Citáty o přírodě a zvířatech

„Radujte se ze života, protože vám dává možnost milovat, pracovat, hrát si a dívat se na hvězdy.“

Henry Van Dyke (1852–1933) americký diplomat

„A kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.“

Pavel z Tarsu kniha Bible

„Patři na nebesa, na zemi, na moře; na vše, co září v nich či nad nimi; na všechno, co se plazí, létá či plave; všechno má tvary, protože všechno má čísla. Odejmi jim číslo, a nebudou ničím… Ptej se, co se ti líbí na tanci, a číslo odpoví: „Hle, já to jsem.“ Zkoumej krásu tělesných tvarů, a najdeš, že vše je na svém místě díky číslu. Zkoumej krásu tělesných pohybů, a nalezneš, že vše se děje v pravý čas díky číslu.“

Aurelius Augustinus (354–430) raně křesťanský teolog a filozof

„Zázraky se nedějí v rozporu s přírodou, nýbrž s našimi znalostmi o přírodě.“

Aurelius Augustinus (354–430) raně křesťanský teolog a filozof

„Pochybuj, hvězda že plane,
pochybuj, slunce že žhne,
pochybuj o pravdě samé,
jen o mně, o mně ne!“

William Shakespeare (1564–1616) anglický básník a dramatik

„Žena opravdu někdy zvířecky trpí láskou, totiž snáší svoje neštěstí, jako zvíře snáší bolest, nesnaží se uzdravit, umí se jenom chvět a lízat si ránu.“

Jean Dutourd (1920–2011) francouzský spisovatel

„Ve všech věcech přírody existuje cosi nádherného.“

Aristoteles (-384–-321 př. n. l.) klasický řecký filozof, student Platóna a zakladatel západní filozofie

„Dusík v naší DNA, vápník v našich zubech, železo v naší krvi, uhlík v našem jablečném koláči to vše bylo utvořeno v nitrech kolabujících hvězd. Jsme stvořeni z hvězdného prachu.“

Carl Sagan (1934–1996) americký astrofyzik, kosmolog a pedagog

„Nepotřebuji tě, ale chci tě.
Nemám prázdnotu, mám prostor pro činy.
Neočekávám od Tebe, že mě uděláš šťastnou, jsem šťastná z Tvé radostí a úsměvu.
Nemusíme se milovat jako blázni, nejsem Tvá a Ty nejsi můj.
Jsem úplná i bez Tebe a Ty jsi beze mě taky úplný.
Neumřu, pokud odejdeš, a Ty budeš šťastný, i kdybych odešla.
Nejsi zodpovědný za mou osobní spokojenost.
Přijímám Tě jako své zrcadlo a posla a nabízím Ti své oči, aby ses v nich také našel.
Jsme dva krásné a vzácné vesmíry, úplné, dokonalé, připravené vytvářet nové světy.
Nejsem bez tebe osamělá a Ty nejsi beze mě ztracený.
Nebudeme zavírat dveře a okna jen proto, abychom byli vedle sebe a nemohli svobodně létat.
Vážím si Tvé i mé svobody, každého dne našeho výběru.“

Emanuele Pacifici (1931–2014)

„Rybáři se nechají zmáčet mořem, aby získali rybičku. Já se klidně necháme zmáčet plivnutím, abych získal velrybu.“

Niccolo Machiavelli (1469–1527) italský politik a spisovatel

„Vtipy mají kousnou posluchače jako ovečka a ne jako pes: kousne-li totiž vtip jako pes, není to vtip, ale hrubství“

Giovanni Boccaccio kniha Dekameron

„Nikdy neměj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde nablízku svítí světlo.“

Ruth Rendell (1930–2015) britská spisovatelka

„Žádné zvíře nikdy nejedná krutě - na to si vyhradili právo jen ti, co mají mravní smysl.“

Mark Twain (1835–1910) americký spisovatel

„Vše v přírodě - každá květina, každý strom a každé zvíře nás může mnohému naučit.“

Eckhart Tolle (1948) německý spisovatel

„Dovol přírodě, aby tě naučila klidu.“

Eckhart Tolle (1948) německý spisovatel

„Při pohledu na noční oblohu jsem si pomyslela, že pravděpodobně existují tisíce dívek, které sedí osamoceně a sní o tom, že se stanou hvězdou. Ale nechtěla jsem si o ně dělat starosti. Koneckonců, můj sen nelze srovnávat s nikým jiným.“

Marilyn Monroe (1926–1962) americká herečka, modelka a zpěvačka

„Mládenec si žije jako král a umírá jako pes, ženatý žije jako pes a umírá jako král.“

Jean Anouilh (1910–1987) francouzský dramatik

„To, co děláme, je méně než kapka v moři. Ale bez této kapky by tady něco chybělo.“

Matka Tereza (1910–1997) římsko-katolická jeptiška

„Dříve jsem usilovala, domnívala jsem se, že musím něco dělat, něco získat, něčeho dosáhnout. Avšak samotný akt snažení se o něco, vychází ze strachu - bojíme se, že nebudeme mít to, co opravdu chceme. Udržuje nás to uvězněné v dualitě, protože se soustřeďujeme na onu neodmyslitelnou oddělenost mezi lovcem a jeho kořistí. Teď už se nehoním za ničím, jen dovoluji.
Když například cítím obrovskou touhu, aby se můj život ubíral určitým směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu jen bojovat s vesmírnou energií. Čím více energie musím vložit do toho, abych něco získala, tím je mi jasnější, že dělám něco špatně.
Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou snahu.
Je to spíš něco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit si, že tvoří-li všechno jednotu, pak to, co toužím získat, již mé je.
Proces dovolení probíhá tak, že napřed důvěřuji a potom jsem opravdu tím, čím jsem. Pak přitáhnu jen to, co je opravdu moje, a přitáhnu to takovou rychlostí, jaká je mi příjemná. Můžu se soustředit na své starosti, nebo na to, co mi zdánlivě chybí, ale pak se můj život nebude ubírat směrem k tomu, co bych chtěla zažít. Zůstane, jaký je teď, protože věnuji pozornost strachu a svému trápení a pocitu nenaplněnosti, místo abych rozšířila své vědomí a vpustila do svého života nové zážitky. Mohu tedy nechat své představy materializovat pomaleji nebo rychleji, podle toho, jak rychle se dokážu oprostit od svých strachů a úzkostí a uvolnit se. Čím více jsem připoutaná k určitému způsobu uvažování a k určitým výsledkům, tím více se bojím nových dobrodružství; a tím pomalejší bude vývoj, protože nejsem procesu vývoje otevřená.
Neumožňuji vesmírné energii, aby mnou volně proudila. Nechci tím říct, že sedím doma a zvažuji každou možnost a každé rozhodnutí. Dělám jen to, že vědomě žiju každý okamžik
v tomto prostoru, který je dán vnitřně, nikoli zevně.
Venku není o co usilovat a co přitahovat. A protože vesmír je v nitru, pak vše, co zažiju sama v sobě, ovlivní i Celek.
Vzhledem k tomu, že celá tapiserie všech dob již byla utkána, pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekonečné, nefyzické rovině. Mým jediným úkolem je rozvinout své pozemské já natolik, abych dosáhla i do této sféry. Jestliže tedy po něčem toužím, nemám jít a získat to, ale měla bych rozšířit své vědomí a umožnit vesmírné energii, aby mi to vnesla do mé zdejší skutečnosti.
Snaha získat to, po čem toužím, jen posiluje oddělenost, zatímco dovolení znamená uvědomit si, že vzhledem k tomu, že tvoříme všichni jednotu, tak to, po čem toužím, již mé je.“

Anita Moorjani (1959)