Citáty na téma přemíra

„Pro dva lidi je jen určitá míra lásky, ohraničená a nezměnitelná. Nemiluj přepříliš, chceš-li býti milován - vyčerpáš sám všechnu lásku určenou pro dva. Přemíra lásky, kterou dáváš, ničí možnost lásky, kterou bys měl bráti.“

„Přemíra kritiky svědčí o neporozumění.“

„Všechen ten chaos v našem světě pramení z přemíry pořádku - společnost má stále víc pravidel a zákonů na obcházení těch pravidel - a nových pravidel na obcházení těch zákonů … a lidé se pak bojí vybočit z toho neviditelného řádu, který řídí život všech.“

„Člověk bolestně pociťuje přemíru vědění při součastném nedostatku moudrosti.“

„Přistoupil jsem k westernovému žánru s velkou láskou a také velkou ironií. Na první místo jsem postavil péči o věrohodnost. Pokud se týká násilí v mých filmech, jehož přemíra se mně někdy vytýká, jde o zásadní složku oné doby, kdy se na Divokém západě lidé dožívali věku 38 let. Copak to mohly být nějaké romantické časy, jak to ukazují američtí filmaři?“

„Přemíra světla oslepuje, tedy plodí tmu.“

„Jen přemíra lásky k druhému je s to vyloučit ze srdce vlastní ješitnost.“

„Přemíra lásky je vždy projevem malosti.“

„Pohleď, vždyť žiji. Z čeho? Ani dětství ani budoucna
mi neubývá..... Přemíra bytí
tryská mi ze srdce.“

„Nedostatek iluzí, snaha snižovat a skepticizmus vedou ke stejně vážným omylům v hodnocení jako přemíra iluzí, nadšení a víra.“

„Všechno co má tendenci... k ponižování ke sobeckému egoismu, probouzení poblouznění malostí a neúctu k velikosti, byste měli odmítnout nebo potlačit. V systému Francouzské revoluce je to, co je nemorální, nepolitické, a to, co má tendenci korumpovat, je kontrarevoluční. Slabosti, neřesti a předsudky jsou cestou k monarchii. Unášeni, snad až příliš často, silou odvěkých zvyků i vrozenou nedokonalostí lidské povahy, k falešným představám a vlezlým citům, máme se více obávat přemíry slabosti než přemíry energie.“

„Avšak může se stát, že mne přemíra štěstí zcela vykolejí, nebo mne naopak vyřadí rána blesku z čistého nebe. Protože neštěstí je družné, určitě mi v tu samou dobu ulítnou včely a naráz se na mne vysypou všichni kostlivci, co jich ve skříni je.“

„Když myšlenky a prostor ovládnou člověka. Stává se méně citlivím na bolest co cítí v hlavě. A tělo jako by jelo na řidiče sebe samo. Rozdělený na tělo a na mysl. Necitit únavu fyzickou jen z přemíra emocí a myšlenek cítit svojí mysl silně s emocema.
Je to jako by vás nic netížilo lehkost v pohledu na svět a tělo jako by to bylo ve střehu ale vůbec nemělo obavi ani žádné špatné egoisticé pocity vlády mysli a emocí nad tělem.“