Edgar Allan Poe citáty

strana 2

„Nikdy jsem nebyl opravdu šílený, kromě okamžiků, kdy se někdo dotkl mého srdce.“

„Pokud vám báseň neroztrhala duši, nezažili jste poezii.“

„Nevěřte ničemu, co slyšíte a jen polovině toho, co vidíte. Metoda doktora Téra a profesora Péra“

„Stal jsem se šílencem s dlouhými intervaly příšerné příčetnosti.“

„Mám velkou důvěru v blázny; moji přátelé tomu říkají sebevědomí.“

„Od dětských let já nebýval
jak ostatní; já nevnímal
co ostatní; já nepoznal
vášeň či cit, jenž druhé rval.
Z tohoto zdroje netryskala
ani má trýzeň; nezlákala
mých druhů radost duši ke svým hrám;
co miloval jsem, miloval jsem sám.“

„A vše, co jsem miloval, jsem miloval sám.“

„Od dětských let já nebýval
jak ostatní; já nevnímal
co ostatní; já nepoznal
vášeň či cit, jenž druhé rval.
Z tohoto zdroje netryskala
ani má trýzeň; nezlákala
mých druhů radost duši ke svým hrám;
co miloval jsem, miloval jsem sám.“

„Zvuk se rád baví v letní noci.“

„Tajemství šťastného života spočívá v tom, s jakou elegancí dokážeme příjmout změnu.“

„Rozhraní mezi životem a smrtí bývá neznatelné, matné. Kdo se odváží říci, kde život končí a kde začíná bezživotí?“

„Z nejlepších věcí v životě se zpotíte.“

„Všechno, co vidíme nebo soudíme, je pouhý sen uvnitř snu.“

„Skutečný génius se třese strachem ve své nedokonalosti - a zpravidla raději mlčí, než aby řekl něco, co není tak úplné, jak by být mělo.“

„Ti, kteří sní ve dne, jsou si vědomi mnoha věcí, které unikají těm, kteří sní jen v noci.“

„Ti, kdo sní ve dne, poznávají mnohé z toho, co uniká snivcům pouze nočním.“

„Nikdo mě nebude dráždit beztrestně.“
Nemo me impune lacessit.

„Krása je jediným pravým úkolem básnictví.“

„Rána bičem působí modřinu, ale rána jazykem drtí kosti. Marginálie“

„Stal jsem se nepříčetným, až na dlouhá období strašlivé příčetnosti.“

„Není ještě rozřešena otázka, zda šílenství je či není nejvyšší inteligencí, zda mnohé z toho, co je slavné, zda všecko, co je hluboké, nepochází z choroby myšlení, z útvarů mysli povznesené nad obecný rozum.“

„Copak nemáme sklon, navzdory zdravému rozumu, porušovat zákon pouze z důvodu, že ho jako zákon vnímáme?“

„A byl jsem tak mladý a ponořen do pošetilosti. Já zamiloval jsem se do melancholie.“

„Kdo se aspoň stokrát nepřistihl, jak se dopouští zlého a pošetilého skutku jen a jen proto, že ví, že nemá?“

„Vkládám velkou víru do bláznů - moji přátelé to nazývají sebedůvěra.“

„Být pohřben zaživa patří nesporně k těm nejstrašlivějším mukám, jaká mohou být údělem ubohých smrtelníků.“

„Mezi důvtipem a analytickým smyslem je vlastně mnohem větší rozdíl, než mezi libovůlí fantazie a tvořivou imaginací, i když rozdíl velmi drobné povahy.“

„A temnota, úpadek a červená smrt držely nad všemi nepřiměřenou nadvládu.“

„Zůstal jsem příliš ve své hlavě a nakonec jsem ztratil mysl.“

„Dolů – neustále dolů se šinulo. Začal jsem s bláznivou rozkoší porovnávat rychlost s jakou klesalo, s rychlostí, jakou kmitalo. Doprava – doleva – daleko vzhůru – se skřekem zatracence! S kradmým skokem tygra rovnou k mému srdci! Chvíli jsem se smál, chvíli zoufale naříkal, jak ta nebo ona představa ve mně převládala. Dolů – neodvratně, neúprosně dolů!“

„Není mlhavějších dojmů, než jaké má člověk, když vnímá totožnost druhého. Každý pozná svého souseda, a přece je jen velmi málo těch, kteří dovedou zdůvodnit, proč ho poznávají.“

„Má hrůza není z Německa, ale z duše …“

„Pozorně pozorovat znamená zřetelně si pamatovat.“

„Při čtení některých knih se zabýváme hlavně myšlenkami autora; při vnímání ostatních, výhradně s našimi vlastními.“

„Pokud chcete na něco okamžitě zapomenout, udělejte si poznámku, že tu věc si musíte určitě zapamatovat.“

„Vyhovět na okamžik nějakému myšlenkovému záchvatu znamená být ztracen, neboť úvaha nás jenom nutká k rozvažování, velí ustoupit - a proto, pravím, ustoupit nemůžeme.“

„Jsou jisté náměty, jejichž poutavost je strhující, a přece jsou příliš hrůzné pro beletristické zpracování.“

„A teď, neřekl jsem vám, že to, co si mýlíte se šílenstvím, je pouze přílišná ostrost smyslů?“

„Ten muž není opravdu statečný, kdo se bojí, aby vypadal nebo byl zbabělcem, když mu to vyhovuje.“

„Je to s literaturou jako se zákonem nebo říší - zavedené jméno je majetek ve vlastnictví nebo trůn v držení.“

„Kolik dobrých knih trpí zanedbáváním kvůli neefektivnosti jejich začátků!“

„Člověk je zvíře, které klame a neexistuje zvíře, které by klamalo, jen člověk.“

„Veškeré náboženství, můj příteli, je jednoduše vyvinuto z podvodu, strachu, chamtivosti, představivosti a poezie!“

„Přesvědčil jsem se, že se budu snažit nepřesvědčit.“

„Krása je jedinou legitimní provincií básně.“

“I could not awaken
My heart to joy at the same tone —
And all I lov'd — I lov'd alone —”

“Were I called on to define, very briefly, the term "Art," I should call it "the reproduction of what the Senses perceive in Nature through the veil of the soul." The mere imitation, however accurate, of what is in Nature, entitles no man to the sacred name of "Artist".”

“And the Raven, never flitting, still is sitting, still is sitting
On the pallid bust of Pallas just above my chamber door.”

“There is then no analogy whatever between the operations of the Chess-Player, and those of the calculating machine of Mr. Babbage, and if we choose to call the former a pure machine we must be prepared to admit that it is, beyond all comparison, the most wonderful of the inventions of mankind.”

“In reading some books we occupy ourselves chiefly with the thoughts of the author; in perusing others, exclusively with our own.”

“I attacked with great resolution the editorial matter, and, reading it from beginning to end without understanding a syllable, conceived the possibility of its being Chinese, and so re-read it from the end to the beginning, but with no more satisfactory result.”

“Object there was none. Passion there was none. I loved the old man. He had never wronged me. He had never given me insult. For his gold I had no desire. I think it was his eye! yes, it was this! One of his eyes resembled that of a vulture — a pale blue eye, with a film over it. Whenever it fell upon me, my blood ran cold; and so by degrees — very gradually — I made up my mind to take the life of the old man, and thus rid myself of the eye for ever.”

“To observe attentively is to remember distinctly.”

“They who dream by day are cognizant of many things which escape those who dream only by night.”

“Ghastly grim and ancient Raven wandering from the Nightly shore —
Tell me what thy lordly name is on the Night's Plutonian shore!”

“And when, amid no earthly moans,
Down, down that town shall settle hence,
Hell, rising from a thousand thrones,
Shall do it reverence.”

“A dark unfathom'd tide
Of interminable pride —
A mystery, and a dream,
Should my early life seem.”

“Come! let the burial rite be read — the funeral song be sung! —
An anthem for the queenliest dead that ever died so young —
A dirge for her the doubly dead in that she died so young.”

“Music, when combined with a pleasurable idea, is poetry; music without the idea is simply music; the idea without the music is prose from its very definitiveness.”

“TRUE! — nervous — very, very dreadfully nervous I had been and am; but why will you say that I am mad?”

“The boundaries which divide Life from Death are at best shadowy and vague. Who shall say where the one ends, and where the other begins?”

“How many good books suffer neglect through the inefficiency of their beginnings!”

“These fellows, knowing the extravagant gullibility of the age, set their wits to work in the imagination of improbable possibilities — of odd accidents, as they term them; but to a reflecting intellect (like mine," I added, in parenthesis, putting my forefinger unconsciously to the side of my nose,) "to a contemplative understanding such as I myself possess, it seems evident at once that the marvelous increase of late in these 'odd accidents' is by far the oddest accident of all. For my own part, I intend to believe nothing henceforward that has anything of the 'singular' about it.”

“All religion, my friend, is simply evolved out of chicanery, fear, greed, imagination and poetry!”

“After reading all that has been written, and after thinking all that can be thought on the topics of God and the soul, the man who has a right to say that he thinks at all, will find himself face to face with the conclusion that, on these topics, the most profound thought is that which can be the least easily distinguished from the most superficial sentiment.”

“If you still think me mad, you will think so no longer when I describe the wise precautions I took for the concealment of the body. The night waned, and I worked hastily, but in silence. First of all I dismembered the corpse. I cut off the head and the arms and the legs.”

“"Get thee back into the tempest and the Night's Plutonian shore!
Leave no black plume as a token of that lie thy soul hath spoken!
Leave my loneliness unbroken! — quit the bust above my door!
Take thy beak from out my heart, and take thy form from off my door!"
Quoth the Raven, "Nevermore."”

“Thus I pacified Psyche and kissed her,
And tempted her out of her gloom.”

“Thank Heaven! the crisis —
The danger is past,
And the lingering illness
Is over at last —
And the fever called "Living"
Is conquered at last.”

“There is something in the unselfish and self-sacrificing love of a brute, which goes directly to the heart of him who has had frequent occasion to test the paltry friendship and gossamer fidelity of mere Man.”

“Few persons can be made to believe that it is not quite an easy thing to invent a method of secret writing which shall baffle investigation. Yet it may be roundly asserted that human ingenuity cannot concoct a cipher which human ingenuity cannot resolve.”

“Convinced myself, I seek not to convince.”

“And the silken sad uncertain rustling of each purple curtain
Thrilled me — filled me with fantastic terrors never felt before.”

“This—all this—was in the olden
Time long ago.”