Citáty na téma bezmoc

„POHLÉDNOUT ŽIVOTU DO TVÁŘE
V jednu chvíli, když přestaneme běhat za svými běžnými rozptýleními a závislostmi; zážitky a substancemi, které nám zlepšují náladu; a za lidmi, kteří dovedou přehlušit naše vlastní tělesné pocity; zjistíme, kolik je v našem nitru zatracené úzkosti. Zjistíme, že jsme celý život utíkali před úzkostí. Jenže nic z toho, co jsme udělali, nás jí nezbavilo.
Co teď?
Zdá se, že tato úzkost je nedílnou součástí existence. Nevychází z ničeho, co jsme zažili v minulosti. Znepokojivé otázky bublající těsně pod povrchem, otázky, které by mohly probouzet nechtěné pocity.
Kdy zemřu? (A já vím, že jednoho dne zemřu.)
Když zemřou mí nejdražší? (A já vím, že jednoho dne, možná že brzy, zemřou.)
Onemocním? Onemocní moji blízcí? Přijdu o práci? O peníze? Stane se něco, co nebudu moct ovlivnit? Stane se to někdy záhy? Jak se mohu chránit před tím, co nemohu předvídat ani ovlivnit? Jak můžu vědět, co nelze vědět?
Příteli, je toho tolik, co je mimo naši kontrolu. Někdy jsme tak maličcí, tak zranitelní, jako dítě toužící po hlubokém ujištění, že všechno bude v pořádku.
V průběhu věků nám duchovní učitelé připomínali, jak hluboká pravda spočívá v poznání, že nad životem nemáme žádnou kontrolu. Život je příliš ohromný na to, aby jej mohla lidská mysl pochopit, natož ovládat. Můžeme zdánlivě ovládat to, co můžeme zdánlivě ovládat; ale zbytek je v rukou Boha, Vesmíru nebo jakkoliv chcete nazývat Nepojmenovatelné.
Zůstaňme na okamžik s touto existenční úzkostí. Nechme ji prosáknout svou zvídavou pozorností. Dýchejme do středu této úzkosti jako čerstvě narozené dítě (protože právě tak dítě dýchá). Naslouchejme jí. Jděme se s ní projít. Pečujme dnes o ni. Nezkoušejme ji utišit nebo od ní utéct, tím jen získá víc moci.
Pomalu a jemně se nořme do vlastní bezmocnosti jako do teplé koupele po celodenní pouti.
Do menší či větší míry může být vše mimo kontrolu, ale dobrá zpráva je:
Naše bezmoc může být branou k hlubšímu odevzdání.
Ve středu naší úzkosti můžeme nalézt větší pokoj a sílu, odvahu pohlédnout životu do tváře a jít dál - třesoucí se, ale nebojácní.“

„Děti chtějí cítit, že mají schopnost dovolat se odezvy na to, co potřebují. Zatímco dospělí se ve prospěch budoucnosti dokážou vzdát něčeho, co chtějí v přítomnosti, děti něco takového nedokážou. Potřebují vědět, že lidé kolem nich berou jejich okamžitá rozhodnutí vážně. Dítě, které bojuje s pocitem bezmoci a strádá tím, že neovládá svůj život, může zachvátit vztek, agrese nebo deprese podobně, jako to způsobují jiné emocionální deprivace.“

„Strach z nás někdy dělá hrdiny a bezmoc nám dává odvahu.“

„Nikoli jejich láska k lidem, nýbrž bezmoc jejich lásky k lidem brání dnes křesťanům nás upalovat.“

„Když s úsměvem mi křídla přelámali, / já řval a chroptěl, taky jakej div. / Když bolest s bezmocí se do mne daly, / už jsem jen šeptal: Aspoň že jsem živ.“

„Máme sklon domnívat se, že jakékoli vnější projevy (jako křik nebo agrese) jsou špatné, a proto se jim při vizualizačním procesu vyhýbáme. Měli bychom však chápat, že emoce zahrnují celou vibrační škálu, na jejímž jednom konci se nacházejí stavy jako radost a láska a na druhém pocit bezmoci. Pomsta je vlastně vibračně zvýšený pocit bezmoci, zoufalství nebo strachu. A stejně tak nenávist nebo vztek. Často nejlepším způsobem, jak se dostat z vibrace bezmoci, je dovolit si posunout se nahoru na vibrační škále tím, že si budeme vizualizovat, jak se uchylujeme k nějakým velmi silným činům, například k pomstě nebo výbuchu vzteku, nebo jak něco ničíme a rozbíjíme. Tato část procesu scelování probouzí v lidech největší odpor, protože by své vnitřní dítě raději učili jít bezpečnější cestou. Anebo protože se nechtějí zaobírat násilnými představami ze strachu, že by to vedlo k vnějším projevům násilí. Proto nebuďte překvapeni, když v sobě pocítíte vnitřní odpor k tomu, co jsem právě navrhla. To je normální. Ovšem většina lidí si neuvědomuje, že jim hrozí daleko větší riziko, že se ve svém každodenním životě uchýlí ke skutečným násilným projevům, pokud pocitům pomsty, hněvu a obrany nepopustí uzdu ve svém bezpečném prostoru vytvořeném fantazií. Osoba, která si to nedovolí udělat, se obvykle nikdy neposune dál za pocit, že v životě hraje roli oběti.“

„Celý svět? Copak mi ten celý svět pomáhal při záchraně dětí? Když jsem šla ulicemi a brečela bezmocí? - Irena Sendlerová novináři, který ji žádal o interwiev s tím, že o jejích činech musí slyšet celý svět, české znění podle Lucie Syzmanovské“

„Ve světě, který je jednotou, můžeme být závislí pouze na tom, čím jsme my sami. A ve světě, který je jednotou, jsme závislí na všech ostatních a oni jsou závislí zase na nás. To ale neznamená, že jsme bezmocní. Někdy zaměňujeme závislost za bezmoc, zvláště za nemožnost tvořit. Ale není to totéž. Ve skutečnosti nemůžeme být zcela nezávislí. To by znamenalo oddělit se od zbytku Vesmíru. To nejenže není žádoucí, ale je to i nemožné, protože my sami jsme Vesmír inkarnovaný v iluzi odděleného fyzického těla. Naším úkolem je rozpoznat svou velikost coby neomezeného tvůrce v tomto Vesmíru.“

„Když jsem pořizoval tyto snímky, cítil jsem velkou bezmoc tváří v tvář malé dívce, jež odvážně a důstojně čelila smrti. Byla si vědoma blížícího se konce. To jediné, co jsem mohl dělat, bylo podat adekvátní zprávu o odvaze, utrpení a důstojnosti této dívky. Musel jsem ukázat, čím si musela projít.“

„Deprese znamená pocit bezmoci a velký hněv nad touto bezmocí.“

„Básnické ani jiné sny se nemají z pověrčivosti či z nějakých jiných důvodů zveřejňovat. Bylo by pro mne obrovskou ctí, kdyby se mi povedla jednou napsat sbírka básní, která by se užívala jako léčivé tabletky či bylinky. Jako lék proti bezmoci, jako lék proti rakovině těla i mysli.“

„Noc je toliko bezmoc oka.“

„Pravidelné, každodenní posezení nad kusem bílého papíru je velmi důležité. Někdy je člověk bezmocný proti tomu bílému papíru - ale je to plodná bezmoc, na konci z ní něco vznikne.“

„Strach vidí bezmoc, láska vidí svobodu.“

„Celý svět? Copak mi ten celý svět pomáhal při záchraně dětí? Když jsem šla ulicemi a brečela bezmocí?“

„Obyčejná láska je bezbranná a někdy i velmi bolestivá. Plnost pocítíme až tehdy, když se vystavíme bolesti a bezmoci. Začíná to tím, že se souhlasně obrátíme k jednoduchým skutečnostem svého života.“

„Mysl chce zapomenout, protože příliš zatěžuje srdce a duši. Jsem unavená z pláče a pocitu bezmoci. Chci se znovu nadechnout - jen na chvíli.“

„Optimismus je vždy nakažlivý a pesimismus vede jen k naučené bezmoci a slabosti.“

„Velmoc, která se pasuje do role absolutního vítěze/hegemona a přitom není schopna nastolit trvalý mír a neustále někde s někým válčí - to není velmoc, ale bezmoc.“

„Bylo by pro mě obrovskou ctí, kdyby se mi jednou povedla napsat sbírka básní, která by se užívala jako léčivé tabletky, či bylinky jako lék proti bezmoci, jako lék proti rakovině těla i mysli.“

„Jakmile si všimnete, že se zlobíte, musíte zpomalit a postarat se o zranitelnost, bolest, strach a vnímanou bezmoc, které se pod hněvem skrývají.“