Citáty na téma mračno

„Láska je přírodní živel. Jednou je sluncem, které ozařuje, jindy mračnem, které ovlažuje. Ale vždy je prospěšná.“

„Nad všemi mračny, nad všemi stíny svítí hvězdy a světlo.
Nade všecko važ si sám sebe.“

„Srdce člověka je brzo klidné a brzo zas zastřeno mračny; ale srdce poctivce, podobno divadlu přírody, je vždy velké a krásné, ať je klidné nebo vzrušené.“

„Mám rád marnivé hýření barev v přírodě, kdy celý obzor na chvíli zahoří v mračnech nepokořitelným sluncem. V takové chvíli vybuchne celá paleta barevné fantazie do obřích rozměrů.“

„Vítr skučí ve zbytcích pažení a mračna táhnou kvapně přes měsíc.“

„Jestliže neposlechneš osobu Y, podceníš ty maličké mráčky na obzoru a nevezmeš si s sebou deštník, pravděpodobnost, že se nevyhneš pořádné průtrži mračen bude tím vyšší, čím raději Y opakuje: “Já jsem ti to říkal.”“

„Láska povznáší člověka z propastné přízemnosti až na vrcholky, jenž ční nad mračna.“

„Nikdy se mi nepodařilo ani uzřít divoké koně. Viděl jsem jen daleko na obzoru od nich zvířená mračna prachu.“

„Zdi v cele jsou špinavé a zašlé, oprýskané, pokryté skvrnami a plísní. Díval jsem se na ně celé hodiny, celé dny a noci. Když se na ně hledí dlouho, oživnou, mění se v postavy, mračna, krajiny, skály a vodopády, zápasící obry, plující nestvůry, tančící skřítky.“

„Když na mě zaútočí pochmurné myšlenky, nic mi nepomáhá natolik, jako ponořit se do svých knih. Rychle mě vtáhnou a vyženou mračna z mé mysli.“

„Veliké duše jsou jako vysokohorské vrcholy. Pere do nich vítr, halí je mračna, ale člověku se na nich dýchá lépe a mocněji než kde jinde. Jejich ovzduší má v sobě čistotu, která smývá ze srdce nános špíny, a když se mračna rozptýlí, obsáhneš odtud pohledem celé lidské pokolení.“

„Nehroz se, děťátko, mračna: nad mračnami Slunce.“

„Vítr začal vát od severozápadu a vypudil poslední pozůstatky léta. Ranní oblohu tížila nízká mračna připravená vyplakat na zemi svůj žal.“

„… potom brácha ten brovnink rozmontoval a už jsme to nedali dohromady, chtěli jsme se ze zoufalství zastřelit, ale nemohli jsme ten brovnink dát dohromady, to bylo naše štěstí, tak já jsem mohl kdykoliv přijít za slečinkama ke kostelu, vždycky jsem přišel nastrojenej, štráfový kalhoty, jak bankovní úředník a posadil jsem se na hilznu od minimaxu, jak diplomat, sluníčko svítilo a ty slečny ležely v plavkách na dekách, jako nějakej spolek 'Ctitelů slunce', bylo jich šest a ležely na znaku s rukama pod vytupírovanejma hlavinkama a dívaly se schválně do mračen, aby nechaly svoje tělička napospas mužskejm vočím, já, že jsem byl citlivej jak Mozart a ctitel evropský renesance, koukal jsem se jak krokodýl, jedním vokem do farní zahrady na pana děkana, a druhým vokem na ty nožky přehozený přes kolena, pořád ty krasavice houpaly kotníčkama a po mně lezli mravenci, komupak se to stane, aby byl s tolika krasotinkama? to jedině císař, nebo sultán, a tak jsem těm kráskám vypravoval, jak jsem měl příjemnej sen, jak se mi zdálo, že pekař sází do pece chleba a to je výhra na los, ale já los nemám, ovšem pekařství jako takové ve snách viděti, to znamená noční radovánky, ale co z radovánek?…“

„Introvert těžkej melancholik a léto
Nenechám si mluvit do toho co jak se mám cítit. I melancholik může bejt šťastnej ve své melancholií. To není deprese to je styl života. A snažit se pochopit některé věci a myslet si že jsou chybou. Taková hloupost je to jiná forma klidu jinak prožívamá. Proč být jen úsměv 😁 když může být kdykoliv když chce i mračno ☹️ proč se snažit bejt pořád tak perfektní pro ostatní. To je teprve svoboda moc se mračit projevit znechucení říct to je nahovno to mě sere to mě nebaví ať mě všichni prdel políbí a jdou se zahrabat do rakve. A poslouchat klasickou hudbu a cumlat hašlerky a houpat si nohama a mít ruce záplavou a totálně nad všema povznésen. To je teprve sen když tě serou totálně všichni lidi a jejich myšlení. Ale z nákého důvodu se povznese nad vší totální paradoxností a stupiditou světa a života přežívání a těžkostí možností a rozhodnutí života existovat na nákém stupni urzalosti lidských a problematik na světě. A najednou je ti fuk jestli je člověk mix ufa jestli je 50 pohlaví jestli svět je zasranej chemikaliema a jestli se planeta ohřívá rok co rok víc jestli jsou lidi šťastný nebo nasraný nebo znuděný. Nakonec stejnak každej řeší to sví a změnit ostatní nelze tak se stáhnu do svojí ráčí ulity a budu sama sebe rozmazlovat jednoduchostí svojí mysli a lenošit si na houpací síti na hřívat se sluníčkem nad ničím se nehroutit a nepřemýšlet o dramatech a tragédiích lidského bytí.🌞😎🦋🌳“

„Co je ještě horší než sucho je mračno zataženo hřmění a žádný déšť a dusno.“