Citáty na téma psychologie

„… Miluju psychologii, miluju kouzla, miluju… miluju opravdovou krásu. Miluju opravdový talent. Miluju, když je něco zázračné, když je něco tak krásné, že to nemůžeš pochopit. C“

„Poezie nás učí jak ženy zbožňovat, próza nás učí jak je milovat, psychologie nás učí jak s nimi vycházet a právnická literatura nás učí, jak se s nimi rozcházet.“

„Žádná psychologie nedokáže ženu vysvětlit; z toho také pramení její síla. Muže lze zkoumat, ženu lze jen obdivovat.“

„Zcela prapůvodní skutečnost, že člověk předpokládá totožnost vlastní psychologie s psychologií druhého, ztěžuje nebo znemožňuje správné pochopení ženské psýché.“

„Když slyšíte, že někdo hovoří o nějakém problému kultury nebo dokonce lidstva, musíte se vždy zeptat, kdo ten člověk je, neboť čím je problém obecnější, tím víc může člověk do jeho vylíčení,, vtajit" svou vlastní osobní psychologii.“

„Psychologie vždy porazí pouhou matematiku.“

„Psychologie je zhruba ve stádiu, v jakém byla chirurgie, když ji praktikovali holiči.“

„Psychologie zaručuje skutečné vědění o druhém pohlaví a nahrazuje svévolné mínění, onen pramen nevyléčitelných nedorozumění, která pustošivě ničí manželství naší doby.“

„Nejsilnější vědou, která řídí náš svět je, psychologie.“

„Lepší svět začíná u jednotlivců. Co pochopili už dávno psychologií života a myšlenek.“

„Když zrovna nepřednáším nebo nezkouším studenty, tak se zabývám evoluční biologií, evoluční parazitologií a evoluční psychologií a hledáním ztracených předmětů v nepořádku na svém stole.“

„Já však používám určitý filosofický, religionistický a historický materiál výlučně ke znázornění duševních souvislostí. Když například používám pojem Bůh nebo stejně metafyzický pojem energie, pak se tomu nemohu vyhnout, neboť jsou to obrazy, které jsou v lidské duši od počátku. Musím vždy znovu zdůraznit, že ani mravní zákon, ani pojem Bůh, ani jakékoli náboženství nenapadly člověka zvnějšku, jaksi z nebe, ale že to vše má člověk in nuce v sobě a že si to tedy také vytvořil sám ze sebe. Je tudíž naprosto liché si myslet, že k zapuzení těchto strašidel stačí pouhé vysvětlení. Ideje mravního zákona a božství patří k nevykořenitelnému vlastnictví lidské duše. Proto se každá poctivá psychologie, kterou nezaslepilo šosácké osvětářské tmářství, s těmito skutečnostmi musí vyrovnávat. Vysvětlováním ani ironií se jich nezbavíte. Ve fyzice se můžeme obejít bez obrazu Boha, v psychologii je to však zcela určitá veličina, s níž se musí počítat stejně jako s „afektem“, „pudem“, „matkou“ atd. Věčné zaměňování objektu a imaga vede přirozeně k tomu, že ve svém myšlení neumíme rozlišit mezi „Bohem“ a „imagem (obrazem) Boha“, takže se domníváme, že mluvíme o Bohu a že podáváme „teologické“ vysvětlení, když hovoříme o „obrazu Boha“.“

„Každému je jasné, jakou psychologickou skutečnost označuje jako pud, ale co vlastně pud jako takový je, jasné není. Právě tak je jasné, že například obraz Boha odpovídá určitému komplexu psychologických skutečností a že tedy představuje určitou veličinu, s níž lze operovat; ale co je Bůh jako takový, to zůstává otázkou, která je mimo veškerou psychologii.“

„Reinkarnace je nejspravedlivějším náboženstvím. Každému, kdo se provinil proti zákonu lásky k bližnímu, dává v obnoveném pozemském životě možnost napravit to, v čem chyboval. Psychologie bude muset pohřbít mnohé staré a často velmi oblíbené teorie – a formulovat nové, ve kterých vědecky prokázaná reinkarnace zaujme klíčové místo.“

„Psychologie nemůže dosáhnout jistoty a přesnosti přírodních věd, dokud se nebude opírat o experiment a měření. Krokem v tomto směru by mohla být aplikace série mentálních testů a měření na velký počet individuí.“

„Měnit psychologii celých skupin je běh na dlouhou trať bez jistého výsledku.“

„Co se od našich vzorů můžeme naučit, je především ta skutečnost, že duše skrývá obsahy nebo je vystavena vlivům, jejichž asimilace se pojí s největšími nebezpečími. Když tedy staří alchymisté své tajemství připisovali hmotě a Faust ani Zarathuštra nás nikterak nepovzbuzují k tomu, abychom je k sobě přičlenili, nezbývá asi nic jiného, než ten arogantní nárok vědomí, aby bylo samo duší, odmítnout a přiznat duši skutečnost, již našimi současnými rozumovými prostředky nejsme schopni pochopit. Nepovažuji za tmáře toho, kdo přizná svou nevědomost, nýbrž toho, jehož vědomí není ještě ani tak vyvinuto, že o své nevědomosti nic neví. Jsem toho názoru, že alchymistické očekávání, že z hmoty lze zhotovit filosofické zlato nebo všelék nebo zázračný Kámen, je sice na jedné straně iluzí (jejíž příčinou je projekce), ale na straně druhé odpovídá psychickým skutečnostem, jimž v psychologii nevědomí připadá velký význam. Alchymista totiž, jak dokazují texty a jejich symbolika, projikoval proces individuace do chemických procesů proměny.“

„Kdo to ale vlastně je ten stát? Je to nahromadění všech bezvýznamných, z nichž se skládá. Kdybychom jej mohli personifikovat, získali bychom individuum, či spíše monstrum, které by stálo v duchovním i etickém ohledu daleko pod úrovní většiny jednotlivců, jež ho tvoří, neboť stát představuje nejvýše umocněnou psychologii masy.“

„Nejmocnější vědou světa se stala, ta která byla v minulosti dlouho neuznávaná, psychologie. Dnes nám řídí celou společnost….“

„Psychologie je jako jedna rovnice o dvou neznámých. Za X si dosadíme, co chceme a pak budeme hledat Y.“

„Člověk je ve své psychologii přežvýkavec, který neustále přežvykuje svoje myšlenky, dojmy, koncepce. Uvnitř člověka neexistuje jeden člověk: mění se podle jeho emocí. Dělat si obraz o něm podle toho, jak se jeví ve vášni nebo rozkoši, a nepředvídat u něj myšlenkové návraty a psychologické zvraty je velmi častým omylem lásky s často krutými následky.“

„Představte si, že máte před sebou dílo, které čítá celkem šest hlavních postav a každé z nich musíte vtisknout jednoznačný, snadno rozpoznatelný a nezaměnitelný taneční rukopis, povahovou psychologii, jež se navíc pod náporem zápletek a vypjatých dramatických momentů vyvíjí. Tomu se říká šichta.“

„Myslím, že v ní je něco známého, co lidi uklidňuje, bez ohledu na to, jak je ten příběh znepokojivý. Psychologie lidské mysli a našeho chování lidi zajímá, mají pocit, že se v tom můžou vidět. A tento text je velmi pružný, valí na vás spoustu otázek a přitom dává málo odpovědí. Každý si tak na vše odpoví po svém.“

„O módě
Každej je unikátní umělec stylista. To jaké barvy má na sobě mají svůj víznam psychologie barev. Čím víc osobitější charakter tím víc stylu v oblékání. Placení oblečením mě sere. Chápu že každý chce vypadat skvěle. To se dá ještě přežít. Ale zase trpí příroda tuny hadrů bot odpadu. Štve mě když koukám na eshopu. Na oblečení nahovno ušité nebo z hnusného materialu co škodí přírodě je mě z toho na hovno. Ale jaké to má řešení???“

„Když se na jakoukoliv situaci dá pohlížet jinak. Tak proč se některé události stále opakujou. Ikdyž se na ně dá kouká jinak. Dají se změnit v přístupu k dané myšlence události proč se to nemění. Proč mám pocit jako by to počasí mělo ještě větší dopad na náladu a myšlení lidí než kdy jindy. Změny tlaků v teplotě vlhkosti větru a barvě mraků přece i ta psychologie barev mraků by mohla lecos povědět o náladách. Já jsem takovej ten člověk co je meteosenzitivní že mě to počasí ovládá nálady a energií. Ale v poslední době cítím že jsou všichni jako by je to ovladalo. Přídou mě všichni lidi jako zombie když jsou naneby čtyři barvy mraků. Takové unaveně mě to příde to okolí. Ale vlastně nevím jestli se to počasí mění nebo spíš já se jemu přizpůsobuju a více o něm přemýšlím.“

„Melancholik.
Je mi z toho žití na blití 🤮. A taky to teče řítí 💩. Ty všechny víplody sraček světa. A chce se mi brečet 😭 je to všechno psychologie a drama. Mám asi horečku přehřívám se🤒 s toho myšlení.
Ne moc mě rmoutí 🤑. Bláznovství tíží 🤪. Láska mě taky hodně naštvala 🥰. Kapesníčky přibejvají v koši🤧. Reklamy mi dávají do tlami duši hipnotizujou 😵‍💫.Ďábel ne v mé duši Ďábel je můj místr 😈. Pro hlubší poznání vždycky vždycky dávat než brát 💔. Nauky nauky jak žít jak být jak snít období nedostatku síly na cestě skoušen životem dramatik pocitu v duši. Obejmi neznámého vždyť všichni jsme neznámí 🫂.“

„O naštvanosti o emocích o přírodě o svědomí
Naštvala jsem se a vyškubla dýňi z kořenem a na květy stále litaly včely tak jsem květy a dýně rozdupala a rostlinu dýni hodila na kompost. Pak pokácela broskvoň🌳🍑 která stejnak tři roky neměla broskev. Ale ne celou jednu větvičku jsem na tom stromě nechala a pak jsem o ni brečela protože jsem v hlouby duše👻 věřila že budou na ní broskvičky🍑. Sice mě serou ty skurveny broskvičky 🍑🍑🍑okrajovat nesnaším ten povrch ale ty byli tak sladoučky a šťavnytý 😭. sakra Jenomže když mě chytne amok tak ničím všecho co mi přide pod ruku. Ale jak to bylo odreagování až jsem se z toho přepálila na sluníčku☀️. Prostě tím chci říct že si uvědomuju že jsem ubližila stromu ke kterému mám cit a i k těm večelkam co opilovaly daňové květy 😓 jsem jim vzala rostlinu kvůly vlastní vsteklosti. Ale co hůř došlo mě že nemusím obhajovat život jako něco dobrého život je praštěná zvracenost i příroda je jeblá. A všechno je to jen posraná chemie fyzika psychologie přirodověda a působení hloupostí na okolni pičoviny a vnější total kokotizmus lidské hlavy.“