“What is intoxicating about bad taste is the aristocratic pleasure of offensiveness.”

“It is by universal misunderstanding that we agree with each other.

If, by some misfortune, we understood each other, we would never agree.”

“We have psychologized like the insane, who aggravate their madness in struggling to understand it.”

“To love intelligent women is the pleasure of a pederast.”

“To be wicked is never excusable, but there is some merit in knowing that you are; the most irreparable of vices is to do evil from stupidity.”

“The phrase "a literature of decadence" implies a scale of literature: infancy, childhood, adolescence, etc. This term, I would say, supposes something fateful and providential, like an inescapable decree; and it is completely unjust to reproach us for the fulfillment of a law that is mysterious. All I can understand of this academic saying is that it is shameful to obey this law pleasurably, and that we are guilty of rejoicing in our destiny.”

“Women do not know how to separate the soul from the body.”

“The finest trick of the devil is to persuade you that he does not exist.”

“To be a serviceable man has always seemed to me something quite repulsive.”