Citáty na téma kořist

„Měřítkem naší lidskosti je, jak zacházíme se zvířaty. Zvířata se rychle stávají posledními skutečnými oběťmi. Jedinými otroky a jedinou kořistí. Podle zvířat definujeme člověka. Bez zvířat by nebylo lidstva ani lidskosti. Bez zvířat bude lidstvo, ale ne lidství.“

„Čím více nepřátel, tím větší kořist.“

„Dobrý lov, ó Divoké. Ať vítr stoupá pod vašimi křídly, ať vám slunce stále svítí do zad a ať zastihnete kořist nepřipravenou.“

„Dříve jsem usilovala, domnívala jsem se, že musím něco dělat, něco získat, něčeho dosáhnout. Avšak samotný akt snažení se o něco, vychází ze strachu - bojíme se, že nebudeme mít to, co opravdu chceme. Udržuje nás to uvězněné v dualitě, protože se soustřeďujeme na onu neodmyslitelnou oddělenost mezi lovcem a jeho kořistí. Teď už se nehoním za ničím, jen dovoluji.
Když například cítím obrovskou touhu, aby se můj život ubíral určitým směrem, vím, že kdybych se o to usilovně snažila, budu jen bojovat s vesmírnou energií. Čím více energie musím vložit do toho, abych něco získala, tím je mi jasnější, že dělám něco špatně.
Dovolení, na druhou stranu, nevyžaduje vůbec žádnou snahu.
Je to spíš něco jako uvolnění, protože to znamená uvědomit si, že tvoří-li všechno jednotu, pak to, co toužím získat, již mé je.
Proces dovolení probíhá tak, že napřed důvěřuji a potom jsem opravdu tím, čím jsem. Pak přitáhnu jen to, co je opravdu moje, a přitáhnu to takovou rychlostí, jaká je mi příjemná. Můžu se soustředit na své starosti, nebo na to, co mi zdánlivě chybí, ale pak se můj život nebude ubírat směrem k tomu, co bych chtěla zažít. Zůstane, jaký je teď, protože věnuji pozornost strachu a svému trápení a pocitu nenaplněnosti, místo abych rozšířila své vědomí a vpustila do svého života nové zážitky. Mohu tedy nechat své představy materializovat pomaleji nebo rychleji, podle toho, jak rychle se dokážu oprostit od svých strachů a úzkostí a uvolnit se. Čím více jsem připoutaná k určitému způsobu uvažování a k určitým výsledkům, tím více se bojím nových dobrodružství; a tím pomalejší bude vývoj, protože nejsem procesu vývoje otevřená.
Neumožňuji vesmírné energii, aby mnou volně proudila. Nechci tím říct, že sedím doma a zvažuji každou možnost a každé rozhodnutí. Dělám jen to, že vědomě žiju každý okamžik
v tomto prostoru, který je dán vnitřně, nikoli zevně.
Venku není o co usilovat a co přitahovat. A protože vesmír je v nitru, pak vše, co zažiju sama v sobě, ovlivní i Celek.
Vzhledem k tomu, že celá tapiserie všech dob již byla utkána, pak vše, co chci, aby se v mém životě stalo, již existuje v nekonečné, nefyzické rovině. Mým jediným úkolem je rozvinout své pozemské já natolik, abych dosáhla i do této sféry. Jestliže tedy po něčem toužím, nemám jít a získat to, ale měla bych rozšířit své vědomí a umožnit vesmírné energii, aby mi to vnesla do mé zdejší skutečnosti.
Snaha získat to, po čem toužím, jen posiluje oddělenost, zatímco dovolení znamená uvědomit si, že vzhledem k tomu, že tvoříme všichni jednotu, tak to, po čem toužím, již mé je.“

„Nikdy nemůžeme tušit, jestli jsme lovci, kořist nebo obojí.“

„Ukažte mi, smrtelníci, toho, kdo není pronásledován, a já vám ukážu mrtvolu. Každý lovec je zároveň kořistí, každá mysl, která si je vědoma sebe sama, je sledována. Ženeme a jsme honěni. Nevědomé pronásleduje nevědomost, pravda útočí na každého učence dost moudrého, aby věděl, že nic neví, protože to je význam nepoznatelných pravd.“

„Je zřejmé, že podřízený může s opatrností podle pravidla lásky napravovat bloudícího výše postaveného a uvádět opět na cestu pravdy. Nebo kdyby výše postavený zbloudiv z pravé cesty se stal kořistí lupičů nebo se ocitl v nebezpečí smrti, měl by jej poddaný vysvobodit a tak jej zachránit před nebezpečím. Tím spíše je jeho povinnost, když výše postavený, který se dostal na mravní scestí, se stává kořistí démonů a ocitá se v nebezpečí nejhorší smrti hříšníků. Jestli by se výše postavený radoval v prvém případě, proč by se tím neradoval v případě druhém? Připouští-li strážného v prvém případě, proč ho nepřipouští v případě druhém?“

„S lítostí vyslovuji tuto smrtící pravdu, ale Louis musí zemřít, protože vlast musí žít. U mírumilovného, svobodného národa, váženého doma i v cizině, byste možná poslechl radu, abyste byl velkorysý; ale národ, o jehož svobodu se po tolika obětech a bitvách stále ještě vede spor, národ, v jehož zemi jsou zákony stále ještě neúprosné jen vůči nešťastníkům, národ, v jehož zemi jsou zločiny tyranie stále ještě předmětem sporů, takový národ se musí chtít pomstít; a velkorysost, za kterou vás chválí, by se příliš podobala velkorysosti společnosti loupežníků, kteří se dělí o kořist.“

„Poněvadž tito ministři volně nakládají se všemi úřady, udržují se u moci tím, že podplácejí většinu v senátě nebo v nejvyšší radě; a posléze prostředkem, zvaným omilostnění, pojistí se proti dodatečnému vyúčtování a odejdou z veřejnosti na odpočinek, obtíženi kořistí z celého národa…“

„Nezralí básníci napodobují, zkušení kradou. Ti špatní znetvoří, co si vezmou, zatímco dobří z toho udělají něco lepšího, nebo alespoň jiného. Skutečný básník zvládne svou kořist naroubovat do jedinečné koruny pocitů, zcela odlišné od té, ze které si svůj roub uštípl.“

„Když Štěstí lichotí, jen číhá na kořist.“

„Po inventarizaci kořist přestává být kořistí.“

„Pro kolonizátora Brazílie, muže renesance, byla žena kořistí. Pro puritána, muže reformace, byla žena jeho společníkem v práci…“

„Je to zanedbání Bible, co činí z mnohých kořist prvního falešného učitele, kterého slyší.“

„Naše nedokonalosti, pokud si je nepřiznáme, z nás dělají snadnější kořist.“