Jaroslav Seifert citáty

„Láska však, zdá se, je smrt v krásné masce.“

„Ženy jsou běloučký cukr v tom hořkém kafi života.“

„Pojď, zavřem okno, shrnem záclony a budem si vyprávět, co ty a já…“

„Je-li štěstí žít, snad také není bez užitku sáhnout si na svou smrt.“

„Hudba a poezie jsou na světě to nejkrásnější, co nám život může dát. Kromě lásky ovšem.“

„Zvracející Francouz je mi bližší než zpívající Rus.“

„Setři si slzy a usměj se uplakanýma očima, každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná.“

„Víno jsem měl rád a neváhám tvrdit, že je to nápoj, který dělá zázraky.“

„Kdo hledá, bývá očekáván. Kdo čeká, je jen nalezen.“

„Slečno, slečno, vy se mračíte,
že po celý den vám pršelo?
Co by měla říkat tamhle ta malá jepice,
které pršelo po celý život?“

„V životě jsem nic nezradil, tím jsem si jist, a můžete mi věřit.“

„Bylo nás právě devět. Ale to nebyl nikterak důvod ke jménu spolku. V té době právě vyšla Krakonošova zahrada bratří Čapků a v té jsme listovali, hledajíce příhodný název. Hoffmeister navrhoval Zlaté kapradí. To bylo však zamítnuto. Ale v téže knížce objevil Teige – devětsil. Toto jméno bylo okamžitě přijato.“

„Sebevědomá skromnost nesluší jen spisovatelům, ale sluší i jiným.“

„Až příliš dobře vzpomínám si na ten večer. Vladislav Vančura byl již několik týdnů zatčen a týrán gestapem. Seděli jsme rozechvěni u rozhlasového přijímače, abychom vyslechli zprávy o nových opatřeních nacistů a o vraždách, které slibovali. Když mezi prvními jmény popravených ozvalo se jméno Vančurovo, vstali jsme jako vymrštěni hrůzou ze svých židlí a bez dechu jsme strnuli. Vladislav Vančura! V tom jméně byla zasažena celá naše generace, byl v něm osud nás všech. V tom jméně byla krvavě zraněna celá naše země.“

„Živá řeč poezie tryská jako horké prameny, které uzdravují.“

„Poezie jde s námi od počátků. Jako milování…“

„Inspirace není než vhodný okamžik.“

„Čas nemá příliš rád věčné lásky.“