Gabriel García Márquez citáty

strana 5

„Není pravda, že lidé přestávají následovat sny, protože stárnou, stárnou, protože přestávají následovat své sny.“

„Nikdo si nezaslouží tvé slzy, a ten kdo by si je zasloužil, by tě nikdy nerozplakal.“

„Lež je pohodlnější než pochybnost, užitečnější než láska, trvalejší než pravda.“

„Žádný lék nevyléčí to, co nemůže vyléčit štěstí.“

„Skutečný přítel je ten, co vás drží za ruku a dotýká se vašeho srdce.“

„Jediné, čeho budu litovat, až budu umírat, je, že to nebude z lásky.“

„Bránila by se tím, že láska, nezáleží na tom, čím jiným by mohla být, je přirozeným talentem. Řekla by: Buď se narodíš tak, že víš jak milovat, nebo se to nikdy nedozvíš.“

„Bylo to neodvratitelné: vůně hořkých mandlí mu vždy připomínala osud neopětované lásky.“

„Duše se milují od pasu nahoru, těla od pasu dolů.“

„Celý problém manželství spočívá v tom, že končí každou noc po milování a každé ráno před snídaní se musí začít budovat znovu.“

„Nezáleží na tom, co se v životě stane, ale co si pamatujete a jak si to pamatujete.“

„Každý člověk vede tři životy: veřejný, soukromý a tajný.“

„Lidé se nerodí jen v den, kdy je matka porodí, ale život je nutí rodit se znovu a znovu.“

„Minuta usmíření vydá za víc než celý život v přátelství.“

„Hlavní věcí v životě je zvládat strach, hlavní věc v manželství je učit se zvládat nudu.“

„Ženy… se oddávají výhradně mužům rozhodného ducha, poněvadž pouze ti jim mohou poskytnout kýžený pocit jistoty, bez něhož žádná ženská nedokáže čelit životu.“

„Smrt nemá smysl pro legraci.“

„Člověk nemiluje děti, protože jsou to děti, ale zamiluje si je skrze náklonnost, která vzniká při jejich výchově.“

„Umřít je daleko těžší, než člověk myslí.“

„Slaboši nikdy nevkročí do království lásky, neboť je to království nelaskavé a drsné.“

„Láska je mor.“

„V den, kdy lidé pojedou v první třídě a literatura v nákladním vagónu, bude se světem nadobro konec.“

„Nejdůležitější věc v dobrém manželství není štěstí, ale stabilita.“

„Člověk si přináší na svět jen pár schopností a pokud některou neužívá, ať z vlastní či cizí příčiny, dobrovolně či nuceně, ztratí ji navždycky.“

„Minulost je lež, paměť nezná cesty zpátky, k někdejším jarům se vrátit nelze…“

„Staří lidé mezi starými lidmi jsou méně staří.“

„Jazyky musí znát ten, kdo chce něco prodávat… Ale, kdo kupuje, tomu rozumí každý, i kdyby mluvil hotentotsky.“

„Láska je všechno, co dělají nazí.“

„Moudrost k nám přichází, když nám už nemůže pomoci.“

„Stačí, abych si byl jist, že ty a já v tuto chvíli existujeme.“

„Skalpel je nejpádnějším důkazem fiaska lékařské vědy.“

„Na okraji listu 416 vlastnoručně připsal červeným lékárníkovým inkoustem: Dejte mi předsudek a pohnu světem. Pod tuto malomyslnou frázi nakreslil zdařilým tahem téhož krvavého inkoustu srdce proťaté šípem.“

„Možná právě to měly příběhy na mysli, když někoho nazývaly nemocným srdcem. Srdce, žaludek a celé nitro bylo prázdné, duté a bolavé.“

„Každý člověk je pánem své vlastní smrti a jediné, co můžeme udělat, když přijde čas, je pomoci mu zemřít beze strachu z bolesti.“

„Byl ještě příliš mladý na to, aby věděl, že paměť srdce vylučuje to špatné a zvětšuje dobré, a že díky této rafinovanosti dokážeme snášet břemeno minulosti.“

„Čas neplynul... točil se v kruhu.“

„Pak se ještě naposledy pokusil najít místo ve svém srdci, kde se jeho cit rozplynul, ale nemohl ho najít.“

„Horší než špatné zdraví je jen špatné jméno.“

„Jen díky Kafkovi jsem pochopil, že je možno psát jinak.“

“As I kissed her the heat of her body increased, and it exhaled a wild, untamed fragrance.”

“Over the years they both reached the same wise conclusion by different paths: it was not possible to live together in any other way, or love in any other way, and nothing in this world was more difficult than love.”

“jealousy knows more than truth does.”

“The weak would never enter the kingdom of love.”

“They looked like two children," she told me. And that thought frightened her, because she'd always felt that only children are capable of everything.”

“I always had understood that dying of love was mere poetic license.”

“Today, when I saw you, I realized that what is between us is nothing more than an illusion.”

“Tell him,' the colonel said, smiling, 'that a person doesn’t die when he should but when he can.”

“Fermina, he said, I have waited for this opportunity for more than half a century, to repeat to you once again my vow of eternal fidelity and everlasting love.”

“My God, if I had a heart, I would write my hate on ice, and wait for the sun to show.”

“The rain would not have bothered Fernanda, after all, her whole life had been spent as if it were raining.”

“He was healthier than the rest of us, but when you listened with the stethoscope you could hear the tears bubbling inside his heart.”

“How strange women are.”

“One never quite stops believing, some doubt remains forever".”

“She was a ghost in a strange house that overnight had become immense and solitary and through which she wandered without purpose, asking herself in anguish which one of them was deader: the man who had died or the woman he had left behind.”

“Ah, me, if this is love, then how it torments.”

“It was a lone voice in the middle of the ocean, but it was heard at great depth and great distance.”

“… the invincible power that has moved the world is unrequited, not happy love”

“Love is not a condition of the spirit but a sign of the zodiac.”

“There had never been a death so foretold.”

“The first of the
line is tied to a tree and the last is being eaten by the ants.”

“How will I ever get out of this labyrinth!”

“If God hadn't rested on Sunday, He would have had time to finish the world.”

“What is essential, therefore, is not that you no longer believe, but that God continues to believe in you.”

“because races condemned to one hundred years of solitude did not have a second opportunity on earth”

“I don't have a method. All I do is read a lot, think a lot, and rewrite constantly. It's not a scientific thing.”

“When I stand and contemplate my fate and see the path along which you have led me, I reach my end, for artless I surrendered to one who is my undoing and my end.”

“She wanted to be herself again, to recover all that she had been obliged to give up in half a century of servitude that had doubtless made her happy but which, once her husband was dead, did not leave her even the vestiges of her identity.”

“Justice limps along, but gets there all the same.”