„Opravdová podstata a jednoduchost života lidského v dobách prvotních měla v sobě alespoň tu přednost, že mohl žíti v přírodě stále jako host. Když se posilnil pokrmem a spánkem, pomýšlel na další cestu. Svět mu byl takřka stanem a on se buď províjel údolími, nebo procházel rovinami, zlézal horské vrcholy. Ale běda! Lidé se stali nástroji svých nástrojů. Člověk, který si beze všeho trhal ovoce, když měl hlad, se stal farmářem, a kdo si vybral za přístřeší strom, byl domácím pánem. My už nerozbíjíme své ležení jenom na noc, nýbrž usadili jsme se na zemi a zapomněli na nebesa. Přijali jsme křesťanství jenom jako zlepšený způsob zemědělství. Vystavěli jsme si pro život vezdejší rodinné obydlí a pro to, co přijde potom, rodinný hrob.“