Citáty na téma hlína

„Musel jsem se držet, abych po návratu do vlasti v roce 1989 na Ruzyňském letišti dojetím nesněd hlínu.“

„Člověk je nejdříve zocelen utrpením, aby dokázal unést štěstí - tak jako se hlína vypaluje v ohni, aby dokázala udržet vodu.“

„Když je liberál zneužíván, říká: „Díky bohu, že mě nezranili.“ Když je poražen, děkuje Bohu, že ho nezabil. Když je zabit, bude Bohu děkovat, že jeho nesmrtelná duše byla vysvobozena ze své smrtelné hlíny.“

„Nejsem hrnčíř a nejsem ani hrnčířské kolo, jsem hrnčířská hlína; není snad ale krása tvaru právě tak závislá na vlastní kvalitě hlíny, jako na kole a schopnostech Mistra?“

„Všechna veledíla nejsou nic než hlína a popel, ale perfektně spojené dohromady.“

„Lékař, který neovládá anatomii, podobá se krtku. Oba pracují v temnu, oba zanechávají po sobě kopečky hlíny.“

„Člověk není hlína, kterou by vychovatel nebo moralista mohl utvářeti po své libosti; ale jest rostlinou, která majíc zláštní přirozenou sobě povahu a podobu, jím jakožto zahradníkem může býti pěstována, dospělosti dochována a přivedena k dokonalosti co možno největší. Vychovatel nikdy nezpůsobí, aby na plané jabloni rostly broskve, ovšem pak může se dodělati toho, aby nesla jablka sladká.“

„Moudrý člověk může být užitečný jenom jako člověk, ne jako kus hlíny, který chrání noru před průvanem, takovou službu zvládne i jeho prach.“

„Mé tvrdé paže dál svírají uzdu života – / dál jako bezbřehý oceán / má duše vztekem a vášní klokotá. / Zůstanu nespoután. // Mé levhartí oči dál lítý mají lesk / a drží ve své moci / divoký a zádumčivý blesk / planoucí tmou pravěké noci. // Nechť zchátrá a rozpadne se v hlínu / kultury lidské každý čin. / Jsem barbar z nejhlubšlho stínu, / který se tyčí nade vším.“

„Člověk byl vytvořen z hlíny. Jak absurdní.
Ale semínko zasazené v hlíně, vyrostlo a žije.“

„Politika je pravé umění, větší než sochařství. Hlína a kámen se nebrání, ale já musím brát do rukou tu křečkovitou lidskou náturu a hníst ji, modelovat ji. – A ona se vzpouzí, prská, škrábe: musím ji hladit i škrtit, abych ji mohl zformovat.“

„Proč z hlíny? Člověk měl být udělán z nerezavějící oceli.“

„Jsem udělaný z dobré hlíny, udělaný na Krétě.“

„Čím déle zůstávala o samotě, tím neurčitější a méně ohraničená si připadala. Jako tekutina vylitá z nádoby. Viděla sama sebe, jak klouže z lavičky na zem a nabvá podobu zvířete. Po čtyřech doběhla na hranici mokrého asfaltu a přehoupla se do trávy a mokré hlíny. Hnala se dál, nyní ještě rychleji, protože už zjistila, jak ovládat dva páry nohou naráz, hbitě uháněla přes trávník a umělá návršíčka, přes Zahradní zátiší a květinové záhonky do křoví, přes ulici a na železniční vlečku, a doprovázela to vytím.“

„Řkouce Světlo kdysi nepovstala hlína! Jak velicí kdysi bývali, maje poslání jako nikdo. Však život nyní zralý výsměch člověku si přichystal: tu-post tupců valí sobě kámen, jež zove se posměchem věčnosti, zápas mozku s podbřiškem, kdy stádo domestikovaných zvířat slyší a poslouchá jen toho psa, jenž křičí dosti. Příšerná to doba, kdy summum bonum lidstva stojí na čtyřech nochách a kravském zvonu“

„"Sázet obilí v poušti"
(Začít podnikat v ČR)
… ani tuny hlíny to nezachrání, vždy přijde písečná bouře a celou práci zničí vniveč…“

„Disneyland je jako kousek hlíny: Pokud existuje něco, co se mi nelíbí, nejsem s tím zaseknutý. Mohu změnit tvar a vylepšit to.“

„Jsou podivné nutnosti pro vnímání krásy. Malíři znají nutnost nevtíravého pozadí obrazu, hudebníci znají akustiku, i umělci slova znají pozadí, které je neustále přítomno a o kterém nepíší. Hledáte-li ticho, nenajdete ho hluboko pod zemí, kde ani kapka vody nekápne a ani zrníčko hlíny nespadne. Takové ticho je mrtvé.“

„Kdyby člověk doopravdy věděl, kolik miliard dávno zaniklých životů je v každé hroudě hlíny, která ho živí, jistě by potěžkával zemi s posvátnou úctou. Člověk však uctívá svou zemi jenom v popelničkách a kostrových hrobech.“

„Když mladé slunce září svou pokrylo zeleň Edenu, náš otec Adam seděl pod stromem a škrábal dřívkem na hlínu, hned první kostrbaté čáry mu srdce pýchou naplní, tu d'ábel sladce zašeptá: „Pěkné, ale je to umění?““

„Smrt číhá všude nikdo před ní nezdrhne. Každýho jednou nakonec dostihne. Každý se jí bojí ale ve skutečnosti je to jenom smutný emocionalní okamžik. Jako kmen sromu co spadne do hlíny ztrouchniví a stane se součástí půdy. Je člověk malinkou duší ale velkým myšlením je větší. Než příroda zpět už se nevrací pro svou lidskost zapoměl na zákony přírody a čistotu života. Zdravotnictví věda pomáhá těm co by dávno přírodní cestou umřely. Nepestra příroda znečištěná lidskou snahou přežít. Bez myšlenky jestli si to zaslouží jestli je to správný. Není to správný pro přírodu lidsky je. Výrobci léčiv přístrojů a pomucek do zdravotnictví ty se musí mít krásně. Ale když je tolik slabosti bolesti a špatných genů. Tak si říkám fajn dobře no tak já to du asi rovnou zabalit tu existenci. Asi začnu chlastat se fakt nedivím.Že je tolik alkoholiků. A nebo že lidi hulíjou marihuanu. Nebo nedokážou uníst tíhu světa a života a berou antidepresiva fakt mě to nepřekvapuje.“