Marcel Proust citáty

„Moudrost nedostaneme, musíme ji sami objevit po cestě, kterou za nás nikdo nemůže absolvovat ani nás od ní ušetřit.“

„Z utrpení se uzdravíme jen tehdy, když ho naplno prožijeme.“

„Krásné ženy ponechme mužům bez fantasie.“

„Lidé, kteří nejsou zamilovaní, nemohou pochopit, jak inteligentní muž může trpět kvůli obyčejné ženské. Je to jako divit se, že někdo nemůže dostat choleru kvůli něčemu tak bezvýznamnému, jako je obyčejný bacil.“

„Pokaždé, když si znovu uvědomíme své štěstí, zrodí se v nás nová touha žít.“

„Láska je jen nedostatek dobré vůle k přátelství.“

„Láska nám musí chutnat, nikoli jen dráždit.“

„Člověk miluje jen to, co úplně nevlastní.“

„Nic nedodá ženě tolik odvahy jako neohroženost muže, kterého miluje.“

„V životě není důležité, koho milujeme, ale skutečnost, že milujeme.“

„Žena, kterou milujeme, jen zřídkakdy uspokojí naše potřeby, a proto ji podvádíme se ženou, kterou nemilujeme.“

„Člověk miluje jiného svými pohledy a představami, které o něm má; city jsou až na posledním místě.“

„Třebaže každý lživě hovořívá o tom, jak sladké je být milován a jak je tato sladkost člověku osudem napořád odpírána, je nicméně bezpochyby obecným zákonem, že bytost, kterou nemilujeme a která miluje nás, nám připadá nesnesitelná.“

„Jaká krutá muka pociťujeme, když se odlučujeme od toho, co milujeme. Museli bychom pozbýt rozumu, abychom se jim vystavovali dobrovolně.“

„Láska je ctnost a vášeň zároveň. Milovat však nelze ze ctnosti, ale z vášně.“

„Genialita, dokonce i velké nadání, nepochází ani tak z intelektuálních úrvků, ze zvláštní myšlenkové vytříbenosti, jimiž někdo vyniká nad své bližní, jako spíš ze schopnosti své předpoklady přeměnit a transformovat.“

„Čekáme-li, trpíme nepřítomností toho, po němž toužíme tak velice, že nemůžeme snésti přítomnost někoho jiného.“

„Člověk nezná své štěstí. Člověk nikdy není tak nešťastný, jak si myslí.“

„Není-li kniha zrcadlem mocné individuality, je aspoň ještě zrcadlem zajímavých chyb ducha.“

„Všechno, co známe velkého, máme od nervózních lidí. To oni a ne jiní se stali zakladateli náboženství a vytvořili veledíla.(…) Vychutnáváme hudbu, krásné obrazy, tisícero jemných požitků, ale nevidíme kolik bezesných nocí stály ty, kteří je vymysleli, co pláče, záchvatů křečovitého smíchu, kopřivek, astmat, epilepsií a úzkosti ze smrti je předcházelo.“

„Člověk je to, co je mu podobné. Obvykle nenávidí, a vlastní vady viditelné zvenčí ho pobuřují.“

„Při četbě ze sebe vždycky trochu rádi vystupujeme a cestujeme.“

„Lhostejnost, byť jsme ji nazývali jakkoli jinak, je strašnou a trvalou formou krutosti.“

„Ženy dávají přednost mužům, kteří si je berou, aniž jim rozumějí, před muži, kteří jim rozumějí, ale neberou si je.“

„Láska mezi milenci je šťastná jen v normě přátelství, nikoliv ve formě manželství.“

„Svět se nám jeví jako pravdivý a přitom je každého jiný.“

„Cizoložství, jestliže je založeno na opravdové lásce, nijak rodinné city a příbuzenské povinnosti nezviklá, ale dokáže je spíš vzkřísit.“

„Nervní lidé jsou solí země: dali nám všechno, co máme velkého.“

„Žena, která nás opustila, není už táž, která u nás byla.“

„Štěstí prospívá tělu, ale starosti rozvíjení ducha.“

„Skoro se zdá, že příroda sesílá na lidi jenom krátké nemoci, ale lékařství si osvojilo umění je prodlužovat.“

„Láska je náměsíčnost ducha.“

„Pro zrození lásky je třeba, aby nebyla na překážku ošklivost. Milenec však brzy dospívá k tomu, že shledává svou milenku krásnou právě v té podobě, jakou má, aniž si myslí na pravou krásu.“

„Odvaha mít vlastní názor vždy připadá tomu, proti komu se projevuje, jako vypočítavost a zbabělost.“

„Na zemi je jen jediné opojení: absolutní jistota, že druhá osoba vám patří. Já toužím po tomto opojení. Hledat nenalezitelné.“

„Touha rozvíjí a majetnictví rozbíjí každou věc.“

„Vypadá to, jako že příroda nesvede seslat na člověka pořádné marodění, leda nemoci krátké. Ale soudobé lékařství je už dokáže prodlužovat.“

„Láska je představa, která našeptává ženě, že krása jejího milence je sto soutěžit s její.“

„Nejsme nikdy tak nešťastni, jak si myslíme.“

„Muž je ještě dosti hezký, neděsí-li se ho kůň.“

„Ženy nezajímavé jsou ty, které zůstávají neproměnné.“

„Člověk je bytost, která nemůže vyjít ze sebe, která zná druhé jen v sobě, a když říká opak, lže.“

„Věčné trvání není dílům přislíbeno o nic víc než lidem.“

„Říše hvězd je našemu poznání méně přístupná než skutečné činy lidských bytostí.“

„Přičiňujeme se bez ustání, abychom dali svému životu patřičnou podobu, ale kopírujeme přitom proti své vůli, jako nějakou kresbu, rysy té osoby, kterou jsme, a ne té, kterou by nám bylo příjemné být.“

„Každý z nás považuje za jasné jen ty myšlenky, které dosahují stejného stupně zmatenosti jako naše vlastní.“

„Knihám neprokazujeme roztomilosti. Trávíme-li večer s těmito přáteli, máme k tomu opravdu chuť.“

„Každé myšlení je pohodlné a lehké, když nepočítáme se skutečností.“

„Katedrály je třeba ctít jen potud, dokud jejich uchování nevyžaduje, abychom se kvůli nim zřekli pravd, které jimi mají být vštěpovány.“

„Není chudý ten, kdo má málo, ale ten, kdo více žádá.“

„Kritik musí všechno znát a zbytek si domyslet.“

„Díla napsaná pro budoucí pokolení by měla číst jen tato pokolení, jako některé obrazy, které se zblízka špatně posuzují.“

„Člověk rád pohrdá cílem, kterého buďto nedosáhl nebo kterého dosáhl definitivně.“

„Není třeba, aby se nám do té doby líbila víc či aspoň tak jako jiné. Je však třeba, aby naše záliba v ní se stala exkluzivní.“

„Naše touhy se stále křižují a v životním zmatku se zřídka stává, aby se štěstí sneslo na touhu, která si je žádala.“

„K tomu, abychom objevili, že jsme zamilováni, možná i k tomu, abychom se zamilovanými stali, bývá velice často zapotřebí, aby nadešel den rozluky.“

„Doktor, který neříká příliš mnoho hloupostí, je napolo vyléčený pacient, právě tak jako kritik je básník, který přestal psát verše, a policajt je lupič, který pověsil řemeslo na hřebík.“

„Pro tělo je blahodárné jedině štěstí, ale síly ducha rozvíjí právě jen zármutek.“