Citáty o síle

strana 10

„Ale proč tady být když nemám pro co tady být. Nikdo mě nikdy nepotřeboval. Jsem tady na tom světě nedobrovolně. A jediný co má smysl je žít bez myšlenky lidskosti ale žít pro instinktivní přežití. Protože lidskost je hloupost jen lepší level žít jako monstrum. I zvíře je víc zvíře. Než člověk člověkem lidskou moudrou bytostí která si zaslouží žít na tyhle planetě. Pro přežití protože jsme se narodili. Protože nám něco dalo život náká hnusná tupá lidská kreatura nazivající se člověk. Ale po několikati letech s rodiči neschopnych hlubokych uvach a emočního vcitění uvědomění si toho že člověk se stavá lidským díky schopnosti empatie lasky přatelství nadsení komunikace pozitivní. Dochazim do bodu kdy citím že né kazdý člověk je hoden byt naziván člověk lidska bytost Ale spíš monstrum neschopné existovat jako normalni člověk diky. Pouhému instinktivnímu prežití ale neradosti existovat to se z člověka pak stane zle monstrum které je naplněno existenčím zlem prežitku života tocí se v zašlích stereotipech které nevytváří hodnotnou lidskou bytost. A když si nedá možnost víru sílu nad vlastním osudem je to jen nádoba co přežívá bez radosti. Bez hodnotné existence myšlenky tady být vsichni jsou jen kus masa co jednou umřou. A už nevidí to krásné na tom životě to co by mohla sám sebou udělat pěknější. Protože neměla sílu neměla víru bála se vší té krutosti v lidských duších a zapoměla na to co ona sama vždycky chcela udělat ten svět lepším sama sebou. Protože věřila víc té temnotě svím monstrózním rodičům než svému dobru které v ní jakžtakš plapolalo jako malí plamínek bojující proti veliké temnotě. A pak je život jen blouděním a vlastně velikou věčností ne vděčností.“

„Když něčí dobré slovo předáte dál, pomůžete budovat lepší a zodpovědnější svět, vzájemnost mezi živými tvory a přírodou, pozitivní sílu, přesahující žité dny a dodávající jistotu lidskému bytí.“

„A můžu si psát co chci jak můžu vědět že to jednou nebude nikdy k něčemu užitečný v poznátcích pohledu na svět. Jak se na to kouká jedna bezvýrnamná osoba. Která sice trochu šílí gramatiku ale každej má svůj styl. Chybný styl je taky styl. Nejde mě o dokonalost jde mě o hlubší úvahy sice to je nezaživné. Ale třeba to co je nudné a nezaživné lidi v budoucnosti pochopí z časem jinak. Třeba za 1345 let no jak to můžu vědět. Třeba to změní realitu no kdo ví. Hlava tělo a nálada kdo ví jak se člověk přizpůsobí složitému světu svého vlastního zmatku svého umělého světa. Je to únavné. Ale příroda je energie a síla života. Člověk je co vlastně jen myšlenka mezi myšlenkama z myšlenkou která prostě je. A každej člověk je tu různě v té možnosti života. A tom přežití je to zase jen zmatek 🤯.“

„Byli jsme burcováni duševně i politicky, zbavit náš rozum lhostejnosti k našemu domovu, byli jsme vedeni upřímnou hrdostí být schopni položit za vlast oběť největší. Byli jsme vedeni k rozhodnutí, sáhnout po zbrani k obraně svých nejdražších cílevědomou mravní přípravou. Ti, kteří přešli na boj v týlu nepřítele, učinili tak s vědomím, že pro vysílání vojenských osob v civilním oblečení s trhavinami v batohu neexistují v protokole o vedení války žádné ustanovení o zajatých a raněných. Byli jsme vedeni láskou k vlasti, která se pěstovala v rodině a ve škole. Všechny tyto pojmy jsou těžce pochopitelné těm, kteří jako důkaz svého vlasteneckého cítění ukazují pěst komunistické strany hrozící kulturou třídního boje. Buďme fair a připusťme, že nevědomost hříchu nečiní. Je totiž stále dost těch, kteří přebarveni hovoří o tom, čemu nerozumí. Ti, kdož prošli výchovou Pionýra a Svazu mládeže, byli soustavně vychováváni v lásce k vlasti těmi, kteří vyzdvihovali takové partyzány, kteří za lásku k vlasti považovali trestný čin – znárodnění. Komunistický režim byl bez pochyby zločinný, to je třeba stále zdůrazňovat zvlášť mladé nastupující generaci. Mravní síla v lásce k vlasti je těžko pochopitelná tam, kde je humanita vykládána partyzánskou lůzou a v komunistickém sekretariátě.“

„Upřímný úsměv sílu dodává. Ten koho úsměv oslní jeho duši. Ten kdo srdcem vnímá svět vděčně a pokorou. Toho nikdy nezničí zlí svět.“

„Rozhodnutí s někým manipulovat, ať už je podvědomé, nebo vědomé, je rozhodnutím převzít nad někým moc. Když je nerovnost moci takto jednostranně vynucena, znamená to, že svého partnera nevidíte jako spojence v životě a spojence, který vám pomůže dosáhnout toho, co chcete a potřebujete. Vnímáte jej jako nepřítele v životě a odporovou sílu, která vám brání v dosažení toho, co chcete a potřebujete. To je opak fungujícího vztahu.“

„Melancholik.
Je mi z toho žití na blití 🤮. A taky to teče řítí 💩. Ty všechny víplody sraček světa. A chce se mi brečet 😭 je to všechno psychologie a drama. Mám asi horečku přehřívám se🤒 s toho myšlení.
Ne moc mě rmoutí 🤑. Bláznovství tíží 🤪. Láska mě taky hodně naštvala 🥰. Kapesníčky přibejvají v koši🤧. Reklamy mi dávají do tlami duši hipnotizujou 😵‍💫.Ďábel ne v mé duši Ďábel je můj místr 😈. Pro hlubší poznání vždycky vždycky dávat než brát 💔. Nauky nauky jak žít jak být jak snít období nedostatku síly na cestě skoušen životem dramatik pocitu v duši. Obejmi neznámého vždyť všichni jsme neznámí 🫂.“

„Můžu se cítit myslet uvažovat vnímat dýchat žít existovat přežívat komunikovat uvědomovat moralizovat utvářet ukazovat ukusovat. Ale hlavně se můžu i zbláznit z té moci a síly života. Která je přítomná ve všem okolo ve všem a hlavně v myšlenkách a citění.“

„Á 😯vidím a cítím tolik života ve všem okolo sebe i ve svich žilách to je sílá. Tolik života proudící v krvi dech a tlukot srdce.Život voda hmyz zvuky vůně vzduch civilizace chaos myšlenek měnící se svět v okamžiku vteřin okamžiků. Nechapu proč ale nemůžu přestat se cítit v tomto pocitu. Tak nák příliš povznésle vždyť už můžu jen umřít už můžu jenom cítit se hloupě jako blbec tolik chyb tolik lítost tolik citu tolik slov tolik mnoho citovích pohledů na život kdo jsem. Bloudící duše tmou ve svém zmatku cítění kam duši plout kam se hnout co udělat mám nevím netuším. Ta síla všeho napojení možností pár však předemnou mlha šedivá života zkušenosti zlých mě svírá do svích čelistí času smutku. Oči zavírám na kolena padám už není síla už se vzvládám. Pokračuj v cestě ozve se z nebe. Ukažu prostředníka trhni si Bože radši mě ukaž cestu mlhou mich splínů v mém okamžiku. Bůch odpověděl drž se dobrých lidi děvče a zlé lituj z jejich bezduchosti a bezcitnosti. A já to se ti to relaxuje tam na hoře co.? Bůch odpoví: jó kežby občas mě ta věčnost sere tak se učím jiné víře proč jen já bych měl vědět všechno když jiní vědí líp než já co je krásnějšího na světě.“

„Jen pozoruj, nedávej nikomu rady, nesuď, odpočívej, naber sílu a věnuj se sobě.“

„Pravda může být a měla by být považována za způsob, jak zajistit, aby něco ve vašem životě bylo stabilní. Použijte ji k ověření skutečné síly, pravosti a stability všech součástí vašeho života.“

„Všichni jsme zázrak zrození a přesto se chováme jako by život pro nás nic neznamenal. Víc koukáme do svítících displejů víc zdílíme informací a zmatku našich postřehů z života a informací. A síla života se stává myšlenkou přežití tak nák jinak. A ve finále je to jen přežití z míň dřinou a vícero pohledů a možností pro cokoliv když jsou prostředky. Ti co musí dřít aby přežily další den ti možná nejvíc pociťují přítomný okamžik protože jde jim o všechno. Těm co nejde o všechno ti mají asi dost nahrabáno tím pádem pro ně okamžik je jen přežitek. A ti co jsou něco mezi tím tak ti se nejvíc boji budoucnosti. To je o vychcanosti kazdýho člověka si to udělat dobrý na tyhle pojebaným světě.“

„Pokaždé jinak se cítím jinak reaguje ovládá mě jiná síla asi pestrá a dost proměnlivá.“

„Vede tě život vede tě nuda. Vede tě kreativita vede tě pozitivní síla ve tvoji hlavě. V náhodné možnosti života hravosti.“

„Jednou když jsem byla malá
Jsem si zlomila ruku pravou při bruslení v dětství, když jsem se učila bruslit. Tak dlouho jsem padala až jsem si ruku zlomila. A pak už mě tak bolela že jsem si řekla. Sakra nesmim spadnout na ruku zavřela jsem oči a nadechla jsem studeny vzdch a vydechla. A pak jsem se narovnala hlavu nahoru a najednou jsem nespadnula a rozjela se na bruslích a když jsem spadla tak na zadek. Byla jsem sama na ledě a jen taťka mě kontroloval a seděl na sáňkach dál od nadrže abych se neutopila kdyby křupl led. O pár dni později jsem měla ruku v sadře. Vědla a věřila jsem že už si další ruku nezlobím levačku a i z rukou v sádře jsem vesele proháněla na ledu. Co tím chci říct že mě to naučilo spoléhat se sama na sebe a na svojí sílu. A tak jsem pochopila že tělo je křehké ale vůle silnější, že člověk může v životě trpět ale musí se umět i radovat. Hodně záleží na tom jak moc člověk padá a kvůli čemu padá. Muže se zvednout znovu a znovu i z bolestí v rukách a nevzdát to. Ale to nejdůležitější je ta vůle to presvědčení ta víra v tom okamžiku kdy zvítězil a přemohl pochybnosti aby našel v sobě sílu to udělat jinak aby znovu nespadnul. A tuhle moudrost si nesu celej svůj život. A ikdyž bruslím si proradost je to pro mě cena moudrost. Protože si pak říkám může mě všecho strašně srát a můžu před tím ustupovat nebo znovu vstanu promyslím to líp a udělám to tak aby mě to vnitřně nezlomilo všechny ty životní problémy a už nikdy si nepřipadat zlomeně ale vždycky jako hrdina svého okamžiku pro sama sebe výhrou nad sama sebou.“

„Skutečná síla člověka pramení v přiznání si svých vlastních problémů. Pokud to nedovedeme, jsme v začarovaném kruhu a řešíme sračky

-Simona Kim Bernardi“

„Lidé se cítí silní, dokud nezjistí, že síla není v tom, co mají, ale v tom, co jsou ochotni obětovat.“

„Největší ironie, teprve když se zcela podíváš do té prázdnoty, konfrontuješ naprostou lhostejnost reality, získáš sílu tvořit význam úmyslně, strategicky a nemilosrdně. V tom aktu čisté tvorbě z čistého ničeho se stáváš božským.“

„Dovol životu, ať proudí. Dovol sobě cítit lásku k životu. Dovol svému tělu, ať je bez dokonalostí. Dovol své mysli, ať funguje až, když se něco děje. Dovol svému srdci, ať pociťuje. Dovol své duši, ukázat ti vyšší podstatu žití. Dovol ostatním, ať se rozhodují podle své vlastní svobodné vůle. Dovol minulosti, aby ti dala moudrost, sílu a vzpomínky. Dovol přítomnosti, ukázat ti, jak se žije a prožívá vědomě. Dovol budoucnosti, připomenout ti, že ať přinese cokoli je to v pořádku. Dovol bolesti, promluvit ti do duše. Dovol nemoci, ukázat ti důležitost zdraví. Dovol času, ukázat ti, jak rychle plyne. Dovol víře a naději, aby tě naplnila důvěrou. Dovol snům, ukázat ti, že zázraky se mohou stát. Dovol zrození, ukázat ti, jak život tvoří. Dovol smrti, ukázat ti, že nic není věčné a sílu vděčnosti. Dovol si všechno, co si jen umíš představit. Dovol sobě, zažít hloubku života.“

„Svět odměňuje sílu, nikoli dobro. Ale lidé odměňují bezcitnost, nikoli laskavost.“

„Žijte pro chvíle, kdy získáte zpět svou sílu a přestanete se cítit jako oběť okolností.“