Citáty na téma útvar (13 citátů) | Citáty slavných osobností

„Není ještě rozřešena otázka, zda šílenství je či není nejvyšší inteligencí, zda mnohé z toho, co je slavné, zda všecko, co je hluboké, nepochází z choroby myšlení, z útvarů mysli povznesené nad obecný rozum.“

Edgar Allan Poe (1809–1849) americký spisovatel

O inteligenci , O rozumu , O nemocích , O šílenství

„Kontrola pravopisu ve Wordu funguje správně jen tehdy, píšeme-li dlouhý souvislý text bez zkratek, čísel, úvozovek, složitých jazykových útvarů, různě umístěných velkých písmen a většiny ostatních věcí, které se obvykle v každém textu vyskytují. Problém je v tom, že takovýto text nikdy napsat nepotřebujeme.“

Murphyho zákon

O problémech

„Rozvaha, správné a rozumné jednání, schopnost radit, to vše mají staří lidé. Těch kdyby nebylo, nebylo by vůbec státních útvarů.“

Marcus Tullius Cicero (-106–-43 př. n. l.) římský filozof a státník

O lidech

„Politická strana je organizace pudu hromadnosti, jenž je prastarým pudem mužským; proto je zcela přirozeno, že ženy vstupují nesrovnatelně méně do politických stran než mužští. Politická strana je význačně mužský útvar; politika stranictví je mužská politika.“

Karel Čapek (1890–1938) český spisovatel

O ženách

„Sjednotit různé národy v jeden společný útvar, dát těmto různorodým elementům rovná práva a stejné podmínky a vytvořit tak mohutný stát je skvělý a atraktivní politický ideál. Je to však chybný ideál. Sjednotit různé rasy, existující na Zemi, v jeden kmen a zrušit všechny hranice je neuskutečnitelné. Taková je pravda, prokázaná chmurnými a krvavými událostmi minulých století.“

Kemal Atatürk (1881–1938) turecký armádní důstojník, revolucionář a první prezident Turecka

O minulosti , O pravdě

„Právem můžeme říci, že jsme právními následníky nejen Sovětského svazu, carské říše, Moskevské a Kyjevské Rusi, ale i Volžského Bulharska, Zlaté hordy a kavkazských státních útvarů, vytvořených ještě současníky proroka Mohameda.“

Vladimir Putin (1952) ruský politik

V. V. Putin při otevření Chrámové mešity v Moskvě.

Source: Novinky.cz 23. 9. 2015: Putin v Moskvě otevřel největší mešitu v Evropě. http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/381480-putin-v-moskve-otevrel-nejvetsi-mesitu-v-evrope.html

„Kupředu… kde to je? Kupředu je všude. Kupředu — to je úplně prázdná abstrakce… Já mám taky rád abstrakce. (Nakreslí žlutou křídou, kterou vzal Evě, na prázdné místo na tabuli šikmou čáru.) Ale nemám rád prázdné abstrakce. (Pozoruje se zalíbením šikmou čáru.) Šikmá čára. K ní zrcadlový protějšek. ( Kreslí druhou šikmou čáru, takže vznikne tvar A.) Jaká krásná a jednoduchá symetrie! Když tento útvar znovu zrcadlově zdvojíme, vznikne uzavřený tvar. (Kreslí třetí šikmou čáru.) Už na nejstarší zdobené kosti z paleolitu, na té slavné kosti z Laugerie Basse, objevuje se tento prazákladní ornament. (Kreslí čtvrtou šikmou čáru, takže na tabuli je žlutý kosočtverec.) A už paleolitický člověk cítil, že v tomto útvaru je nejdůležitější střed. A ve chvíli, kdy ho označil (kreslí doprostřed kosočtverce kolmou čáru), přestává být tento tvar prázdnou abstrakcí a znamená náhle zcela konkrétní věc. Ale zároveň si ponechává i nadále takovou obecnost, že kromě této věci znamená i mnoho dalšího, například naši chuť na tuto věc. Ale tou studenou geometrickou strohostí označuje vzápětí i pošetilost té chuti, a tedy i naši nechuť. A samozřejmě nevztahuje se pak už jen k oné věci samé, ale k ženě vůbec. A protože ženy jsou naším životem, vztahuje se tedy k celému našemu životu, znamená lidské bytí samo. Ale tou studenou geometrickou strohostí naznačuje hned také i naše základní zklamání a znechucení z bytí, a tedy celou podstatnou ošklivost bytí…“

Milan Kundera Ptákovina

O zklamání , O životě , O ženách

„Muzikál: hudebně literární útvar, při němž dva odcizí text třetímu a čtvrtý ukradne hudbu pátému.“

Oldřich Fišer

O hudbě

„Aforismus je literární útvar, který hodně říká málo slovy. Opak nazýváme románem.“

Milan Růžička (1937–2011) český dokumentarista a režisér

„Ideologický, společenský nebo náboženský útvar, který pohrdá člověkem stvořeným k božímu obrazu a poroučí nebo dovoluje usmrcovat naše bližní strašným a primitivním způsobem, jistě nemá nic společného s boží láskou.“

Bartoloměj I. (1940) ekumenický patriarcha Konstantinopole

2015, o situaci na Blízkém východě
Zdroj: [Bartoloměj I. proti násilí ve jménu náboženství, getsemany.cz, leden 2015, 2015-06-08, http://www.getsemany.cz/node/3189]

O lásce

„Wikipedie je otevřená. Každý ji může číst, každý do ní může přispívat. Je to úžasný útvar: přispěvatelé přispívají z dobré vůle, zdarma, jde o čistý amatérismus ve smyslu milovati či míti zálibu: ve prospěch věci.“

Ondřej Neff (1945) český fotograf, novinář, překladatel a spisovatel

Zdroj: Rub a líc http://www.lidovky.cz/rub-a-lic-cu2-/ln_noviny.asp?c=A090209_000058_ln_noviny_sko&klic=229958&mes=090209_0, Lidovky.cz, 9. 2. 2009

O lásce , O milování , O vůli

„Román je velký kapalný útvar, do kterého všechny možnosti vplouvají a vyplouvají. Nic není konečné, nic není uzavřené, nic není omezené.“

Howard Jacobson (1942) britský spisovatel a novinář

Originál: (en) The novel is the great fluid form in which all those possibilities flow in and flow out. Nothing is definite, nothing is finished, nothing is determined.
Zdroj: [Lyall, Sarah, Booker Prize Winner’s Jewish Question, nytimes.com, 2010-10-18, 2011-03-20, http://www.nytimes.com/2010/10/19/books/19jacobson.html?_r=1]

„Obraz boha, který vzniká ze spontánního tvůrčího aktu, je živou postavou, bytostí, která existuje ve svém vlastním právu, a proto autonomně stojí proti svému údajnému stvořiteli. Na důkaz této skutečnosti budiž uvedeno, že vztah mezi stvořitelem a stvořeným je dialektický a že člověk, jak zkušenost ukazuje, bývá nezřídka tím osloveným. Právem či neprávem z toho naivní rozum usuzuje na to, že vzniklý útvar existuje o sobě a pro sebe, a má sklon se domnívat, že jej nevytvořil sám, ale že se v něm tento útvar zobrazil - kteroužto možnost nemůže žádná kritika popřít, poněvadž vznik a vývoj tohoto útvaru (postavy) je finálně orientovaný přirozený proces, v němž příčina anticipuje cíl. Protože jde o přirozený jev, zůstává nerozhodnuto, zda je obraz boha vytvářen, nebo zda se tvoří sám. Naivní duch nemůže jinak, než vzít v úvahu jeho samostatnost a prakticky rozvinout jeho dialektickou vztaženost. To se projevuje v tom, že ve všech obtížných nebo nebezpečných situacích se tato účastná přítomnost vzývá za účelem, aby se obtížila nesnesitelně se jevícími těžkostmi a očekávala se od ní pomoc. V psychologické oblasti to znamená, že komplexy, které zatěžují duši, jsou vědomě "přeneseny" na obraz boha, což představuje pozoruhodným způsobem přímý opak aktu potlačení. Při potlačení, respektive vytěsnění jsou komplexy přenechávány nevědomé instanci tím, že člověk preferuje to, aby je zapomněl. U náboženského cvičení má však právě velký dosah to, že si zůstáváme svých potíží, tj. "hříchů" vědomi. Výborným prostředkem k tomu je vzájemné vyznávání hříchů (Jakub 5, 16), které člověku účinně brání, aby se stal nevědomým. Tato opatření směřují k udržení konfliktů ve vědomí, což je také conditio sine qua non psychoterapeutického postupu. Tak jako lékařské ošetření zapojuje osobu lékaře, tak křesťanské cvičení zapojuje Spasitele; neboť, jak se praví, "V něm jsme vykoupeni jeho obětí a naše hříchy jsou nám odpuštěny". On je ten, jenž nás zbavil naší viny a zpětně nás z ní vykoupil; Bůh, jenž stojí nad hříchem, "On hřichu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest"; "On, na svém těle vzal naše hříchy' na kříž…" "… tak i Kristus byl jen jednou obětován, aby na sebe vzal hříchy mnohých…" Tento Bůh je charakterizován jako sám bez viny a jako ten, jenž se sám obětuje. Vědomá projekce, ke které směřuje křesťanská výchova, tím přináší dvojnásobné psychické dobrodiní. Za prvé si člověk udržuje vědomí existence konfliktu dvou protikladných tendencí a zabraňuje tím tomu, aby se potlačením, respektive vytěsněním a zapomněním stalo ze známého utrpení neznámé, a tím o to mučivější; a za druhé si člověk ulehčuje břímě tím, že je odevzdává Bohu, který zná všechna řešení. Božská postava je však nejprve psychickým obrazem, komplexem představ archetypické povahy, jež je vírou kladen jako identický s metafyzickým ens. Věda nemá žádnou kompetenci toto kladení posuzovat. Musí se naopak pokoušet provést své vysvětlení bez tohoto hypostazování. Může proto jen konstatovat, že na místo nějakého objektivního člověka nastupuje nějaká zdánlivě subjektivní postava, tj. komplex představ. Tento komplex má, jak ukazuje zkušenost, určitou funkční autonomii a projevuje se jako psychická existence. S ní má co do činění v první řadě psychologická zkušenost, a až potud může být tento zážitek také předmětem vědy. Ta může zjistit jen existenci psychických faktorů, a pokud nepřesahujeme přes tuto mez nějakou vírou, jsme ve všech takzvaných metafyzických otázkách konfrontováni výlučně s psychickými existencemi. Tyto jsou, jak právě odpovídá jejich psychické povaze, nejtěsněji spojeny s individuální osobností, a proto vystaveny všem možným variacím v protikladu k postulátu víry, jejíž stejnotvárnost a stálost je zaručena tradičně a institucionálně.“

Carl Gustav Jung (1875–1961) švýcarský psychiatr a psychoterapeut, který založil analytickou psychologii

Výbor z díla VII. - Symbol a libido

O rozumu , O povaze , O Kristu , O pomoci