James Hogg byl skotský básník a prozaik, literární samouk přezdívaný Ettrický pastýř.
Narodil se v chudé rodině farmáře, číst a psát se naučil až v adolescentním věku. Díky svému zaměstnavateli, vzdělanému Jamesi Laidlawovi, který mu půjčoval knihy, získal zájem o literaturu a snažil se sám psát v duchu skotské lidové poezie. Díky Laidlawovi se také seznámil s Walterem Scottem, kterému pomáhal ve sbírání starých skotských balad. Snažil se své vlastní básně publikovat v časopisech, úspěšnou se však stala až lyrickoepická báseň Noční bdění královny . Jeho poesie si získala věhlas, zajistila mu možnost publikovat v literárních časopisech, ale byla také nevybíravě parodována. Jeho nejbližším spolupracovníkem byl John Gibson Lockhart.
Vrcholem jeho literární tvorby je mnohovrstevnatý román Vyznání ospravedlněného hříšníka , zčásti parodie na kalvinistickou nábožensky naučnou literaturu, zčásti psychologická studie o povaze zločinu, hříchu a lidské identity. Jako autor básní a písní byl poměrně znám, jako prozaik byl však objeven až ve dvacátém století a bývá považován za zakladatele postmoderny.
Z Hoggovy prózy stojí za zmínku také povídky a vyprávění například Rodinné historky o siru Walteru Scottovi či Altrive Tales. Koncem svého života pracoval na životopise Roberta Burnse, kterého považoval už od mládí za svůj největší vzor.
Česky vyšla jeho stěžejní próza Vyznání ospravedlněného hříšníka , Jaroslav Vrchlický zahrnul do své antologie Moderní básníci angličtí dvě jeho básně, Skřivánkovi a Arabská píseň.
Hogg se oženil se svou přítelkyní Margaret Phillipsovou 28. dubna 1820, měli pět dětí. Předtím se Hoggovi narodily dvě nemaželské dcery, které měl se dvěma různými ženami. Miloval hru na housle.
James Hogg vystupuje jako literární hrdina v románě Marie Michlové „Smrt Múz“ . Wikipedia
✵ 9. prosinec 1770 – 21. listopad 1835
