Citáty na téma pěst

„Každého hulváta sraž pěstí do bláta.“

„Proč? Proč dívka v roztrhaných šatech, ležící na krvavé posteli, vzlyká jméno viníka, ve chvílí když její rodiče nic netušící vcházejí do domu nalézajíc zneuctěné tělo jejich děvčátka…
Proč chlapec, kterého matka zavrhla, nutí slečny být mu nablízku a být mu osobou, kterou vždy tolik chtěl i když to znamená, že slečny křičí z posledních sil a poté ztichnou napořád…
Proč muž viní ze ztráty své milé jeho děti a v zlosti jeho pěst přistává na líci jeho dcery, přičemž praví:,, promiň“ pokračujíc v úderech do třesoucího se tělíčka jehož běloba chladí na duši, otočí se a na řadu příjde syn, který jen svou sestru chránil…
A proč osoba s dobrým srdcem je odtržena, pro svůj nedokonalý vzhled, když láska sršící jí z očí by zahřála všechny osoby v říši divů, při čemž by ji ještě půlka zbyla pro bytosti všeho druhu co by lásku potřebovaly a obětovala by svůj zrak pro slepou matku aby své dítě spatřila, svůj sluch pro stařenku, aby naposledy slyšela své blízké a svou řeč pro chlapce šeptajíc své:,, miluji tě“ jeho umírající přítelkyni.
Mnoho otázek a jen jedna odpověď…LÁSKA.
Někteří pro ní mnoho obětují, jiné tento pocit úplně zničí.
Tolik lidí by šťastnějších bylo, kdyby zatmění jejich srdcí ovadlo a radost by rozzářila jejich tváře.“

„Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu“

„Existuje pět základních vlastností, které dělají každý tým skvělý: komunikace, důvěra, kolektivní odpovědnost, starostlivost a hrdost. Rád si představuji každou z nich jako oddělený prst na pěsti.“

„Před vámi stojí boxer, nad kterého není. Má železné pěsti a je krásně opálený. Hodně mluví a velebí své přednosti – jsou v tvrdém úderu a nedostižné rychlosti.“

„Já nezastrašuji před soubojem své soupeře slovy. To je nesmysl. Já je zastraším v ringu svými pěstmi.“

„Pěst sice není žádný argument, ale kde najít argument proti pěsti?“

„Máš-li, otče, syny, a ty, matko, dcery, zhýbej jich od dětinství jejich; sice po letech oni tebe zhýbati, a když vyrostou, snad pěstí hroziti a ruce své proti tobě pozdvihovati budou. Nezkusili jste to s pláčem, a hořkostí srdce, někteří rodičové? Ó, kýž tu žádného není, abych otci takovému aneb matce bolesti té neobnovil.“

„Sevřenou pěstí stisk ruky nevyměníš.“

„Máme dvě možnosti, jak s ním naložit. Přirozený a elegantní impuls nám velí, abychom ho praštili do nosu, pokud ovšem máme skrupule (morální nebo fyzické), nezbývá nám než užít sílu neméně divošskou a solidní, jako je rána pěstí, totiž rána rozumu.“

„Nevím, jestli to víte, ale mám teď nového koníčka: sbírám historky, u kterých můžu dokázat, že se vyprávějí v Sovětském svazu. Lidé si je tam sami vymýšlejí a povídají mezi sebou, což ukazuje, že mají k realitě ve své zemi humorně cynický přístup. Jedna z těchto historek, kterou vám teď řeknu – a kterou jsem již říkal i generálnímu tajemníkovi Gorbačovovi, a on se smál – je o Američanovi a Rusovi, jak se hádají o tom, která země je lepší. Američan povídá: „U nás není žádný problém, abych přišel do Oválné pracovny, začal bouchat pěstí prezidentovi do stolu a říkat: ‚Pane prezidente, nelíbí se mi, jak řídíte tuto zemi‘.“ Rus na to: „Ani u nás to není problém. Klidně můžu přijít do Kremlu, začít bouchat pěstí do stolu generálního tajemníka a říkat: ‚Soudruhu tajemníku, nelíbí se mi, jak prezident Reagan řídí svoji zemi‘.““

„Smysl možno najít na vlastní pěst, bez doktrín. Příklad? Moje dcera Tereza Boučková. Adoptovala dvě romské děti. Řekli jí totiž, že na bílé by musela dlouho čekat, kdežto barevné může mít hned. Hlubší smysl to původně nemělo. A dnes je neokázalý boj za práva menšin tématem jejího života.–Pavel Kohout v rozhovoru s Ladislavem Vereckým „Pavel Kohout: Disident, který spoluzakládal Chartu 77“, Reflex“

„Zatoužila jsem mu ten škleb smazat z obličeje pěstí. Odolala jsem. Kdo říká, že se nedokážu ovládat.“

„Věcí vlády je zasedat, nikoli mlátit. Vládne se hlavou a zadkem, nikoli pěstí.“

„Moudrost
Ten kdo ví ten prošel časem zkušeností. Ten kdo se nazívá moudrým ten je moudronos. A ten kdo je na pěst to je ten co jenom žvání a nic neudělal a nic ne prožil a furt jen žvaní bez toho aby tvořil.“

„Pohotovostní pluk přijel, až když byl pozván hlídkou. My jsme přijeli až do toho nejprudšího, co se tady dělo. Stáli jsme v postranních ulicích, neviděli jsme, kolik je tady lidí, jaká síla, co na nás má ta opozice připravený, prostě jsme šli do něčeho, aniž jsme věděli, co na nás čeká. Až když jsme nastoupili na Václavské náměstí, tak jsme viděli, kolik je tady lidí, jaká je síla, a až tady jsme se dozvěděli konkrétní povely. Struktura celého zásahu tady byla, ale všecko se utvářelo až zde na místě. (…) Protiútok [demonstrantů] byl veden z dálky některými skupinami. Z davu po nás někteří házeli třeba kostky po domácku vyrobené, dřevo, možná i kamení. Prostě ty helmy a štíty, co jsme měli, nám dost často pomohly od nějakých úrazů, roztržení obličeje nebo které by nám zanechaly následky. Útoky byly, když jsme někoho předváděli, když na nás pořvávali „Gestapo!“ a jiný urážlivý výroky, dokonce pěsti a kopance, a příslušník, který byl sám, byl zavlečen do davu a dostal tam někdy někde i nějakou ránu, kopanec. (…) Měli řetězy rozkovaný, co já jsem viděl, na kterých byly na konci navařený ocelový kuličky, to většinou ty, jak se říká, pankáči, tydlety mladý skupiny, který to nosily po kapsách, boxery, takovýhle věci měli u sebe, i kudly, zbraně, třeba jehlice na pletení, navařený očko na ní, takovýhle věci se u těch demonstrantů tady objevily. (…) Já jsem přesvědčen, že bez zásahu pohotovostního pluku, který je cvičen na tyto události, by se obnovení pořádku a klidu v centru hlavního města neobešlo. (…) Hlas Ameriky i Svobodná Evropa vysílá jenom to, co řeknou jejich korespondenti zde, a ti jsou placeni za to, co řeknou, a čím víc budou urážet náš stát a čím víc budou hanobit naše čelní představitele, tím dostanou víc peněz, a proto, snad si myslím si nebo je to určitě tak, proto hanobí náš stát, naši bezpečnost těmito urážlivými výroky, jako že to bylo brutální. Zásah nebyl brutální, byl veden přesně podle měřítek, jak se má vést a jak nám bylo veleno.“

„Je to Bismarckův duch, který nám zakazuje obětovat naše životní zájmy a dodává nám sílu k hrdinnému rozhodnutí vést strašlivý boj s Východem i Západem jako - řečeno Bismackovými slovy - " silný muž, jenž má dvě pěsti - pro každého nepřítele jednu."“

„Ať už hrajeme s hosty, nebo na vlastní pěst jako trio, mým přístupem k Triveni bylo vyvážit svobodu se sebeovládáním aby jsme vždy zůstali lyričtí a pravdiví.“

„Neúprosný Berlín nutil každého z nás prosadit se na vlastní pěst.“

„K organizaci naší společnosti nepotřebujeme pěsti, nýbrž mozky. Nepotřebujeme žádný tělesný výkon siláka, nýbrž potřebujeme ty nejlepší hlavy.“

„Ten čas přijde, a velmi brzy vy sami jej přivodíte, budete-li pokračovati ve své soustavě znásilňování našeho národa, kdy psychologické nazírání našeho lidu donutí ho sáhnouti к jiným prostředkům, než protestům a manifestacím, kdy snad národ — jako kulturní lidé nemůžeme a nechceme to snad pochopiti — sáhne ku kladivu a k mozolné pěsti, ku kose a vidlím.“

„Nebojte se jít na vlastní pěst. Právě tam najdete ovoce.“

„Se zaťatou pěstí si nemůžete podat ruku.“

„Byli jsme burcováni duševně i politicky, zbavit náš rozum lhostejnosti k našemu domovu, byli jsme vedeni upřímnou hrdostí být schopni položit za vlast oběť největší. Byli jsme vedeni k rozhodnutí, sáhnout po zbrani k obraně svých nejdražších cílevědomou mravní přípravou. Ti, kteří přešli na boj v týlu nepřítele, učinili tak s vědomím, že pro vysílání vojenských osob v civilním oblečení s trhavinami v batohu neexistují v protokole o vedení války žádné ustanovení o zajatých a raněných. Byli jsme vedeni láskou k vlasti, která se pěstovala v rodině a ve škole. Všechny tyto pojmy jsou těžce pochopitelné těm, kteří jako důkaz svého vlasteneckého cítění ukazují pěst komunistické strany hrozící kulturou třídního boje. Buďme fair a připusťme, že nevědomost hříchu nečiní. Je totiž stále dost těch, kteří přebarveni hovoří o tom, čemu nerozumí. Ti, kdož prošli výchovou Pionýra a Svazu mládeže, byli soustavně vychováváni v lásce k vlasti těmi, kteří vyzdvihovali takové partyzány, kteří za lásku k vlasti považovali trestný čin – znárodnění. Komunistický režim byl bez pochyby zločinný, to je třeba stále zdůrazňovat zvlášť mladé nastupující generaci. Mravní síla v lásce k vlasti je těžko pochopitelná tam, kde je humanita vykládána partyzánskou lůzou a v komunistickém sekretariátě.“