Citáty na téma louka

„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“

„Povahy lidí jsou pestré jak rozkvetlá louka a ti nejčistší září barvami duhy.“

„Jsou dvě období, ve kterých ženy provádějí své nájezdy: když jsou mladé klisničky a poprvé cítí oves, a pak, když už mají po závodění a jsou zralé pro odpočinek na louce.“

„Věrnost je dílem charakteru - neroste na louce ani nespadá z nebe.“

„Věřím v les, v louku a noc, během níž roste kukuřice.“

„Utíkala jsem radostně po louce, usmívala se na slunce a přála si jen, aby to nikdy neskončilo a já mohla utíkat navždy dál. Vzbudila jsem se. Byl to jen sen.“

„Velké množství městských jedlíků masa, jež známe (přinejmenším v Evropě), zvířata v nitru miluje. I kdyby měli hlad, byli by těmi posledními, kdo by při pohledu na ovci, krávu nebo tele pasoucí se na louce pocítil vražedný sklon, jenž by se za stejných okolností zmocnil hladového tygra. Naopak jsou schopni dojít až k dobytčeti, aby je pohladili po hlavě, nebo natrhat trávu či květiny a nabídnout mu je – čistě pro potěšení z toho, že se krmí z jejich rukou. Rádi sledují, jak zvíře s vlající oháňkou skotačí po sluncem zalitých polích, nebo se zálibně dívají, jak klidně a pohodlně postávajíc přežvykuje ve stínu stromu. Kdyby náhle přišel nějaký člověk a začal by dobytče týrat, tito lidé by jistě přispěchali na jeho obranu, a to nejspíš rázně. Přesto přijdou domů a snědí plátek skopového, hovězího nebo telecího, aniž by pocítili sebenepatrnější záchvěv viny.“

„Města jsou plná andělů a louky plné bílých kopretin.“

„Láska dává všechno, ale jen milencům. Po svatbě potřebují více, než klenbu nebes a koberec louky.“

„Muž, který pořád nemůže najít tu pravou, je jako houbař, který hledá hříbek na louce plné žampionů.“

„A přitom na louce hezčí kvítí kvete.“

„V Čechách nebyla v devadesátých letech nastavena žádná pravidla. Nevěděli jsme, jak funguje západní svět. Nebyly tu role agentů, manažerů, promotérů. Všechno vznikalo na zelené louce.“

„Užírám se v myšlenkách o tobě, chybí mi tvůj hlas. Tvá melodie, která se mi z mysli vytrácí. Tvá vůně, vůně připomínající květy na louce a horský vánek. Chybí mi se dívat, dívat na tvé ladné pohyby a slyšet podpatky znázorňující tvou přítomnost, přítomnost…“

„Nenáleží mi žádná země, přesto ale mohu vyjít na louku a uzřít zelenou trávu či přestát přeháňku. Může člověk, jenž to spatří, říci, že je chudý?“

„Já vyznávám typ estetiky, který navazuje vědomě a nekompromisně na velkou evropskou hudební tradici od šestnáctého do dvacátého století. Netajím se tím. Nemám potřebu budovat na zelené louce, co tu ještě nebylo, ale naopak ctím to, co vytvořili naši předchůdci, učím se od nich a snažím se jim přiblížit. To je moje filozofie. Nejsem proti nikomu. A pokud je někdo proti mně, je mi to líto.“

„Chci běhat  na rozkvetlé louce, chodidla mi propaluje horká zem.. sluneční paprsky vydávají kouzelnou záři, chci být volná.“

„Radost je vysoká slunečnice uprostřed louky ticha.“

„Červnová louka nám prozradí logiku léčitelské moudrosti; roste v ní dobromysl i mateřídouška.“

„Dětství se nemstí. Na louky zelené, chodí své pegasy pást radost svou kolíbat.“