Citáty na téma povědomí

„Postavte člověka před zrcadlo a odstraňte z jeho života veškeré povědomí o Bohu, andělech a démonech. A pak mu můžete říci: Teď máš před sebou svého nejnelítostnějšího soudce.“

„Žijeme naše životy na malém ostrůvku zaslepenosti, bez povědomí o temných oceánech nekonečna okolo nás. Neměli bychom se snažit příliš rozhlížet.“

„Klíčem k růstu je zavedení vyšších dimenzí vědomí do našeho povědomí.“

„Na hoboj jsem začal hrát ve dvanácti letech, ale dlouho jsem to nebral nijak ambiciózně. Někdo chodil malovat, někdo na fotbal, já hrál na hoboj. Než jsem nástroj dostal do ruky, tak jsem měl de facto nulové povědomí o specifiku hry na něj.“

„V těchto vlacích jsou povědomé obličeje, lidi, které vídám týden co týden a kteří jezdí sem tam. Poznávám je a oni asi poznávají mne. Nevím však, zda mě vidí takovou, jaká doopravdy jsem. ( Dívka ve vlaku).“

„Už někoho z vás napadlo, že přibližně v době, kdy se z povědomí lidí vytratil pojem zvaný DUŠE, se objevil Freud a představil místo něj EGO? Tomu říkám načasování! Copak se ten nesvéprávný trouba neobtěžoval chvíli zapřemýšlet? Osobně se domnívám, že lidé toho tolik nažvaní o svém egu jen a jen ze strachu, že nemají žádnou duši!“

„Můžeš šířit povědomí o tom, jak držet hubu, když o tom vím hovno“

„Pokud chcete na druhého opravdu zapůsobit, nemůžete se v jeho mysli zmocňovat zvolna, pomalu o sobě vytvářet příznivý dojem. Musíte se do jeho povědomí vřítit.“

„Pokud si už někdo udělal určitý názor, určité povědomí, o nějakém produktu, nemůžete už jeho názor změnit. Je to jako kdybyste vyrazili čelním útokem proti opevněnému nepříteli.“

„Umělci ve vyjadřování svých názorů zlenivěli. Mohou přitom vytvářet povědomí o tom, co je cool, a co ne, co je přijatelné, vzrušující, příhodné… Byl bych rád, kdyby umělci uvažovali o věcech, jako je globální oteplování.“

„Lidská paměť je ovlivnitelná. Fakta lze pomíjet, účelově vybírat a spoléhat na to, že povědomí o nich v mysli většiny lidí rychle slábne“

„Umění je neustálé prověřování naší schopnosti vnímat a nepřetržité rozšiřování našeho povědomí o světě kolem nás.“

„Filosof si nemůže dovolit jinak myslet a jinak žít. Ale protože vyrostl a žije v určité společnosti, musí také tuto svou společnost, svou zemi a svou dobu vidět nanejvýš kriticky. A tu je třeba říci, že lepší filosofové u nás vždycky měli povědomí své povinnosti mluvit do veřejných věcí. S tím je však spojen pochopitelně další problém, neboť mluví-li filosof do veřejných věcí, pak nikdy nemá smysl, jestliže říká to, co ostatní chtějí slyšet – ať už jsou s daným stavem spokojeni, nebo nejsou. V takovém případě by totiž filosof byl zbytečný, neboť všichni si docela dobře vystačí bez něho, stačí si sami. Ale když říká něco jiného, než ti druzí chtějí slyšet, anebo když dokonce říká něco, co vůbec nechtějí slyšet, tak jsou z toho konflikty. Lidem, kteří chtějí sami rozhodovat o tom, co chtějí slyšet, stačí rétoři, sofisté a ideologové. Ti sami nabízejí své služby, nejčastěji za úplatu. Na „trhu myšlenek“ se proto vždycky uplatní spíše myšlenky líbivé, než kritické“

„Moc dneska vědou, pomocí vědy vládne. Dneska se žádná mocenská struktura bez vědy neobejde. Jednak se neobejde bez produktů vědy, ale ta lepší, vyšší se neobejde ani bez vědy samotné. To, že se věda nechává kupovat a dělá svou práci na objednávku, je dokladem jakési upadlosti intelektuálství do něčeho, co je pokleslé. Postmodernita začala de facto v modernitě, v té vědě, která přestala být posedlostí hledání pravdy a stala se výrobou toho, co si kdo objednal. A v tom smyslu intelektuál, který by byl podnikatelem a dodával by potřebnou intelektuální zbrojnici komukoliv, tak vlastně poklesá na úroveň „vědce“. Proto si myslím, že povědomí té povolanosti je strašlivě důležité, ale nelze se při tom pouze odvolávat na tradici, ale musíme analyzovat také to, co to ještě může znamenat dnes. Tedy intelektuál není ten, kdo má pravdu, ale ten, jemuž je pravda důležitější než jakákoli politika, jakákoli mocenská pozice, jakýkoli omezený zájem.“

„Žít znamená mít povědomí o světě a vnímat ho.“

„Do Afriky mě to táhlo odjakživa, mimo jiné proto, že je to kontinent, o kterém máme nejmenší povědomí.“

„Obiectum znamená to, co je před nás vrženo (ob-jecto, před-hazuji), tedy něco jako před-mět či námitka (srv. angl. a franc. objection), tak zároveň to, co leží přes cestu (ob-jacet) jako překážka či zábrana. Objektivita je potom ve vědě názvem pro jsoucno co do jeho pasivního výskytu. (21)
Tvrdím, že přirozenou zkušeností je zkušenost naší subjektivity. V ní se vztahujeme bezprostředně sami k sobě a skrze tuto „samovztažnost“ se vztahujeme ke všemu, co jest. Subjektivita je tím nejpůvodnějším lidským prožitkem, a také tím nejpřirozenějším: od zrození je člověk se svou subjektivitou totožný, v ní spočívá jeho přirozenost: člověk je subjektem. S touto bezprostřední subjektivitou souvisí i naše zasuté povědomí, že bytí jsoucna – veškerého jsoucna – je subjektivní povahy. (16)“

„Kdo je odpovědný za to, že se světové společenství řítí do chaosu a zkázy?
Svým dílem každý, kdo jakkoli podrývá a ničí morální povědomí lidí.“

„Učenci mizejí daleko rychleji z národního povědomí než básníci.“

„Čas plyne stále stejně. Jen společnost má krátkodobou paměť. Pamatujete si historii vaší rodiny 75 let nebo 100 let nazpátek? Budou naše vnoučata a pravnoučata znát naši minulost? Povědomí je přibližně jen jedno až dvou generační záležitost.“