Citáty na téma sklenice

„Někteří lidé říkají, že musím být hrozný člověk, ale to není pravda. Mám srdce mladého chlapce - ve sklenici na mém stole.“

Stephen King (1947) americký spisovatel

„To, co je důležité, je ta naděje, mistře. To je velká součást víry. Dejte lidem sklenici džemu teď a oni si sednou a snědí ji. Konec. Slibte jim tu sklenici do budoucna, a ona je udrží na nohou navěky.“

Terry Pratchett (1948–2015) anglický spisovatel

„První doušek ze sklenice přírodních věd vás změní na ateistu, ale na dně sklenice na vás čeká Bůh.“

Karl Werner Heisenberg (1901–1976) německý teoretický fyzik

„Přátelé jsou lidé, kteří si mohou půjčovat moje knihy a stavět na ně mokré sklenice.“

Robinson Jeffers (1887–1962) americký básník

„Někteří lidé procházejí životem spokojeni, když je sklenice napůl plná. Jiní tráví čas naříkáním, že je napůl prázdná. Pravdou je, že je zde sklenice s určitým množstvím tekutiny. Od této chvíle vše záleží jen na vás!“

James Vuocolo

„Jak prostá a skromná věc je štěstí: sklenice vína, pečený kaštan, titěrný ohníček, zvuk moře.“

Kazantakis

„Strýc pozoruje sklenice se zavařeninami ve spíži. Takové jsou lidské duše, napadá ho, do sebe uzavřené a nikdo nikoho neposlouchá.“

Jaroslav Putík (1923–2013) český spisovatel

„Sotva jsem vylezl z gymnázia, čichnul jsem si ke sklenici a pak už byl jen opilý.“

Petr Bezruč (1867–1958) český básník

„Ostatní barvy se rozmazaly a seběhly se dohromady, jako by světlo bylo sklenicí ginu, kterou někdo vylil na ještě vlhký akvarel světa.“

Terry Pratchett kniha Čaroprávnost

„Kotouč cinkl o tyčku jako o sklenici piva.“

Robert Záruba (1967) český sportovní novinář

„Ta nuda je tak nesmírná, ta hrůza z toho, že žiju, tak svrchovaná, že nevím o ničem, co by tu mohlo posloužit jako utišující prostředek, jako protilék, balzám nebo jako zapomnění. Spát mě nade vše děsí. Umřít mě nade vše děsí. Jít a stát představují tutéž nemožnou věc. Doufat a nevěřit se sobě rovnají v chladu a popelu. Jsem police prázdných sklenic.“

Fernando Pessoa (1888–1935) portugalský básník, spisovatel, literární kritik, překladatel, nakladatel a filozof

„Na zlomeček věčnosti oběma lodím nic nebránilo ve volné střelbě na protivníka a v tom okamžiku dva různé počítače odstartovaly své palebné plány.
Žádný lidský smysl nedokázal postřehnout, co se odehrálo potom; žádný lidský mozek by si to neuměl přebrat. Vzájemná vzdálenost činila dvacet tisíc kilometrů a řízené střely, lasery a grasery dštily zkázu přes tu miniaturní propast vakua jako rozzuření démoni.
Ahmed zavrávoral, když jeho bočním štítem bez námahy prošel první graserový svazek. Jeho boky byly opatřeny metrovým pancířem z nejtvrdší slitiny keramiky a kompozitu, jakou se člověk doposud naučil odlévat, a přesto se jí graser prodral pohrdavě snadno. Od strašlivé rány se rozlétly obrovské úlomky a vzájemný pohyb lodi změnil to, co by bývalo kruhovým otvorem, v dlouhou zející trhlinu. Paprsek rozpáral bok lodi, jako když vyvrhovací nůž rozpáře žraloka, a z rány vytryskl vířící cyklon vzduchu, trosek a lidských těl.
Ale to byl pouze jeden z osmi takových graserů. Všechny do jednoho zaznamenaly přímé zásahy a na bitevním křižníku nikoho ani ve snu nenapadlo, že by přestavěná obchodní loď mohla nést takové zbraně. Zatímco si zuřivý úder Poutníka s křižníkem pohrával, komunikační obvody zahlcovala kakofonie výkřiků bolesti, šoku i hrůzy a potom se přihnaly řízené střely Q lodě a znovu a znovu křižník probodávaly jednorannými lasery, aby dokončily strašlivé dílo graserů. Zbraňová stanoviště se rozlétala na kusy, výboje bláznivě sršely a kabely syčely, pukaly a explodovaly. Příďová místnost gravitoru vybuchla, když jeden graser zasáhl naplno generátory, a tlaková vlna změnila sto metrů pancéřovaného trupu v pokroucené trosky. Všechny tři fúzní jednotky se automaticky nouzově zastavily a po celé lodi se zavírala vzduchotěsná vrata. Ale v příliš mnoha případech neměla ta vrata v čem zadržovat vzduch, neboť grasery Poutníka se propálily naskrz celým trupem a křižník se převaloval v prostoru jako umírající bezmocný vrak. Ale nezahynul sám. Poutník vypálil o zlomek sekundy dříve než Ahmed - ale jen o zlomeček a na rozdíl od Ahmeda neměl žádný pancíř a žádná hermeticky uzavíratelná oddělení. Byla to obchodní loď, jenom tenká slupka kolem obrovského prázdného prostoru pro náklad, a to nemohla žádná přestavba změnit. Zbraně, které přežily, aby se mohly zakousnout do jeho trupu, byly mnohem lehčí než ty, jež rozpáraly Ahmeda, ale proti tak zranitelnému cíli byly děsivě účinné.
Celý pravobok od přepážky třicet jedna dozadu po přepážku šedesát pět byl na padrť. Prázdné doky LAC se rozlétly jako rozšlápnuté sklenice. Zásobníky dva a čtyři byly roztrhány na kusy, stejně jako všechny výmetnice kromě čísla dva. Šest z osmi graserových stanovišť vybuchlo a prakticky celá jejich obsluha zahynula. Jeden laser se prořízl až k jádru lodě, zničil fúzní reaktor jedna a prorazil palubní vězení, z něhož už Randy Steilman a jeho druhové nikdy neměli vyjít před soud, a další se prořízl až na samotnou velitelskou palubu. Můstek zametla tlaková vlna, přepážky a podélníky se trhaly jako papír a zuřící hurikán vytrhl Jennifer Hughesovou navzdory tlumícímu postroji z křesla a odnesl ji do prostoru mimo loď. Její tělo už nikdo nikdy nenajde, ale na tom sotva záleželo, protože svištící příval atmosféry s ní udeřil o okraj trhliny v trupu a na místě jí roztříštil přilbu. John Kanehama zaječel do interkomu, když ho jako oštěp probodla dlouhá letící tříska slitiny. Staršího seržanta O’Haleyho přesekl vejpůl plochý úlomek, dlouhý jako on sám, a Aubrey Wanderman se pozvracel do přilby, když tentýž úlomek prolétl mezi osazenstvem jeho stanoviště a roztrhal Carolyn Wolcotovou a poručíka Jansena.
Tento výjev z pekla se po obrovském trupu Poutníka opakoval znovu a znovu. Další výbuchy a odletující trosky zasahovaly lidi, které minula palba Ahmeda, jako by se umírající loď mstila posádce za to, do čeho ji přivedla, a HMS Poutník se potácivě převaloval pryč s nefunkčním pohonem, zničeným hypergenerátorem a s osmi sty mrtvými a umírajícími lidmi v rozbitých odděleních.“

David Weber kniha Honor Among Enemies

„Políbit poprvé dívku je jako načít sklenici s olivami: první jde ztěžka, ostatní snadno.“

Neznámý autor

„Diplomacie je box v glazé rukavičkách, při němž místo gongu zní cinkání sklenic se sektem.“

Georges Pompidou (1911–1974) francouzský politik

„V určitém okamžiku se musel můj krk nějak uzavřít, jako když zamrzne rybník nebo se zacelí rána, a já jsem zůstala uvězněná ve své hlavě; od té chvíle se ode mě všechno odráželo, jako bych byla uvnitř nějaké skleněné vázy nebo procházela vesnicí, jejíž obyvatele sice vidím, ale neslyším, protože jim nerozumím. Stěny lahve zkreslují obraz i vnějšímu pozorovateli: žába ve sklenici vypadá široká; když se na mě dívali, musela jsem jim připadat směšná.“

Margaret Atwood kniha Z hlubin

„Chodíval jsem si zaběhat, ale vadilo mi, že mi vypadávají kostky ledu ze sklenice.“

David Lee Roth (1954) americký zpěvák

„Život je jako prázdná sklenice a je jen na Tobě, čím ji naplníš, protože nakonec si to stejně vypiješ sám.“

Jirka Koběrský

„Jaká žízeň taková sklenice“

Fikoun

„Sebevědomí je jako sklenice vody občas jí musíte upít ,ale také i dolít“

Lukáš Sedláček

„Všechny věci a živé organizmy jsou takové jaké jsou, protože jsou výsledkem působení dvou vlivů. Toho jaké jsou zevnitř, a toho co na ně působí z prostředí.
Třeba sklenice může být rozbitá protože je křehká, a nebo proto že do ní bylo silou udeřeno něčím tvrdým.“

JosefS

„Leden je bílá tanečnice, která neví, co chce a saje vodu ze sklenice kytičkám jalovce.“

Oldřich Bereza (1920–2004) Narozen 24.8.1920 v Hrdibořicích u Prostějova, zemřel 2004. Knihovník, prozaik, básník.