Teal Swan: Citáty o životě

„Vesmír, ve kterém žijeme, nepracuje s pojmy zasloužit si a nezasloužit si. Nikdy nešlo, nejde a nepůjde o to, zda si něco zasloužíte. Je to absolutně předem dáno. Nikdy nebyla, není a nebude doba, kdy si nezasloužíme lásku a štěstí. Zasloužíme si všechno, co kdy chceme, přímo v ten okamžik, kdy to chceme. Důvod, proč v životě nedostáváme, co chceme, nemá vůbec nic společného s tím, zda si to zasloužíme. Jde o to, zda věříme, že si to zasloužíme. Jde o to, zda jsme vibračně srovnatelným protějškem tomu, co chceme. Vesmír nás miluje víc, než si umíme představit, a funguje přísně podle zákona přitažlivosti. Tento zákon praví, že v hmotném světě si můžeme přitáhnout pouze to, k čemu tvoříme protějšek rezonující na stejné frekvenci.“

„Pokud se sami nerozhodnete, jak chcete žít, čím chcete být a co chcete dělat, pak to za vás rozhodne někdo jiný.“

„To, co nás dělá nešťastnými, není to, co vidíme kolem sebe. Nejsou to lidé, okolnosti a situace v našem životě. Ne. Jsou to naše myšlenky o tom, co vidíme.“

„Pokaždé když dosáhnete nové úrovně osvícení, objeví se na horizontu další možnosti rozšíření; nic takového jako osvícený odchod na odpočinek neexistuje. Velkou krásou našeho života je, že nikdy nedosáhneme „dokončeného“ stavu. Nenechte se odradit tím, že objevování vlastního já je kontinuální proces, který nemá konec. Jakmile začnete sami sebe objevovat, zjistíte, že jste se narodili svobodní, integrovaní, radostní a plní lásky. Ale okolnosti vašeho života způsobily, že jste na všechny tyto dary zapomněli.“

„Máme sklon domnívat se, že jakékoli vnější projevy (jako křik nebo agrese) jsou špatné, a proto se jim při vizualizačním procesu vyhýbáme. Měli bychom však chápat, že emoce zahrnují celou vibrační škálu, na jejímž jednom konci se nacházejí stavy jako radost a láska a na druhém pocit bezmoci. Pomsta je vlastně vibračně zvýšený pocit bezmoci, zoufalství nebo strachu. A stejně tak nenávist nebo vztek. Často nejlepším způsobem, jak se dostat z vibrace bezmoci, je dovolit si posunout se nahoru na vibrační škále tím, že si budeme vizualizovat, jak se uchylujeme k nějakým velmi silným činům, například k pomstě nebo výbuchu vzteku, nebo jak něco ničíme a rozbíjíme. Tato část procesu scelování probouzí v lidech největší odpor, protože by své vnitřní dítě raději učili jít bezpečnější cestou. Anebo protože se nechtějí zaobírat násilnými představami ze strachu, že by to vedlo k vnějším projevům násilí. Proto nebuďte překvapeni, když v sobě pocítíte vnitřní odpor k tomu, co jsem právě navrhla. To je normální. Ovšem většina lidí si neuvědomuje, že jim hrozí daleko větší riziko, že se ve svém každodenním životě uchýlí ke skutečným násilným projevům, pokud pocitům pomsty, hněvu a obrany nepopustí uzdu ve svém bezpečném prostoru vytvořeném fantazií. Osoba, která si to nedovolí udělat, se obvykle nikdy neposune dál za pocit, že v životě hraje roli oběti.“

„Každý člověk je při svém příchodu na svět ve stavu celistvosti. Tato čistá energie je světlem velmi podobným našemu slunci. Toto světlo během života, kdy se člověk vyvíjí a zakouší různá traumata, nikdy nenahradí temnota. Světlo nemizí, jen se zakaluje. Práce se stínem je něco jako setření zaprášené vrstvy z okna. Není potřeba pracovat na tom, abyste vytvořili více světla, protože jakmile se z okna setře povlak špíny, světlo začne proudit do místnosti. Odstranili jste to, co ho zatemňovalo.“

„Váš život nemá žádná omezení kromě těch, které si stanovíte vy sami.“

„Nemůžete mít šťastný život a nešťastný vztah - je to rozpor.“

„Pokud žijete s vědomím záměru, a ne jenom automaticky, je nadšení normálním stavem vašeho života. Nemusíte se bát, že když budete žít s vášní, proměníte se najednou v nevyrovnané uzlíčky emocí. Naopak, váš život se bude odvíjet směrem k plnému využití vašeho potenciálu.“

„Jelikož jsme sem přišli prožívat individuální, jedinečnou perspektivu svého současného já, srovnávání s druhými popírá úkol, který tu máme splnit. Je to stejně neužitečné jako srovnávat jablko s pomerančem. Kromě toho, když se stále snažíte být někým, kým nejste, a žít ve stínu všech těch "měl bych" převzatých od jiných lidí, nebudete nikdy schopní mít se rádi. Byli jste stvořeni s jedinečným souborem vloh a schopností, který musí nevyhnutelně vést k úspěchu. Ale teprve tehdy, až si uvědomíte, které schopnosti a vlohy to jsou, najdete cesty a způsoby jak je rozvinout a dosáhnout v nich mistrovství.“

„Pokud se jako lidé necháme pohltit PÝCHOU nebo HANBOU, výrazně si omezujeme rozsah toho, co jsme schopni udělat a čím se můžeme v tomto životě stát.“

„Uzdravení kolektivního lidského vědomí závisí na tom, zda dokážeme vytvořit společnost, ve které je prostor pro bolest. Momentálně žijeme ve světě, ve kterém jsou přijatelné pouze pozitivní věci, jako jsou pozitivní emoce, úspěch a uzdravení. Tento svět vidí cokoliv jiného jako selhání. A to brání lidem v uzdravení. To brání lidem přiznat si, kde se zrovna nacházejí, a podniknout i neintuitivní kroky, které jsou pro uzdravení nutné. Je v pořádku nebýt v pořádku.“

„Vztahy jsou hlavní a také nejtěžší částí našich životů, a přesto nás ve škole učí alespoň 13 let matematiku a vědy, zeměpis a dějepis, ale o vztazích a jejich fungování nás neučí nic.“

„Lidé nějak nabyli dojmu, že aby mohli žít úspěšný, dobrý a správný život, musí odmítat a ovládat své lidské pudy, lidské instinkty, lidské touhy, biologii člověka, fyziologii člověka, lidské potřeby, lidské limity, lidské myšlenky, lidské emoce. To je život v neustálém sebezapření a odmítání sebe sama.“

„Šťastní lidé žijí podle své vnitřní integrity. Vnímají štěstí jako vnitřní smlouvu se sebou samými. Používají tuto vnitřní smlouvu jako vodítko, které jim zaručuje, že nikdy neztratí ze zřetele své pravé já. Být k sobě upřímný znamená vynést věci z podvědomí do vědomí. Čili odkrýt své nejhlubší strachy, nejistoty, myšlenky, pocity a přání.“

„Drama pochází z řeckého slova s významem „dělání, čin“. Proto se ujalo ve světě divadla. V emočním životě označuje drama stav, situaci nebo sled událostí, jež zahrnují silný konflikt. Když si to spojíme, pak dramatická osobnost je někdo, kdo jedná jakoby ve stavu silného konfliktu. Takový člověk je všeobecně vnímán jako někdo, kdo vystupuje afektovaně a přehrává nebo jedná, aby k sobě přilákal pozornost, podobně jako herec na scéně. Všichni takové lidi známe, jsou to ti, kteří reagují, jako by nějaká záležitost byla mnohem horší, než si vy myslíte, že skutečně je. Proto má slovo „drama“ trochu pejorativní podtext. Říkáme: „Mám už dost jeho věčných dramat“ nebo „Dělá ze všeho drama“. Já se s tímto pojetím vůbec neztotožňuji a ráda bych zde prohlásila jasně a stručně: pokud jde o lidské citové prožívání, nic takového jako drama neexistuje. Pokud si uděláte soud, že někdo vytváří dramata nebo je dramatický, pak umenšujete jeho pocity a vnukáte mu, že by se měl za ně stydět. Mohu vás ujistit, že ve skutečnosti jsou jeho emoce velmi reálné. Pravda je taková, že nikdo své emoce nepřehrává. Lidé reagují přesně ve shodě s realitou, kterou vnímají jen oni sami.“

„Život můžete stavět jenom na tom, co je skutečné. Pokud nevíte a nepřijmete, co si opravdu myslíte, opravdu cítíte, opravdu chcete, opravdu potřebujete a skutečně děláte, pracujete s vidinou a jdete nikam.“

„Uzdravení kolektivního lidského vědomí závisí na tom, abychom vytvořili společnost, kde můžeme vytvořit prostor pro bolest. V současné době žijete ve světě, který přinesl pouze pozitivní věci, jako jsou pozitivní emoce a úspěch a být vyléčen, přijatelné. To je svět, který vidí něco méně než toto jako selhání. To brání lidem v uzdravení. Zabraňuje lidem v tom, aby se přiznali, kde jsou a podnikli někdy kontraintuitivní kroky, které musí udělat, aby se uzdravili. Je v pořádku nebýt v pořádku.“

„Pokud nežijete v pravdě a nemáte pravdivý obraz o sobě samých ani o pravdě druhých lidí, nemáte šanci být šťastni v žádném svém vztahu.“