Pablo Neruda citáty

strana 2

„Láska je tak krátká a zapomínání je tak dlouhé.“

„Jedním polibkem poznáš všechno, co jsem neřekl.“

„Začnete pomalu umírat,
když necestujete, když nečtete,
když neposloucháte zvuky života,
pokud si sami sebe nevážíte.
Začnete pomalu umírat, když zabijete svou sebeúctu,
když nenecháte druhé, aby vám pomohli.
Začnete pomalu umírat, pokud se stanete otrokem svých zvyků,
kráčejíce každý den po stejné cestě…pokud nezměníte svůj stereotyp,
pokud nenosíte jiné barvy nebo nemluvíte s těmi, které neznáte.
Začnete pomalu umírat, pokud se budete vyhýbat vášni a jejím turbulentním emocím,
těm, které způsobí, že se vaše oči budou lesknout a vaše srdce bít rychleji.
Začnete pomalu umírat pokud nezměníte svůj život, když nejste spokojeni se svou prací, svou láskou nebo vaším okolím.
Pokud neriskujete co je jisté pro nejistotu,
pokud nejdete za svým snem,
pokud si alespoň jednou za život nedovolíte utéct od rozumné rady.“

„Cítit lásku lidí, které milujeme, je oheň, který živí náš život.“

„Dnes večer můžu napsat tu nejsmutnější báseň.
Miloval jsem ji a ona mě také někdy milovala.“

„Jsi jako někdo jiný, od té doby, co tě miluju.“

„Miluji tvé nohy, protože kráčely zemí, větrem a vodou, dokud nenalezly mě.“

„V této části příběhu jsem ten, kdo
umírá, jediný, a já umřu z lásky, protože tě miluji,
protože tě miluju, Lásku, v ohni a v krvi.“

„Už nejsem do ní zamilovaná, to je jisté, ale možná ji miluju. Láska je tak krátká, zapomínání je tak dlouhé.“

„Zapomeňme s velkorysostí na ty, kteří nás nemohou milovat“

„Když se mě zeptáte, co je moje poezie, musím vám odpovědět, že nevím. Pokud se však zeptáte mé poezie, kdo jsem, řekne vám to.“

„Chci s tebou dělat to, co jaro dělá s třešněmi.“

„Smích je jazykem duše.“

„Měsíc žije ve tvé kůži.“

„Jednoho dne, někde - kdekoli, neochvějně, najdete sami sebe, a to, a jedině to, může být nejšťastnější nebo nejtrpčí chvíle vašeho života.“

„Byl to ztělesněný blesk, energie v neustálém rychlém pohybu, světelná radost, něha úplně nadlidská. Jeho osobnost byla magická a brunátná a přinášela štěstí. -- o Federicu García Lorcovi“

„Všechno je obřadem v divoké zahradě dětství.“

„Zatímco píšu, jsem daleko;
a když se vrátím, odešel jsem.“

„Tak na tebe čekám jako osamělý dům,
dokud mě znovu nenavštívíš a nezačneš žít ve mně.
Do té doby mě bolí okna.“

“In what language does rain fall over tormented cities?”

“Green was the silence, wet was the light,
the month of June trembled like a butterfly.”

“Do tears not yet spilled wait in small lakes?”

“My soul is an empty carousel at sunset.”

“I have slept with you all night long while the dark earth spins with the living and the dead, and on waking suddenly in the midst of the shadow my arm encircled your waist. Neither night nor sleep could separate us.”

“Poetry is an act of peace. Peace goes into the making of a poet as flour goes into the making of bread.”

“By night, Love, tie your heart to mine, and the two
together in their sleep will defeat the darkness”

“In the eyes of mourning the land of dreams begins.”

“About me, nothing worse they will tell you, my love, than what I told you”

“How much does a man live, after all?/ Does he live a thousand days, or one only?
For a week, or for several centuries?/ How long does a man spend dying?/ What does it mean to say 'for ever'?”

“Absence is a house so vast that inside you will pass through its walls and hang pictures on the air.”

“sometimes i get up at dawn, and even my soul is wet.”

“With which stars do they go on speaking, the rivers that never reach the sea?”

“We must dream our way.”

“I am everybody and every time,
I always call myself by your name.”

“Like a jar you housed the infinite tenderness, and the infinite oblivion shattered you like a jar.”

“He who has nothing—it has been said many times—has nothing to lose but his chains.”

“I need the sea because it teaches me”

“A bibliophile of little means is likely to suffer often. Books don't slip from his hands but fly past him through the air, high as birds, high as prices.”

“Sometimes a piece of sun
burned like a coin in my hand.”

“Where were you then?
Who else was there?
Saying what?
Why will the whole of love come on me suddenly
when I am sad and feel you are far away?”

“I will bring you flowers from the mountains, bluebells,
dark hazels, and rustic baskets of kisses.
I want to do with you
what spring does with the cherry trees.”

“Take bread away from me, if you wish,
take air away, but
do not take from me your laughter.”

“Like them you are tall and taciturn, and you are sad, all at once, like a voyage.”

“and everything burned in blue, everything a star”

“A book,
a book full
of human touches,
of shirts,
a book
without loneliness, with men
and tools,
a book
is victory.”

“I move in the university of the waves.”

“I remembered you with my soul clenched”

“Si todos los rios son dulces
de donde saca sal el mar?

If all rivers are sweet
where does the sea get its salt?”