Citáty na téma drť

„Osud se silných bojí, ale zbabělé drtí.“

„Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plnění.“

„Osud drtí, osud povznáší, jak nešťastného, tak i šťastného, a co má přijít, nikdo netuší.“

„Rána bičem působí modřinu, ale rána jazykem drtí kosti. Marginálie“

„Drtit nepřátele, vidět je padat před námi na tvář, brát jim koně, slyšet bědování jejich žen. To je nejlepší na světě.“

„Lidské srdce je podobno mlýnskému kameni. Nasypete-li pod něj pšenici, rozemílá ji v mouku, nenasypete-li, drtí sám sebe.“

„Údery kladiva drtí sklo a zpevňují železo.“

„Ne smrt našich blízkých nás drtí, ale vzpomínka na ně.“

„Jmenuji se Drtikol. Drtil jsem kola, která mě svírala. Jsem fotograf. Fotografoval jsem světlem. Píši do duší lidem světlem poznání.“

„Matčina láska k dítěti se nepodobá ničemu jinému na světě. Nezná zákon ani slitování, pronásleduje a drtí všechno, co jí stojí v cestě.“

„Ženy rády dělají zázraky, drtí skály, rozpouštějí charaktery, které se zdají z bronzu.“

„Občanské právo se nemůže ani ohýbat přízní, ani drtit mocí, ani narušovat penězi.“

„Kdyby vesmír drtil člověka, ještě by byl člověk vznešenější než to, co jej zabíjí, protože on ví, že umírá, kdežto vesmír o své převaze nad ním neví nic.“

„Minulost drtí mě, sráží na kolena stále víc,
já udělala tolik chyb, ale tobě věřila jsem víš,
že děláš správné věci, že vycházíš mi vstříc.
Místo toho dnes neznáš slova útěchy,
Bavíš se na úkor cizího utrpení a bolestí.“

„Jsme v božích rukou. Nemusíme si tedy stále znovu měřit svou "duchovní teplotu" a zkoumat, zdali jsme v dostatečné míře vřelí a zbožní. Ani není zapotřebí nutit se do nějakých etických speciálních atp. aktivit. Stačí prostě…přijímat, co On dává, a dávat, co bere. A poděkovat za vše v naději, že i to, co se nám nelíbí a co nás někdy i drtí, může nám On ve svůj čas obrátit k dobrému. Vlastně už to Kristovým křížem i vzkříšením udělal, ale my jsme to ještě nerozpoznali.“

„Nemáš představu, co člověk dokáže udělat bližnímu, nohy mám pokryty mozkovou tkání, drtím hrudníky mrtvých a bez povšimnutí překračuji vyhřezlé vnitřnosti. Teprve když se probořím do čehosi měkkého, uvědomím si, že šlapu do mrtvého kamaráda.“