„Ježíši ukřižovaný! Nechci žíti ve světě, jehož filosofie učí, jak se mizerňoučkými prostředky dobývají malicherňoučké prospěšíčky a výhodečky. Bohužel, rozhlížím-li se českou společností, vidím plno lidí, tou filosofií se spravujících. U nás opravdu se všecko hemží pididušemi, které za bukvici přísahají, nejlepšího přítele zrazují, slovo ruší, obecné dobro zadávají, rodičů i jazyka materského se odříkají. Dej mi, bože, do ruky provaz uzlovatý, abych jím ku Tvé slávě zmrskal tuto chamradinku, mrskal a umrskal, až by jí nebylo! Vnukej, Pane, českým synům zase velké myšlenky, jako jsi činíval druhdy; a vrať jim srdce velké, abych Tvůj národ český jen počtem byl malý, ale duchem a srdcem nezůstával za velkými!“

Holečkova modlitba
Zdroj: [Emanuel, Chalupný, Josef Holeček, F. Topíč, Praha, [1922], 12, České hlavy, 20]