Citáty o dětství

strana 2

„Myslím, že čtení člověka pozvedá, rozšiřuje obzor, obohacuje. Ať už člověku někdo předčítá, třeba v dětství, nebo potom si čte i sám.“

„Když jsem měla děti, začaly mě jednak napadat písničky a jednak mě ty moje holky naučily obracet se sama k sobě, a to i do svého dětství. A v tom dětství si pak hledat věci, které ovlivnily můj stávající život. Moje děti mi nastavily zrcadlo, které mě donutilo o těchto věcech přemýšlet.“

„Aťka se tak rozmohla, že spousta lidí ani neví, že jsem Vlasta. Aťku jsem si vymyslela sama v dětství, kdy jsem nedokázala vyslovit svoje jméno.“

„Největším požehnáním v dětství pro mě bylo to, že jsem vyrůstal v prostředí více kultur a jazyků. Takže když někdo tvrdí, že je potřeba chránit jazyk nebo kulturu, aby zůstaly „čisté“, namítám, že je to podvod: kulturám a jazykům se daří právě v interakci s jinými, tak jako se lidem daří ne v osamocení, ale když se setkávají s druhými.“

„Čajkovského hudba byla zřejmě to, nač jsem od útlého dětství čekal.“

„Opravdu svobodný člověk, chce jen to, co může chtít a dělá to, co se mu líbí. Jedná podle své vůle, nepotřebuje k jejímu provedení pomoc jiného. To je moje hlavná zásada. Jde jen o to, aplikovat ji na dětství a vyplynou z ní všechna pravidla výchovy.“

„Člověk bez kořenů je zoufalec, který vlaje ve větru a jeho duše se trápí, že nikam nepatří… Nejnešťastnější jsou ti, kteří se od rodné země zcela odstřihli. A nezachrání je ani to, že jsou bohatí, úspěšní a slavní. Místo, kde jste prožili dětství je jenom jedno.“

„Od dětství se vnímám neutrálně, chápu, že to lidi děsí, ale chceme žít život v psychické pohodě, je to otázka respektu.“

„Konfrontace člověka se smrtí by měla probíhat již od dětství. Měla by se vracet do čítanek, objevovat v diskusích s učiteli a s rodiči. Pedagog by se neměl bát otevřených rozhovorů o smrti se svými žáky.“

„Genialita není nic víc ani méně než dětství znovu nabyté dle libosti.“

„Francie mého dětství a mého vzdělání je mrtvá. Cítím se jako emigrantka ve své vlastní zemi, která se stala cizím územím.“

„Život je nespravedlivý je třeba se to naučit už od útlého dětství.“

„Minuty a hodiny chutnají
Jako sklenka vína s nejlepším přítelem
Jako čerstvě utržené jahody dětství.“

„Jablko z něhož
odkrajovala jsem
plátky dětství
studentské roky
až zbyl jen jádřinec.“

„Fenomén smrti je pořád ožehavé téma a trochu tabu. Je to jeden ze strachů, který si člověk nese v sobě a snaží se ho vytěsnit. Já ho v sobě měl od dětství, kdy jsme navštívili kostnici v Mělníku. Před časem to došlo tak daleko, že tíseň a stavy úzkosti byly u mě přítomné skoro neustále.“

„Závislost na heroinu vzniká podle jeho zkušenosti ze tří důvodů: 1) sexuální zneužívání v dětství, 2) nedostatek opravdového potěšení v životě a 3) chybění pocitu opravdového spojení a lásky.“

„Lidé se šťastným dětstvím se nikdy nepřetěžují, nesnaží se a nepřemáhají se. Jsou umírnění, příjemní, oblíbení a dobří občané. Společnost je potřebuje. Zdá se však, že obrovský zápal a odhodlání, které jsou nezbytné pro úspěch v jakémkoli oboru - nejen v showbyznysu -, mají často kořeny v narušeném dětství. Nebyl jsem nemilované nebo nechtěné dítě, ale hodně jsem se stěhoval a pak smrt a kruté okolnosti přinesly mnoho bolestných odloučení.“

„Dětství je měřeno zvuky, vůněmi a pohledy, než nastane temná hodina rozumu.“

„Jednou z nejšťastnějších věcí, které vás mohou v životě potkat, je šťastné dětství.“

„Lékaři nikdy nic nevymlouvejte. A to ani tehdy, pokud vám tvrdí, že trpíte akutním zánětem slepého střeva a vy jste o tento neužitečný orgán přišel již v útlém dětství.“

„Ale představte si, že to mé dětství bylo od prvních krůčků celé budované na víře. Ta už pak nenechá člověka snadno zplanět, protože s ní se ocitá se světem v neustálém křížku. Ona je vlastně jediným skutečným inspiračním zdrojem, který stojí za to drama v životě a umění. Ona tudíž skýtá také naději, jak se vypořádat s dalšími negativními jevy současnosti, třeba právě s tou globalizací, protože řešení nespočívá jen a jen na člověku.“

„Selhat padnout nenávidět nemilovat nežít nelitovat. Nenavidím svoje rodiče svojí sestru.Život je krutý nerozumíjou mi celej můj život. Pořád se s nima musím jen hádat celý život. Jak lidské chování lidí okolo sebe dokáže z jednoho člověka udělat magora. Jak mám sakra věřit lidem nesnáším lidskou povahu. A když si řeknu budu žít podle sebe říkám si to je jen utěk pryč. Zabavit mysl najít si to co je pro mě dobrý a správný. Né nenenavidím to ten život, ale věčně trápit se litovat mě baví. Je mě tak na hovno psychicky tipické a tak si to zasloužím a patří to ke mě a užívám si to. Proč si neužívat život kterej nenávidím a lidi kolem mě jsou egoisti sebestřední sráči kteří o mě nic naví a nikdy se o mě nezajímaly a nic co řeknu je nezajímá totální ignoranství už od dětství. A to z nima žiju v jednom baráku a oni vůbec nejsou odevření vřelý laskaví bez radosti a klidu z života. Přivádíjou mě k šílenství jsem z nich magor vždycky jsem byla. Nikdy jsem neměla přátele kamarády nerozumím lidem. Vlastně jsem děsně stracená existence tragéd můj život je drama. I náš pes má víc pozornosti a berou ho za člena rodiny než mě, to je v prdely. 🤪🤣😮‍💨🤯😤😱“

„Jedinou největší lásku mám až do konce života. A to je láska k sama sobě. A ke svím myšlenkám. Nedovolím nikomu aby narušovat tento božský klid v mé hlavě. Já jsem vždycky chcela žít jako náka bába samotařka ve sví chatrči. A tak to chci už od dětství a tak se vnitřně cítím a tak smýšlím. Jako samostatná jednotka co nedokáže s nikým žít protože ráda žije ve své mysly. Ale mezi lidi bych chodila i tak to já zase mám ráda společnost a povídání si o všem možném.“

„Jediný co má smysl vědět v dětství. Je to kým chce člověk bejt v dospělosti. A už od dětství to v sobě pěstovat ten zájem pro to co člověka učiní šťastným. Jak dělat to co ho baví a zároveň se tím živit mít to jako práci. A mít svoje životní poslání pro to co bude žít dělat a tím až do konce života. Být v hlavní řadě spokojený se sám sebou a žít zdravy a dobrý život. Bez konfliktů s pochopením klidem a trpělivostí. S úctou a vděčností za život. S hodnotama a morální psychickou disciplínou. Mít o něco zájem a nadšení a věnovat se tomu. A né zaplavat hlavu hloupostma. A řešit ostatní lidi ať si každý dělá co chce ať si je svět jakej chce. To co ovládat můžu je jedině skutečně svoje myšlení komunikaci s lidma,činy a skutky. A přístup sám k sobě a všemu okolo. A svoje volby a rozhodnutí kým člověk je svim chováním charakterem vyjádřením na světě svim vlastním já osobností.“

„Celý život bojujeme, i když by dětství mělo být hrou a stáří mírem.“

„Na životním prostředí mě vůbec nezáleží.
Sere mě myšlení normálních lidí jak chcou žít normálně to se my hnusí. Nenavidím tradice tradice jsou sračka. Hodnotné a smysluplné myšlenky lidí z mynulosti mě dodávají energií. Ale neberu to jako nákou tradici neberu to tak že je to něco normálního a zcela přirozeného a automatického. Bez minulosti by budoucnost byla moc futuristická. Minulost ukazuje reálné skutky lidí z minulosti z kterých se dá vycházet a ponaučit. Vlastně ani nežiju pro budoucnost pouze se na tom skurveným životě snažím se z toho neposrat ale nák mě to sakra nejde. Jsem sprostá za to se omlouvám. Občas pracuju víc pro ostatní než pro sebe občas jsem otrok absolutně dobrovolně. Jen pro ten pocit že je mě na hovno a můžu si na to stěžovat. Můj hlavní koníček píčovat na život jem na to letitá odbornice už od dětství jen co jsem začala mluvit jsem začala píčovat na celí svět. Nebudu se omlouvat jsem skrátka špatný člověk špatná toxická kamarádka a jsem na tu zlou stránku sebe sama pyšná. Pýcha předchází pád ale jen když je ta dotyčná si neuvědomuje. Nesnáším lidi co berou život jako samozřejmost ty fakt nesnáším. Takoví si zaslouží peklo na Zemi.“

„Obecně platí, že biografie jsou velmi špatné. Ze všech těchto filmů se mi nejvíce líbila Edith Piaf, "Život v růžovém". Je pojat globálně. Začíná to od jejího dětství až do konce. Láska, zklamání, nemoc, odcházení. To bylo zajímavé.“

„Ke smyslům nejčistěji a nejbezprostředněji mluví rodný kraj v dětství.“

„Na dně duše není jiných krajin kromě krajin dětství.“

„Místo, kde jste prožili dětství, je jenom jedno.“

„Přijde-li země o své vypravěče, přijde i o své dětství.“

„Dětství se nemstí. Na louky zelené, chodí své pegasy pást radost svou kolíbat.“

„Ono to bude znít jako klišé... ono to klišé je, ale mám pocit, že jsem Evropan. A zároveň jsem i velký olšanský patriot, protože dětství jsem prožil v Olšanech u Rousínova. Takže jsem vlastenec, ale zase bych to nepřeháněl.“

„Od dětství si mnozí z nás říkali, že nebudou přihlížet, pokud se stanou svědky genocidního násilí. Říkali jsme si, že pozvedneme svůj hlas. Říkali jsme si, že budeme nasazovat svá těla. Slíbili jsme si, že se takové hrůzy za našeho života už nikdy nebudou dít. V Gaze právě teď probíhá ‚nikdy více’ našich životů. A my odmítáme přihlížet.“

„Až každé dítě na světě bude mít skvělé dětství, tak potom budeme společnost co bude za něco stát.“

„Nežli chtít se spokojit s masem tak jsou do postýlky i různé hračky. Vždyt i v dětství jsme si hrály z hračkama. Tak proč né v dospělosti se uspokojit dospělackejma hračkama.“

„Jednou když jsem byla malá
Jsem si zlomila ruku pravou při bruslení v dětství, když jsem se učila bruslit. Tak dlouho jsem padala až jsem si ruku zlomila. A pak už mě tak bolela že jsem si řekla. Sakra nesmim spadnout na ruku zavřela jsem oči a nadechla jsem studeny vzdch a vydechla. A pak jsem se narovnala hlavu nahoru a najednou jsem nespadnula a rozjela se na bruslích a když jsem spadla tak na zadek. Byla jsem sama na ledě a jen taťka mě kontroloval a seděl na sáňkach dál od nadrže abych se neutopila kdyby křupl led. O pár dni později jsem měla ruku v sadře. Vědla a věřila jsem že už si další ruku nezlobím levačku a i z rukou v sádře jsem vesele proháněla na ledu. Co tím chci říct že mě to naučilo spoléhat se sama na sebe a na svojí sílu. A tak jsem pochopila že tělo je křehké ale vůle silnější, že člověk může v životě trpět ale musí se umět i radovat. Hodně záleží na tom jak moc člověk padá a kvůli čemu padá. Muže se zvednout znovu a znovu i z bolestí v rukách a nevzdát to. Ale to nejdůležitější je ta vůle to presvědčení ta víra v tom okamžiku kdy zvítězil a přemohl pochybnosti aby našel v sobě sílu to udělat jinak aby znovu nespadnul. A tuhle moudrost si nesu celej svůj život. A ikdyž bruslím si proradost je to pro mě cena moudrost. Protože si pak říkám může mě všecho strašně srát a můžu před tím ustupovat nebo znovu vstanu promyslím to líp a udělám to tak aby mě to vnitřně nezlomilo všechny ty životní problémy a už nikdy si nepřipadat zlomeně ale vždycky jako hrdina svého okamžiku pro sama sebe výhrou nad sama sebou.“

„Ženám důvěru. Mužům odvahu. Dětem dětství.“

„Nikdy jsem nezažila, že by pacient líčil své rodiče negativněji, než jak je v dětství skutečně vnímal, ale vždy o nich mluvil pozitivněji - protože idealizace rodičů byla pro jeho přežití nezbytná.“

„Ve většině případu souvisí dětství s nynějšími vztahy, které máme. S tím, jak se chováme nebo nechováme my. Záměrně píši nechováme, protože chcete jít třeba opačným směrem. Co je dobré uvědomit si, že když po někom chcete pozornost, vyžadujete jí nebo o ni bojujete, s největší pravděpodobností jste bojovali o pozornost u jednoho nebo obou rodičů. A tímto způsobem se může odzrcadlit cokoli jiného, ne-li všechno.“