Plútarchos citáty

strana 5

„Mlčení v pravý čas je moudrost a je lepší než jakákoli řeč.“

„Nedělat chyby není v moci člověka, ale moudří a dobří se ze svých chyb a omylů učí moudrosti do budoucna.“

„Nepotřebuji přítele, který se změní, když se změním a který přikývne, když kývnu; můj stín to dělá mnohem lépe.“

„To, čeho dosáhneme uvnitř, změní vnější realitu.“

„Umíte-li naslouchat, budete mít prospěch i z těch, kteří mluví špatně.“

„Je smutné objevit, že nemáme přátele, až ve chvíli, kdy bychom je potřebovali.“

„Snášíme chyby svých přátel, proč nesnášíme také chyby svých dětí?“

„Luk se láme, když je napjatý, ale duše ztrácí své síly nečinností.“

„Ctnost, tak jako silná a vytrvalá rostlina, zakoření všude, kde najde ušlechtilou povahu a snaživou duši.“

„Ani neotužilé tělo nesnáší slunce, ani nepřipravená duše neunese lásku bez utrpení.“

„Víno je mezi nápoji ten nejprospěšnější, mezi léky nejchutnější a mezi potravinami nejpříjemnější.“

„Nejstarší a největší je láska k životu.“

„Nejvíce péče je třeba věnovat tomu, aby si chlapci zvykli mluvit pravdu, neboť lhaní je otrocká nectnost, hodná nenávisti všech lidí.“

„Kvůli malému kousku masa připravíme tyto bytosti o světlo a život, který jim byl dán proto, aby se na tomto světě radovali.“

„Jakási chudá stařenka zapřísahala krále Filippa, aby rozsoudil její při. Když jí odpověděl, že na takové věci nemá čas, řekla mu: "Tak nebuď král!"“

„Práce je člověku jako vláha rostlině - živí ho, ale může ho i zatopit.“

„Když jsou svíce zhasnuty, všechny ženy jsou krásné.“

„Odpočinek je koření práce.“

„Kdo bydlí u chromého, naučí se kulhat.“

„Rozum a z něho vyplývající připravenost na všechny životní zvraty je nejlepší lék, nejlepší prostředek ku zmírnění zármutku.“

„Tíhnutí lidské povahy k nepřejícnosti je takové, že se člověk pro přednosti ostatních rmoutí víc, než se raduje ze svých vlastních.“

„Směle pomlouvej, vždy něco uvízne.“

„Ctnost je dobrý zvyk.“

„Láska nás učí všem ctnostem.“

„Mlčky a beze slova se ve společnosti nacpat je vlastní pouze vepřům.“

„Je těžké souzený osud předvídat, ještě těžší je uvarovat se ho.“

„V egyptských Thébách bylo možno vidět sochy soudců bez rukou a sochu jejich předsedy s očima sklopenýma k zemi. Tím bylo naznačováno, že se nesluší, aby ty, kdož soudí, nějak ovlivňovaly dary nebo pohled na obžalované.“

„Když kdosi říkal, že Sparta je v pořádku proto, že králové umějí poroučet, Theopompos ho opravil: "Kdepak, protože občané umějí poslouchat."“

„Nepěkná a zvrácená je tedy i žena, která se tváří mrzutě, má-li muž chuť žertovat a veselit se, je-li naopak vážný, žertuje a směje se; ono je totiž znakem nevlídnosti, toto projevem pohrdání.“

„Odkud to přišlo, že vás jakási dravost a šílenství v této šťastné době vede k tomu, že se špiníte krví, ačkoliv máte tolik jiných způsobů obživy? Proč popíráte, že vás země dokáže uživit? Nestydíte se přilévat k plodům země krev a zabíjení?“

„Dobrý manžel si zaslouží větší chválu než dobrý senátor.“

„To ať má na mysli muž a nikoho více se neostýchá než své ženy, ježto manželská ložnice se jí stane buď učebnou zdrženlivosti, nebo nezřízenosti.“

„Kdo se trápí tím, že není horský lev, jenž se pyšní silou, a současně i maltský psík rozmazlovaný na klíně bohaté vdovy, je na hlavu padlý.“

„Nic není tak ubohé, aby se nemohlo bránit, má-li dostatek zmužilosti (pravil poté, co jej myš kousnula do prstu).“

„Věřte, že chybují ti, kdo spolu spí jen pro rozkoš, ale pohněvají-li se nějak a pohašteří, lehnou si odděleně a zapomínají právě tehdy nejvíce vzývat Afroditu, která bývá v podobných případech nejlepší lékařkou.“

“A soldier told Pelopidas, "We are fallen among the enemies." Said he, "How are we fallen among them more than they among us?"”

“King Agis said, "The Lacedæmonians are not wont to ask how many, but where the enemy are."”

“As it is in the proverb, played Cretan against Cretan.”

“Diogenes the Cynic, when a little before his death he fell into a slumber, and his physician rousing him out of it asked him whether anything ailed him, wisely answered, "Nothing, sir; only one brother anticipates another,—Sleep before Death."”

“Be ruled by time, the wisest counsellor of all.”

“He was a man, which, as Plato saith, is a very inconstant creature.”

“Medicine, to produce health, has to examine disease; and music, to create harmony, must investigate discord.”

“Socrates said, "Bad men live that they may eat and drink, whereas good men eat and drink that they may live."”

“These Macedonians," said he, "are a rude and clownish people, that call a spade a spade.”

“Valour, however unfortunate, commands great respect even from enemies: but the Romans despise cowardice, even though it be prosperous.”

“When men are arrived at the goal, they should not turn back.”

“A traveller at Sparta, standing long upon one leg, said to a Lacedæmonian, "I do not believe you can do as much." "True," said he, "but every goose can."”

“It is a difficult task, O citizens, to make speeches to the belly, which has no ears.”

“When he was wounded with an arrow in the ankle, and many ran to him that were wont to call him a god, he said smiling, "That is blood, as you see, and not, as Homer saith, ‘such humour as distils from blessed gods.'"”

“As Athenodorus was taking his leave of Cæsar, "Remember," said he, "Cæsar, whenever you are angry, to say or do nothing before you have repeated the four-and-twenty letters to yourself."”

“Themistocles being asked whether he would rather be Achilles or Homer, said, "Which would you rather be,—a conqueror in the Olympic games, or the crier that proclaims who are conquerors?"”

“It was the saying of Bion, that though the boys throw stones at frogs in sport, yet the frogs do not die in sport but in earnest.”

“For to err in opinion, though it be not the part of wise men, is at least human.”

“The correct analogy for the mind is not a vessel that needs filling, but wood that needs igniting — no more — and then it motivates one towards originality and instills the desire for truth. Suppose someone were to go and ask his neighbors for fire and find a substantial blaze there, and just stay there continually warming himself: that is no different from someone who goes to someone else to get to some of his rationality, and fails to realize that he ought to ignite his own flame, his own intellect, but is happy to sit entranced by the lecture, and the words trigger only associative thinking and bring, as it were, only a flush to his cheeks and a glow to his limbs; but he has not dispelled or dispersed, in the warm light of philosophy, the internal dank gloom of his mind.”

“Socrates thought that if all our misfortunes were laid in one common heap, whence every one must take an equal portion, most persons would be contented to take their own and depart.”

“One made the observation of the people of Asia that they were all slaves to one man, merely because they could not pronounce that syllable No.”

“When Darius offered him ten thousand talents, and to divide Asia equally with him, "I would accept it," said Parmenio, "were I Alexander." "And so truly would I," said Alexander, "if I were Parmenio." But he answered Darius that the earth could not bear two suns, nor Asia two kings.”

“By these criteria let Alexander also be judged! For from his words, from his deeds, and from the instruction' which he imparted, it will be seen that he was indeed a philosopher.”

“Cato used to assert that wise men profited more by fools than fools by wise men; for that wise men avoided the faults of fools, but that fools would not imitate the good examples of wise men.”

“It is wise to be silent when occasion requires, and better than to speak, though never so well.”

“Cato requested old men not to add the disgrace of wickedness to old age, which was accompanied with many other evils.”

“A Roman divorced from his wife, being highly blamed by his friends, who demanded, "Was she not chaste? Was she not fair? Was she not fruitful?" holding out his shoe, asked them whether it was not new and well made. "Yet," added he, "none of you can tell where it pinches me."”

“Fate, however, is to all appearance more unavoidable than unexpected.”

“These are the materials for reflection which history affords to those who choose to make use of them.”