Citáty o lži a zradě

„Svět je nebezpečné místo k životu, ne kvůli lidem, kteří jsou zlí, ale kvůli lidem, kteří s tím nic neudělají.“

„Uprostřed problémů leží příležitost.“

„Snad to bylo i tím, co všechno jsem slyšel od pana profesora, který se překonával v nadávání, žádný kočí nedovedl tak nadávat ani koním, ani lidem tak, jako pan profesor francouzské literatury a estetiky…, a přitom nám vykládal o všem, co zajímalo i jej, vykládal každý večer, ještě jsem otvíral dveře, a on než usnul, než jsme usnuli, tak do poslední chvíle vykládal taky, co je estetika a co je etika a o filozofii a filozofech, vždycky o těch filozofech vykládal tak, Krista Pána nevyjímaje, že to je banda raubířů a syčáků a vrahounů a darebáků, že kdyby nebyli, bylo by lidstvu líp, ale lidstvo že je potomstvo zlé a blbé a zločinné, a tak snad ten profesor mě utvrdil v tom, že je třeba být sám, že večer jsou vidět hvězdy a v poledne jen hluboké studny…“

„“Čekání bolí, ale zklamání z nevyplněných snů bolí dvojnásob.”“

„“I když jsme ztratili něco důležitého a zažíváme bolest a smutek, musíme v sobě najít sílu a odvahu překonat všechny překážky zklamání a otevřít dveře k novým začátkům a nečekaným možnostem.”“

„Věřím, že jednou, pokud máme štěstí na své vnitřní vybavení, na celý soubor okolností a pokud zvídavost nás dovede k určité hranici, pochopíme, že vůbec není účelem poznat, odkrýt a pojmenovat všechno. Podobně jako fungující hodinový stroj, rozebere-li se na jednotlivé prvky, přestává pracovat. Považuji za moudré poznat, kde leží práh, za nímž už jsou táhla zákulisí, praktikáble, rampy reflektorů, soustrojí kladek, zdvihy a mechanika točny, které divák už vidět nemá.“

„Každá žena lže. Lež ohleduplná, lež odpustitelná, lež vznešená, lež strašná, ale lhaní je nutnost. A když se tato nutnost jednou připustí, pak už nezbývá, než se naučit lhát.“

„Láska má svoje iluze a každá iluze má svůj zítřek. Proto se už tolik milenců rozešlo, protože věřili, že jsou spojení navždy. Skutečnou zkouškou je bolest a štěstí. Když dvě bytosti přestáli tuto dvojitou zkoušku života, odhalili svoje chyby a svoje přednosti, mohou si být jisti, že až do skonání života, budou se držet za ruce.“

„Laskavost neexistuje bez překážek. Lidé mají sklon přičítat ji klidné nátuře a málokdy v ní rozpoznají skryté úsilí velkorysé povahy, zatímco na druhé straně se lidem špatného charakteru dostává uznání za všechno zlo, kterého se zdrží.“

„Hvězdy,“ zašeptala. „Zase vidím hvězdy, má paní.“
Artemidě se po tváři koulela slza. „Ano, má statečná. Dnes večer jsou krásné.“
„Hvězdy,“ opakovala Zoe. upřela oči na noční oblohu. A už se nepohnula.“

„Tolik času bylo při této bolesti promarněno.“

„Je úžasné, jak je člověk sofistikovaný k ublížení člověka,
Je odporné se dívat, jak všichni potají checkujou sousedův plot, závidí, pomlouvají a přitom je to o tom, aby ženy mohli vyhledat intujicí může, aby mohla zařídit něj. potencial k nejlepšímu z nejlepších, ale pokud rodiče vychovávají, měly by brát na vědomý,že detinsou upgrade jich samotných…
Zlý rodičové(99,999 8625prcnt.)
O tom to bylo, ale už není….“

„Rozumíte psychiatrii?" chtěl vědět Tracy. "Psychiatrii? Ne," odpověděl doktor Pingitzer. "Lidi - trochu. Malou, malounkou trochu. Každý rok, každý den míň a míň. Proč? Lidi jsou složité. Lidi jsou lidi. Lidi jsou legrace, hra, fantazie, kouzlo. Ach ja. Lidi jsou bolest, lidi jsou nemoc, lidi šílet, lidi mají ublížení, lidi ubližovat lidi, zabíjet, zabíjet sebe. Kde je legrace, kde je hra, kde je fantazie, kde je kouzlo? Psychiatrii já nerad. Lidi miluju. Šílení lidi, krásní lidi, zranění lidi, nemocní lidi, zlomení lidi, zhroucení lidi, mám rád, miluju. Proč? Proč lidi ztratí legraci, hru, fantazii, kouzlo? Proč to? Peníze?" usmál se. "Myslím si to. Peníze. Je láska, tyhle peníze. Je krása, tyhle peníze. Je legrace, tyhle peníze. Kde jsou peníze? Nevím. Už není legrace. Teď jen práce. Práce. Tygr. Tygr.“

„Kupředu… kde to je? Kupředu je všude. Kupředu — to je úplně prázdná abstrakce… Já mám taky rád abstrakce. (Nakreslí žlutou křídou, kterou vzal Evě, na prázdné místo na tabuli šikmou čáru.) Ale nemám rád prázdné abstrakce. (Pozoruje se zalíbením šikmou čáru.) Šikmá čára. K ní zrcadlový protějšek. ( Kreslí druhou šikmou čáru, takže vznikne tvar A.) Jaká krásná a jednoduchá symetrie! Když tento útvar znovu zrcadlově zdvojíme, vznikne uzavřený tvar. (Kreslí třetí šikmou čáru.) Už na nejstarší zdobené kosti z paleolitu, na té slavné kosti z Laugerie Basse, objevuje se tento prazákladní ornament. (Kreslí čtvrtou šikmou čáru, takže na tabuli je žlutý kosočtverec.) A už paleolitický člověk cítil, že v tomto útvaru je nejdůležitější střed. A ve chvíli, kdy ho označil (kreslí doprostřed kosočtverce kolmou čáru), přestává být tento tvar prázdnou abstrakcí a znamená náhle zcela konkrétní věc. Ale zároveň si ponechává i nadále takovou obecnost, že kromě této věci znamená i mnoho dalšího, například naši chuť na tuto věc. Ale tou studenou geometrickou strohostí označuje vzápětí i pošetilost té chuti, a tedy i naši nechuť. A samozřejmě nevztahuje se pak už jen k oné věci samé, ale k ženě vůbec. A protože ženy jsou naším životem, vztahuje se tedy k celému našemu životu, znamená lidské bytí samo. Ale tou studenou geometrickou strohostí naznačuje hned také i naše základní zklamání a znechucení z bytí, a tedy celou podstatnou ošklivost bytí…“

„"Bude-li se každá Vteřina našeho života nekonečněkrát opakovat, jsme přikováni k věčnosti jak Ježíš Kristus ke kříží. Taková představa je hrozná. Ve světě věčného návratu leží na každém gestu tíha nesnesitelné odpovědnosti. To je důvod, proč Nietzsche nazýval myšlenku věčného návratu nejtěžším břemenem (das schwerste Gewicht)."“

„Nauč se slzami v očích smát, nauč se pohladit se zavřenou dlaní, nauč se rozdat všechno a nemít nic, pak poznáš, že stojí za to žít.“

„Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.“

„Myslím, že dokonalé štěstí může poznat člověk jen tehdy, když poznal největší bolest.“

„Závist je počátek zloby, matka smrti, první dcera hříchu, kořen všeho zla.“