Jaroslav Putík citáty

„Jedině kočku a hada nedojala smrt Buddhova. Což lze chápat i jako projev nejvyšší moudrosti.“

„Má vůbec smysl historie? Co má vůbec smysl při všeobecné pomíjivosti, když nakonec všechno stejně vezme za své: zeměkoule i život na ní? Smysl má přítomný o k a m ž i k. Smysl má smích, humor, odvaha, láska. Snad.“

„Má-li kdo velké starosti, učiní nejlépe, když jde spát. Ve spánku splývá duše s nekonečnem a tam se všechny trampoty rozplývají v nic.“

„Sen – cosi stejně intimního jako láska nebo přátelství. Takže i o něm by se mělo spíše mlčet anebo používat znakovou řeč hluchoněmých. Převyprávět nelze, stejně jako nelze převyprávět lásku. Slova jsou buď slabá, anebo příliš silná. Snový příběh je záhadný, plný úskoků a kliček. Nikdy není doslovný – a jeho smysl je věčná záhada, navzdory doktoru Freudovi.“

„Proč miloval Stendhal matematiku? Protože vylučuje dvě věci: přetvářku a neurčitost.“

„Strýc pozoruje sklenice se zavařeninami ve spíži. Takové jsou lidské duše, napadá ho, do sebe uzavřené a nikdo nikoho neposlouchá.“

„Vše pohlcuje všežravý čas. Čas, který má jediný cíl: zamést všechny stopy.“

„Kepler i Einstein se prý neradi myli. Proč se tak chovali zrovna matematikové s kosmickým přesahem? Asi jim to vzhledem k nekonečnu připadalo malicherné.“

„Lásce se daří ve svobodě i v nesvobodě. Rovněž tak i umění. Ale je tu přece jen rozdíl. Co vyroste v nesvobodě, je otužilejší. Jako ty severské jabloně.“

„Když se staří Vikingové přiblížili k neznámým břehům, vypouštěli havrany. Pokud se ptáci nevrátili, šli za nimi.“

„Diogenes prohlašuje, že se chová jako pes: kdo ho živí, k tomu se lísá, kdo mu nic nedává, na toho štěká a prchající žebráky kouše. Změnilo se něco? Ano, už nejsme tak upřímní.“

„Odysseus. Když se to tak vezme, jsou to vlastně dějiny protekcí a nepotismu na nejvyšší úrovni. Každý hrdina má svého ochránce na Olympu, jednoho zachraňuje Zeus, jiného Athéna, každý má nějakého strýčka či tetičku tam nahoře.“

„Podle starých Řeků ani bozi nedokáží změnit minulost. Jedna z mála jistot, jaké máme.“

„Smutná pravda. Co je socialismus? Nejdelší a nejbolestivější cesta od kapitalismu ke kapitalismu.“

„Flaubert radí spisovatelům, aby líčili svět, jaký je, a ne aby nad ním naříkali.“

„Chodí do hospody, aby vyslechl, co lidé povídají. Dozví se, že ze střechy spadla taška, že opilý Ukrajinec spadl do výkopu a že opět zdražilo kafe – a cítí v duši potěšení, jako by vyslechl rozpravu Platona.“

„Když Františka Palackého varovali před sňatkem s Terezkou Měchurovou a dokládali, že nebude nikdy úplně zdravá, řekl: „Ale to je ještě závažnější důvod, abych si ji vzal.““

„Konečným smyslem existence je neexistence smyslu. Ne tedy nesmysl, ale právě chybějící smysl. Ten hledají hledači smyslu, tedy filozofové.“

„Nejblíž nekonečnu je kámen, říkal reb Zalman. No ano, podvědomě to cítíme všichni, a proto sbíráme oblázky na břehu řek a moří a nosíme je těm, které máme rádi, jako závazek, jako kus Nekonečna, jako záruku, že aspoň něco trvá věčně, neboť věčné a nekonečné je přece totéž.“

„Staří Řekové věřili – a s nimi ovšem i Odysseus –, že každý neznámý, kterého potkáme cestou, může být Bůh, zvláště je-li mimořádně krásný. „Jsi žena, nebo bohyně?“ ptá se Odysseus. Není to úžasné? Mrzutí rozumáři se tomu mohou smát.“

„Byl to hrozný dobrák, být členem vlčí smečky, nenažral by se.“

„Chvála nesouměrnosti. Na jednom konci se lidé smějí, na druhém pláčí, tady je sucho, tam zase povodně, někdo je šťastný, jiný slzí, je to krásné i hrozné, svět je nesouměrný, ale my si toho nevážíme a prahneme po souměrnosti. Naštěstí marně.“

„Každý třetí obyvatel zeměkoule je přesvědčen, že Slunce obíhá kolem Země. Z toho vyplývá, že dvě třetiny mají správný názor; ani se tomu nechce věřit.“

„Masový vrah Eichmann. Vzhledem připomínal Dürerova Zajíce, milé zvířátko, nabízející se k pohlazení. Všichni se shodují: anständiger Mensch.“

„Nejhorším lidským druhem jsou poctivci sloužící špatné věci. Hořké poznání, které přichází vždy pozdě.“

„Nikdo nepočítá miliardy slov pronesených a napsaných v polemikách mezi Trockým, Bucharinem, Stalinem… Co životů to stálo, kolik tragédií a hrůz. A kdo měl nakonec pravdu? Nikdo.“

„Oči psa bez pána. Podívej se do nich, chceš-li vědět, co je utrpení.“

„Proč jsou hrdí horalé a beduíni? Jsou nezávislí, nemají co ztratit, kdo má co ztratit, těžko může být hrdý a je nucen se pitvořit.“

„Připadá si jako vegetarián uprostřed lidožroutů. Mám podezření, že tohle je nejzákladnější kafkovský pocit. Ovšem ani lidožrout se mezi vegetariány nemusí cítit nejlíp.“

„Radost – zbytek ráje podle Otokara Březiny – radost už jen z toho, že věci jsou.“

„Rozmýšlení nad záhadou DNA. Kdyby to někdo stvořil, jakou obrovitou inteligenci by to předpokládalo. A jestli DNA nikdo nestvořil, jak tedy vznikla? Obě otázky zůstanou bez odpovědi.“

„Řecký filozof Herakleitos byl přesvědčen, že světu rozumí jen jeden člověk – on sám. A ti ostatní jsou pouzí babralové. Takových herakleitů dneska máme, jako když naseje.“

„Spor kreativistů a darwinistů: měl Adam pupek, či ne? Nádherné téma pro talmudisty každé sorty.“

„Stáří? Loď pluje podle vytčeného kurzu, staříka nechají otáčet něčím, co považuje za kormidlo. Kapitán a posádka se vlídně usmívají.“

„Tvůrčí síla některých umělců budí úžas. Když Rossinimu upadla právě napsaná árie, nenamáhal se ji zvedat, ale hned napsal jinou. Ne, ne, lidé si nejsou rovni.“

„U náhrobního kamene. Drsná černá žula, drsná jak milované ruce. Jenom vzpomínka žije, jenom ta dokáže přivolat tvář a hlas mrtvých. Až vyhasne, vyhasne všechno. Kámen mlčí. Ti, kdo píší a tvoří, se mohou utěšovat, že budou vstupovat do myslí a srdcí ještě dávno po své smrti. Jak velikášské. A jak lákavé.“

„Ucho – nejzvířečtější část lidského těla. Buddhovy uši sahají až na zem. Je tu nějaká souvislost?“

„V carském Rusku se ukládaly tresty za neudávání. Dostojevskij si tak vysloužil trest smrti. Později to bylo ještě horší. Trestal se nedostatek nadšení.“

„Velcí učenci – staří mládenci: Koperník, Descartes, Galileo, Newton. Asi potřebovali klid ke svým astrálním úvahám. Einstein porušuje pravidlo, ale jemu nevadilo nic, ani manželství.“

„Vrabec na parapetu okna. Neustále se natřásá, chvěje se, otáčí, neustále čeká, odkud přijde nepřítel. Život na hovno.“

„Nemáme čas – jenom lhůtu.“

„Kdo má co ztratit, těžko může být hrdý a je nucen se pitvořit.“

„Spisovatel je absolutní lovec. Všechno se mu hodí, úsměv, slovo, krajina, pohled i neštěstí.“