Citáty na téma božství

„Dobrota je ze všech ctností a důstojností ducha nejvyšší hodnotou, blízkou božství; bez ní je člověk neklidnou, zlomyslnou a ubohou věcí, o nic lepší než kdejaký hmyz.“

„Nejen praktikujte své umění, ale ponořte se do jeho tajemství; umění si to zaslouží, protože pouze umění a věda mohou povýšit člověka na božství.“

„Láska posvěcuje to nezpůsobné zvíře v člověku, jemuž se říká sexus, na božství v něm.“

„Poezie je všudypřítomnost Božství.“

„Já však používám určitý filosofický, religionistický a historický materiál výlučně ke znázornění duševních souvislostí. Když například používám pojem Bůh nebo stejně metafyzický pojem energie, pak se tomu nemohu vyhnout, neboť jsou to obrazy, které jsou v lidské duši od počátku. Musím vždy znovu zdůraznit, že ani mravní zákon, ani pojem Bůh, ani jakékoli náboženství nenapadly člověka zvnějšku, jaksi z nebe, ale že to vše má člověk in nuce v sobě a že si to tedy také vytvořil sám ze sebe. Je tudíž naprosto liché si myslet, že k zapuzení těchto strašidel stačí pouhé vysvětlení. Ideje mravního zákona a božství patří k nevykořenitelnému vlastnictví lidské duše. Proto se každá poctivá psychologie, kterou nezaslepilo šosácké osvětářské tmářství, s těmito skutečnostmi musí vyrovnávat. Vysvětlováním ani ironií se jich nezbavíte. Ve fyzice se můžeme obejít bez obrazu Boha, v psychologii je to však zcela určitá veličina, s níž se musí počítat stejně jako s „afektem“, „pudem“, „matkou“ atd. Věčné zaměňování objektu a imaga vede přirozeně k tomu, že ve svém myšlení neumíme rozlišit mezi „Bohem“ a „imagem (obrazem) Boha“, takže se domníváme, že mluvíme o Bohu a že podáváme „teologické“ vysvětlení, když hovoříme o „obrazu Boha“.“

„Předpokládejme, že byste každou noc byli schopni snít jakýkoliv sen, který si vyberete. A že byste například měli možnost během jedné noci prosnít 75 let v čase. Nebo jakoukoli jinou dobu byste chtěli. Ze začátku tohohle dobrodružného snění byste si samozřejmě splnili všechna svá přání. Dosáhli byste všech druhů potěšení, na která byste si pomysleli. A po několika nocích 75 letých snů dokonalé radosti a štěstí, byste si řekli: „Wow, to bylo super! Ale teď, teď se nechám překvapit. Chci zažít sen, který nemám pod kontrolou. Ve kterém se mi přihodí něco, o čem nevím, co to bude.” A až byste ho dosnili a probudili se, řekli byste: „Jej, to bylo teda na hraně!” A pak byste se stávali čím dál většími dobrodruhy, měli více odvahy a podstupovali další rizika, podle toho, co byste si vysnili. Až nakonec…, nakonec byste snili přesně o tom, kde jste TEĎ. Snili byste sen života, který právě teď prožíváte. Bylo by tomu tak v rámci toho celého nekonečného počtu možností. Hraní si na to, že nejste Bůh. Protože podle této myšlenky si celá podstata Božství hraje a předstírá, že jím není. Takže dle této myšlenky je každý ve své podstatě jen ultimátní skutečností. Ne bohem v politicko-vládnoucím smyslu, ale Bohem ve smyslu vnitřního bytí. Tím hlubokým základem, esencí, podstatou, jakkoliv to nazveme. A my všichni tím jsme, jen předstíráme, že nikoliv.“

„Žije-li člověk sobecky a bez spojení s božstvím, chodí jen po obvodu kruhu, tím pádem je od božství vzdálen. Je vzdálen od svého středu a také od lidí. Když jde dovnitř, do svého středu a božství, je blízko štěstí, klidu, míru a je blízko také lidem.“

„Nevěřím v Kristovo božství. Fanaticky věřím v jeho lidství.“

„Všichni z nás, aniž by nás tomu kdo učil, jsme dospěli k víře v jistý druh božství, ačkoliv není vůbec snadné by všichni lidé znali skutečnou pravdu o něm, ani možné pro ty, kteří tu pravdu znají, ji všem vysvětlit.“

„Ten, kdo je sjednocený s Bohem, není jen duchovní nebo svatý, ale má s Pánem jednoho Ducha. Takový člověk splynul (anekrathé) s Božstvím a Božství s ním a stal se s Bohem jedno.“

„O náboženské situaci v Praze po její návštěvě roku 1502: V náboženství je tu nesmírná rozháranost. I když pomíjím viklefisty a pikarty, jsou tu ještě takoví, kteří božství našeho Vykupitele popírají, kterým duše s tělem umírá, kteří se domnívají, že jakákoliv víra je dobrá a stačí k spasení, ani i takoví, kteří i peklo mají za bajku. Těchto doměnek přidržuje se jednotlivců bezpočtu; nejen tajně, nýbrž i veřejně se to hlásá. Starci, chlapci, muži i ženy se hádají o věcech víry, vykládají si Písmo sv. tak, jako se neučilo. Každá sekta má tu své přátele, tak veliká je touha po novotách.“

„Osvícení se nikdy jen tak nepřihodí. Je tu pořád. Sadhanu děláte jen proto, abyste ho viděli a ne vytvářeli božství ve své duši. Jediné, co byste vyprodukovali, by bylo vaše ego.“

„Přítomnost vašeho já je absence vašeho božství, přítomnost vašeho božství je absence vašeho já.“

„Pro mě je tento život snahou pomoci lidem projevit jejich božství.“

„Lepší by bylo nemít žádnou představu o božství, než mít o něm nízké, fantastické, urážlivé a nedůstojné představy; menší zlo je nepoznat Boha, jak ho urážet.“

„Pán je ve svatostánku přítomen s božstvím i lidstvím, protože ví, že my potřebujeme jeho osobní blízkost; takoví už prostě jsme. Z toho pro každého plyne, že se k němu cítí přitahován a prodlévá u něho tak často a tak dlouho, jak jen může.“

„Život - vyvrcholení minulosti, vědomí přítomnosti, náznak budoucnosti přesahující poznání, kvalita, která dává hmotě nádech božství.“

„Moudrost začíná přemýšlením o všem až po strácím se v tom všem. A naleznutí našel jsem svojí duševně psychickou formu osvobození se pravdu ve všech pravdách. A jakési božství v napojení se na koloběch přírody a všeho okolo. To prozření uvědomění procitnutí odevření něčeho v sám v sobě. To je jako fakt ujetej stav mysly kdy to všechno najednou je tak jak velký. Ta hlava ty myšlenky ten silný smyslově a psychicky i fyzicky zvláštní propojení. Všichni jsme si bohama ve svích hlavách.“

„Božství nepředpokládá zázrak nebes, ale lásku lidí.“